Lemieux, Orr, Bossy aneb legendy, co odešly moc brzy

V historii NHL nalezneme spoustu legend a person, které bohužel kvůli vleklým zdravotním problémům museli ukončit kariéru až moc brzy. Ovšem právem patří do hokejové síně slávy v Torontu a zanechali za sebou nesmazatelnou stopu v historii této hry.

Nyní si představíme ty největší velikány, kteří naprosto ovlivnili dekádu, ve které hráli. Ovšem najdou se tací, kterým podlomené zdraví dovolilo odehrát jen deset sezon a končili v letech, kdy jsou někteří hokejisté na absolutním vrcholu. Nejčastějšími problémy, které těmto legendám ukončili kariéry, byli problémy se zády, koleny. Či časté otřesy mozku a nebo dokonce i rakovina.

Jednoznačně největší legendou, která si toho se zdravím užila až nadmíru je Mario Lemieux. ten celou svou kariéru odehrál v jediném klubu. Jímž se stal i klubem jeho srdce, a to Pittsburgh Penguins. Patří mezi pouhé tři hokejisty, jenž ukončili kariéru a byl uvedeni do síně slávy. S tím, že se opět vrátili na led.

Mario hned ve své premiérové sezoně pokořil hranici 100 bodů v základní části a po právu obdržel Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony. Navíc je jediným hráčem v dějinách NHL, který vstřelil branku ze své první střely, a přitom obehrál dnes již legendárního obránce Raye Bourqueho. O jeho nesporných kvalitách svědčí i fakt, že drží další těžko překonatelný primát.

V Roce 1988 se mu povedl „husarský“ kousek, když v jednom utkání nasázel pět branek. Na tom by ještě pro hráče takových kvalit jako je Lemieux nebylo nic neobvyklého. Ovšem dokázal vstřelit tyto branky v pěti různých herních situacích! A to při hře 5 na 5, V oslabení, v přesilové hře, z trestného střílení a do prázdné klece. Tento počin dosud nikdo nenapodobil.

Navíc byl vždy srovnávám s Waynem Gretzkym. Jelikož Lemieux byl rovněž generační talent a v mnohém se Gretzkymu vyrovnal, ba nebýt častých zranění a problémy se zdravím. Mohl by byt nejlepším hokejistou historie právě Lemieux. O jeho zdravotních problémech by se dala napsat kniha. Ovšem i přes značné omezení ve hře což mělo za následek, že Lemieux během 17 sezon, které v NHL odehrál nikdy během sezony neodehrál plnou porci zápasů.

Přesto sbíral individuální trofeje jak na „běžícím“ pásu a na počátku 90. let dovedl Pittsburgh Penguins ke dvěma triumfům ve Stanley Cupu v řadě. Navíc při počátcích kariéry Jaromíra Jágra v NHL se „božský“ Mario stal jeho mentorem. Lemieux dokázal v 80. letech přerušit nadvládu Wayna Gretzkého, když v roce 1988 obdržel Hart Trophy po sedmi prvenstvích v řadě Gretzkyho. Tedy získal trofej určenou pro nejužitečnějšího hráče sezony, Kterou v kariéře získal ještě dvakrát. V šesti ročnících i přes to, že neodehrál plný počet utkání dokázal vyhrát kanadské bodování základní části.

Na sklonku 80. let dokázal v základní části nashromáždit neuvěřitelných 199 bodů! Za 85 branek a 114 nahrávek. Jedná se o čtvrtý nejlepší výkon historie, za třemi již dvou set bodovými legendárními sezonami Gretzkyho. Mario by jistě tuto hranici rovněž překonal, kdyby jak již bylo zvykem nevynechal několik utkání.

Ve spoustě dnes již legendárních výkonů, které vytvořil „The Great One“ je Mario hned za ním. Ať jde již o druhou nejdelší bodovou sérii, jež čítala 46 utkání. Opět byla přerušena ne kvůli tomu, že by ve 47. utkání nebodoval, ale kvůli vynechanému utkání ze zdravotních důvodů. Či jeho 44 bodů v play off při prvním tažením za Stanley Cupem v sezoně 1990-91.

