Odklad superdávky: promarněná reforma s reálnými náklady

Opakovaný odklad zavedení takzvané superdávky není jen technickou epizodou v legislativním procesu. Jde o rozhodnutí s konkrétními fiskálními i společenskými dopady, které se v čase sčítají. Každý rok bez reformy totiž znamená nejen pokračování nepřehledného systému sociálních dávek, ale také ztrátu potenciálních úspor a oslabení motivace k práci.

Současný model sociální pomoci stojí na několika paralelních dávkách – příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení, přídavku na dítě a dávkách hmotné nouze. Tyto nástroje mají rozdílná pravidla, posuzují různé příjmy a vyžadují samostatnou administraci. Výsledkem je vysoká režie systému: tisíce úředníků, opakované kontroly stejných domácností a náklady na správu, které nejsou zanedbatelné.

Superdávka měla část této duplicity odstranit. Ne nutně snížit objem vyplacených prostředků skokově, ale zlevnit správu systému a zpřehlednit tok veřejných peněz. Odkladem se stát těchto potenciálních úspor vzdává. V době strukturálních deficitů tak dobrovolně rezignuje na reformu, která mohla dlouhodobě snížit mandatorní výdaje bez plošných škrtů.

Druhým klíčovým problémem je takzvaná past chudoby. Kombinace více dávek dnes v některých případech vede k situaci, kdy přechod z neaktivity do nízkopříjmového zaměstnání znamená jen minimální, nebo dokonce žádné zlepšení čistého příjmu domácnosti. Část dávek se s nástupem do práce rychle krátí, zatímco náklady – doprava, péče o děti – rostou.

Superdávka měla tento efekt zmírnit plynulejším snižováním podpory s rostoucím příjmem. Její odklad tak fakticky konzervuje stav, který nepřímo demotivuje část lidí od vstupu na legální trh práce, zejména v regionech s nízkými mzdami. To má sekundární dopad i na rozpočet: nižší výběr daní a pojistného, vyšší dlouhodobé výdaje na sociální pomoc.

Nejasný harmonogram reformy vytváří nejistotu také na úrovni samospráv. Obce řeší sociální práci, bydlení i prevenci vyloučení, ale bez jasného rámce, jak bude systém dávek fungovat v budoucnu. Domácnosti mezitím žijí v prostředí častých změn pravidel a dočasných úprav, což snižuje důvěru v předvídatelnost státu.

Opakované odklady navíc oslabují důvěryhodnost jakékoli další reformy. Pokud stát není schopen dotáhnout projekt, který sám označil za klíčový, jen těžko přesvědčí veřejnost o nutnosti dalších strukturálních změn.

Odklad superdávky lze krátkodobě vysvětlovat technickými či organizačními důvody. Z dlouhodobého pohledu však představuje reálný náklad – finanční, motivační i institucionální. Stát dál provozuje drahý a nepřehledný systém, který slabě motivuje k práci a zároveň zatěžuje veřejné rozpočty.

Reforma sociálních dávek sama o sobě problémy nevyřeší. Bez ní je ale téměř jisté, že se budou dál prohlubovat. A každý další odklad znamená, že se jejich řešení pouze odsouvá – za cenu, kterou zaplatí jak daňoví poplatníci, tak samotní příjemci podpory.

Autor: David Sobola

Zdroj: https://www.e15.cz/domaci/odklad-superdavky-stupnuje-nejistotu-lide-nevedi-o-kolik-si-polepsi-nebo-i-pohorsi-1430584