Článek
Po deseti letech prezidentství Miloše Zemana nastoupil do čela státu muž, který sliboval pravý opak: klid, předvídatelnost a návrat důstojnosti. Petr Pavel vstoupil na Hrad jako prezident-normalizátor, nikoli revolucionář. Po více než dvou letech ve funkci je možné jeho působení hodnotit v širším kontextu: obstál jako hlava státu? A kam jej historie jednou zařadí ve srovnání s Václavem Havlem, Václavem Klausem a Milošem Zemanem? A konečně – dává jeho dosavadní výkon smysl i pro případnou další kandidaturu?
Prezident jako stabilizační prvek
Petr Pavel nikdy neaspiruje na roli tribuna lidu. Neprovokuje, nerozděluje, nevládne skrze konflikt. Jeho základní politická mise je prostá: vrátit prezidentskému úřadu řád, čitelnost a respekt. A právě v tom tkví hlavní rozdíl oproti jeho bezprostřednímu předchůdci.
Zatímco Miloš Zeman stavěl svou moc na permanentním napětí – s vládou, médii, opozicí i částí veřejnosti – Pavel funguje jako prezident ticha mezi výkřiky. Pro jedny je to úleva, pro druhé promarněná příležitost. Ale z hlediska ústavní kultury jde o zásadní obrat.
Důvěra v prezidenta se po jeho nástupu stabilizovala na relativně vysokých hodnotách a zůstává odolná vůči krátkodobým politickým krizím. Ne proto, že by Pavel byl bezchybný, ale proto, že neeskaluje konflikty, které nemusí eskalovat.
Styl: návrat k úřadu, ne k osobnosti
Jedním z klíčových rysů Pavlova prezidentství je důraz na instituci, nikoli na sebe sama. V tomto ohledu připomíná spíše Havla než Klause či Zemana – nikoli však hodnotově, ale formálně.
- Prezident nepoužívá Hrad jako osobní politickou základnu.
- Nevytváří paralelní zahraniční politiku.
- Nevstupuje do každého vnitropolitického sporu.
Pro část veřejnosti je to málo. Po letech zemanovského aktivismu a klausovské ideologické vyhraněnosti působí Pavel až „nevýrazně“. Jenže právě tato nevýraznost je vědomou volbou – prezident nemá být hlavním hráčem každého dne.
Srovnání s Václavem Havlem: symbol vs. správce
Srovnání s Václavem Havlem je nevyhnutelné – a zároveň nespravedlivé. Havel byl prezidentem zakladatelem, morálním symbolem přechodu od totality k demokracii. Pavel takovou historickou roli mít nemůže.
Havel vstoupil do dějin díky době, Pavel je definován dobou stabilizovanou, technokratickou, bezpečnostně napjatou, ale hodnotově méně revoluční. Tam, kde Havel psal dějiny, Pavel udržuje jejich rámec.
Rozdíl je patrný i ve vnímání veřejnosti:
- Havel zůstává nedostižným ideálem.
- Pavel je hodnocen střízlivě, racionálně, bez mýtu.
A přesto: v otázkách zahraniční orientace, důrazu na hodnoty demokracie a respekt k institucím je Pavel Havlovi blíž než kterýkoli jiný jeho nástupce.
Václav Klaus: prezident jako politický hráč
Václav Klaus chápal prezidentský úřad jako prodloužení politického boje. Byl ideologem, polemikem, často opoziční silou vůči vládám i evropské integraci. Prezidentství pro něj nebylo zklidněním kariéry, ale jejím vyvrcholením.
Petr Pavel jde opačnou cestou. Neformuluje vlastní ideologii, nevymezuje se proti vládě jako systému, nedefinuje se skrze odpor. Tím se vzdaluje Klausovu modelu „prezidenta-politika“.
Ve veřejném hodnocení se oba prezidenti často pohybují v podobných patrech – Klaus těží z dlouhodobé politické zkušenosti a silné osobnosti, Pavel z důvěryhodnosti a klidu. Rozdíl je generační i stylový:
- Klaus rozděloval a mobilizoval.
- Pavel spojuje a uklidňuje.
Miloš Zeman: kontrast, který formuje Pavla
Bez Miloše Zemana by Petr Pavel nebyl tím prezidentem, jakým je. Ne proto, že by na Zemana navazoval, ale proto, že se vůči němu vědomě vymezuje.
Zeman posunul prezidentský úřad na hranu ústavnosti i společenské snesitelnosti. Pavel jej vrací zpět.
Zeman vládl skrze konflikt, Pavel skrze konsenzus.
Zeman polarizoval, Pavel tlumí.
Ve všech klíčových průzkumech je Pavel hodnocen výrazně lépe než Zeman v závěru mandátu – a to nejen kvůli stylu, ale i kvůli pocitu, že „Hrad znovu funguje normálně“.
Zahraniční politika: Pavlova nejsilnější disciplína
Pokud existuje oblast, kde Petr Pavel skutečně vyniká, pak je to zahraniční a bezpečnostní politika. Není to překvapení – právě zde má největší profesní kredit.
Jeho jasná prozápadní orientace, důraz na NATO, podporu Ukrajiny a čitelnost postojů posílily obraz Česka jako spolehlivého partnera. V tomto ohledu Pavel překonává Klause i Zemana a navazuje spíše na Havlovu tradici hodnotové politiky, ovšem bez patosu.
Otázka druhého mandátu: logické pokračování?
Petr Pavel další kandidaturu nevylučuje. A to je podstatné. Nezní to jako ambice, spíše jako otevřená možnost. Jeho dosavadní prezidentství totiž dává smysl spíše v delším horizontu než v jedné pětiletce.
Pokud se rozhodne kandidovat znovu, půjde do voleb jako:
- prezident s vysokou mírou důvěry,
- symbol návratu klidu po bouřlivé éře,
- kandidát kontinuity, nikoli změny.
Otázkou zůstává, zda česká společnost bude po deseti letech konfliktu chtít ještě více klidu, nebo opět silnou, konfliktní osobnost.
Závěrečné hodnocení
Petr Pavel nebude prezidentem, o kterém se budou psát legendy. Ale může být prezidentem, o kterém se jednou řekne, že vrátil úřadu smysl a míru.
Ve srovnání s Havlem mu chybí historický rozměr.
Ve srovnání s Klausem ideologická ostrost.
Ve srovnání se Zemanem konfliktní energie.
Ale právě součet těchto „nedostatků“ z něj dělá prezidenta, který přesně odpovídá době, jež je unavená křikem, nejistotou a permanentní krizí.
Pokud bude kandidovat znovu, nepůjde o hlasování o charismatu, ale o referendum o klidu. A to je možná silnější karta, než se na první pohled zdá.
Anketa
Autor: David Sobola
Zdroje: https://www.denik.cz/z_domova/vyzva-milion-chvilek-prezident-petr-pavel.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-pusobeni-prezidenta-pavla-vnimaji-lide-prevazne-pozitivne-ukazal-pruzkum-235781
https://www.stem.cz/hodnoceni-prezidenta/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/petr-pavel-prezident-kandidatura-debata-cesko.A260122_193313_domaci_svm