Ovšem po Lemieuxových 25. narozeninách se na Mariovi začali projevovat chronické problémy se zády. Jenž vyústilo v to, že jen mezi lety 1989-1995 vynechal přes 250 utkání! Tedy skoro 3 sezony. Navíc vynechal kompletně ročník 1994-95 kvůli nádorovému onemocnění mízních uzlin a musel tedy poprvé přerušit kariéru. Památné je dnes již jeho čtvrté vítězství v kanadském bodování v sezoně 1992-93. V této sezoně si další dnes již legendární hráč, jenž reprezentoval USA Pat LaFontaine šel pro vítězství se životními 149 body. Ovšem Mario, ačkoliv vynechal přes 20 utkání, dokázal v 60 zápasech vyprodukovat neuvěřitelných 160 bodů za 69 branek! a 91 nahrávek.

Lemieux patří rovněž do vybrané společnosti legend co dokázala nastřílet 50 branek v úvodních 50 utkáních sezony. Což se mu povedlo v sezoně 1988-89 a stačilo mu na to pouhých 46 utkání. Zařadil se tak po bok Maurice Richarda, Mikea Bossyho, Wayna Gretzkyho a Bretta Hulla. Obdivuhodné je, že po každém návratu jako by nic neztratil ze svého umu. Po překonání zákeřně nemoci v letech 1996 a 1997 opět dominoval lize a kraloval bodování. Za tuto vytrvalost, sebezapření a oddanost hokeji získal v roce 1993 Bill Masterton Trophy. Ta se uděluje každoročně hráči, jenž překoná vážné zdravotní problémy, a přesto se dokáže vrátit na nejvyšší úrovni.

Mario zažil i spoustu úspěchů na mezinárodním kolbišti. Asi nejpamátnější moment je z Kanadského poháru v roce 1987. Kdy se ve finále střetla právě Kanada se Sovětskou sbornou. Všechny 3 duely skončily stavem 6:5! A třetí rozhodující duel rozhodla v 59. minutě souhra Gretzky – Lemieux. Kdy Mario vstřelil vítěznou branku. S 11 zásahy byl nejlepším střelcem a s 18 body druhým nejproduktivnějším hráčem turnaje.

Po sezoně 1996-97 dal Lemieux NHL definitivně sbohem v pouhých 31 letech. zanechal za sebou vizitku 745 utkání a 1475 bodů. Což znamená, že jako jediný hráč historie zaznamenával v průměru 2 body na utkání na to nedosáhl ani samotný Gretzky. 17. listopadu téhož roku se za tyto výkony stal teprve 9. hráčem historie, co byl uveden do síně slávy bez povinné tříleté čekací lhůty.

27. prosince roku 2000 se po více než 3 a půl letech vrátil z hokejového důchodu. A hned ve svém prvním utkání zaznamenal 3 body. V této sezoně velmi výraznou měrou pomohl Jaromíru Jágrovi k jeho pátému a poslednímu vítězství v kanadském bodování. Na Lemieuxově hře jako by nebylo vůbec znát, že nehrál aktivně hokej tak dlouho. Ve 43 utkáních zaznamenal 76 bodů.

Ovšem tělo si opět vybralo svou daň. Do roku 2006 nastoupil již jen ke 127 střetnutím. Ve kterých značně limitován bolavými zády nastřádal přes 150 bodů. Vlivem všech těchto zdravotních problému neodehrál v NHL ani tisícovku utkání a přesto zaznamenal 1723 bodů. Během kariéry vynechal přes 600 utkání! Přesto se jedná o jednu z největších legend světové historie.

Stejně jako Mario Lemieux byl Orr nucen ukončit kariéru v 31 letech. Ovšem narozdíl od svého předchůdce se aktivnímu hokeji již nikdy nevrátil. Bobby Orr odehrál 9 plnohodnotných sezon bez výraznějších absencí. Během kterých vytvořil spoustu rekordů.

