Nejde o Turka. Jde o to, že se vláda naučila obcházet ústavu

Příběh Filipa Turka a Ministerstva životního prostředí je učebnicovou ukázkou toho, jak se v Česku ohýbá ústava bez toho, aby se formálně porušila. Prezident řekl ne. Vláda to vzala na vědomí a zároveň se rozhodla, že jeho rozhodnutí nebude respektovat. Jen ho obejde.

Nejde o osobní spor, ani o klimatickou politiku. Jde o mnohem víc: o to, zda má prezidentské veto ještě váhu, nebo jestli se z něj stane jen nepříjemná překážka, kterou lze vyřešit správným názvem funkce.

Ústava je v tomto bodě jasná: ministry jmenuje prezident. A pokud má pochybnosti, může nominaci odmítnout. To se v minulosti dělo mnohokrát — ať už za Havla, Klause nebo Zemana. Vždy to skončilo stejně: vláda couvla a přišla s jiným jménem.

Teď poprvé se ale stalo něco zásadně jiného. Prezident Petr Pavel odmítl Filipa Turka jmenovat ministrem životního prostředí. Vláda místo hledání náhrady vytvořila funkci, která má nahradit ministra bez ministra.

To není kompromis. To je trik.

Vládní zmocněnec není členem kabinetu, nenese politickou odpovědnost Poslanecké sněmovně a není vázán stejnými kontrolními mechanismy jako ministr. Přesto má sedět na ministerstvu, zasahovat do jeho agendy a být politickou tváří klíčové části resortu.

Jinými slovy: moc bez odpovědnosti. Přesně ten typ řešení, před kterým se v Česku vždy varovalo — a který jsme si mysleli, že patří do zemanovské éry.

Vláda se hájí tím, že jde o dočasné řešení. Jenže česká politika už mnohokrát ukázala, že „dočasné“ znamená „dokud to projde“. A pokud to projde jednou, stane se z toho návod.

Dnes je to životní prostředí. Zítra to může být spravedlnost, vnitro nebo finance. Stačí, aby prezident řekl ne — a vláda si vytvoří jinou funkci, jiný titul, jinou cestu.

Tohle není správa státu. To je vládnutí přes skuliny.

Největší paradox celé kauzy je, kdo tenhle postup legitimizuje. Politici, kteří ještě před pár lety varovali před Milošem Zemanem a jeho ohýbáním ústavy, dnes sami sahají po stejných metodách — jen s opačným znaménkem.

Tehdy byl problém prezident, dnes je problém vláda. Výsledek je ale stejný: eroze ústavních zvyklostí.

Filip Turek je jen jméno. Dnes. Skutečná otázka zní jinak:
Chceme stát, kde když něco nejde ústavně, udělá se to technicky?
Nebo stát, kde politická moc respektuje brzdy, i když se jí to nehodí?

Pokud projde tohle, příště už nebude důvod se ptát, proč ústava nefunguje. Ona fungovat bude. Jen se kolem ní bude chodit obloukem. A to rozhodně není moc dobrý výhled do budoucnosti.

Autor: David Sobola

Zdroje: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-resort-zivotniho-prostredi-by-podle-predstav-motoristu-mohl-vest-vladni-zmocnenec-295998

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-rozhodnuto-turek-bude-vladnim-zmocnencem-pro-green-deal-40557144