Orr způsobem své hry během krátké kariéry naprosto změnil zažitý styl defensivní činnosti. Nejen, že si naprosto skvěle plnil defensivní činnost, ale byl i nadmíru produktivní. Jelikož působil na ledě vlastně jako čtvrtý útočník. Jako jediný obránce historie dokázal dvakrát vyhrát kanadské bodování. Stal se první obráncem co dokázal za sezonu nastřádat 40 branek.

Byl vůbec první hokejistou, co pokořil hranici 100 nahrávek během jediné sezony. 8 sezon v řadě získal Norris Trophy určenou pro nejlepšího obránce. V dobách nadvlády Montrealu Canadiens dokázal v letech 1970 a 72 s parťákem Philem Espositem dotáhnout Boston k vítězství ve Stanley Cupu. V roce 1970 dokázal jako jediný hráč historie získat Conn Smythe Trophy (nejlepší hráč play off), Art Ross Trophy (vítěz bodování), Hart Trophy (nejužitečnější hráč) a získat Stanley Cup. To samé zopakoval i v roce 1972!

Jenomže mezi lety 1975-79 během 4 sezon nastoupil již jen k 36 utkáním ve kterých přesto zaznamenal více než bod na zápas. Jeho kariéru ukončily vleklé zdravotní problémy s koleny, které nevyřešily ani operace. Musel ukončit kariéru. Stejně jako Lemieux byl uveden do hokejové síně slávy ihned bez čekací doby. Zanechal po sobě impozantní čísla. 653 utkání ve kterých zaznamenal 915 bodů! Teď si představte, kdyby tento „geniální“ hráč měl tým kolem sebe, kterým disponoval Wayne Gretzky v Edmontonu.

Dalším velikánem, co musel opustit kluziště již po třicítce, je člen komanda NY Islanders. Jenž na počátku 80. let dominovali lize, než jejich nadvládu ukončil Gretzky se svým Edmontonem. Mike Bossy vlítl do NHL jako kometa.

Hned ve své první sezoně 1977-78 stanovil nováčkovský rekord s 53 brankami. Který překonal až v sezoně 1992-93 „Finský blesk“ Teemu Selanne. Následně dalších 8 sezon v řadě nikdy neklesl pod hranici 50 branek v sezoně. Jednalo se o ryzího střelce. Nikomu jinému se v historii NHL nepodařilo v devíti po sobě jdoucích sezonách tuto hranici překonat.

V NHL se najdou již jen dva „titáni“ Wayne Gretzky a Alexander Ovečkin co hranici 50 branek překonali 9×. Ovšem oba na to potřebovali celou svou kariéru. Se střeleckým průměrem 0,76 branky na zápas není v dějinách NHL lepšího střelce. V letech 1980-83 se svými „Ostrovany“ vybojoval čtyři Stanley Cupy. O rok později slavil triumf na Kanadském poháru.

Sice nedisponuje tolika individuálními trofejemi jako Lemieux a Orr. Přesto zanechal během pouhých 10 sezon za sebou nesmazatelnou stopu. V počtu 573 branek! A to v pouhých 752 odehraných duelech. V roce 1991 byl uveden do hokejové síně slávy. Bohužel opět tohoto skvělého hokejistu zradily záda a v pouhých 30 letech se musela slavná NHL obejít až moc brzy o další legendu.

Představily jsme si asi tři největší persony, kterým zdraví nedovolilo odehrát plnohodnotnou kariéru. A přesto se řadí mezi nejlepší hráče historie. Dá se jen domýšlet, kde by byli v historických statistikách dnes. Pokud by tyto hráče tolik neomezovali zdravotní trable.

Autor: David Sobola

Zdroje: https://www.nhl.com/player/mario-lemieux-8448782

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mike_Bossy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_hr%C3%A1%C4%8D%C5%AF_NHL_s_1000_a_v%C3%ADce_body

https://www.hhof.com/induction_archives/ind97ees.shtml