Článek
Mělo jít o formalitu. Poslední časovka Tour de France 2020, 36 kilometrů a kopec navíc. Primož Roglič ve žlutém, sebejistý jako král na trůnu. Téměř minuta náskoku, týmová mašina za zády, všechno bylo nalajnované. Jenže pak se rozjel Tadej Pogačar. A během jediné hodiny rozerval scénář na kusy. Tiše. Bez gest. Ale tak silně, že se na chvíli zastavil čas.
Tadej Pogacar is 21 years old and has just won the 2020 Tour de France 👏🇸🇮#TdF2020 pic.twitter.com/CUYHMjerRk
— ITV Cycling (@itvcycling) September 19, 2020
Tour drží dech
Je 20. etapa. Individuální časovka z Lure na La Planche des Belles Filles. Silnice stoupá lesem, krajina postupně houstne, jako by sama tušila, že se schyluje k něčemu výjimečnému. Roglič vyráží jako favorit, muž, který tři týdny vládl. 57 sekund náskoku.
O chvíli dřív se spouští ze startovní rampy Tadej Pogačar. Mladý, klidný, lehce nesmělý. Žádný teatrální nádech, žádné grimasy. Jen pohled vpřed. A pak už jen kola narážející o asfalt. A ticho před bouří.
Mezičasy, které začínají šeptat
První kilometry. Roviny. Časovkářské peklo.
A pak přichází zpráva:
Pogačar vede.
Ne o minuty — jen o drobky. Ale v závodě, kde rozhodují sekundy, mají i drobky váhu.
Další mezičas.
Pogačar vede znovu. A tentokrát víc.
Ve studiu se ztiší hlasy. Komentátoři mění barvu hlasu. Fanoušci přestávají dýchat.
Na silnici se pomalu rozevírá škvíra. Ten, kdo byl celé tři týdny lovcem, se začíná stávat kořistí.
Výměna kola. A drobná jiskra zapálí prach
Pod kopcem povinná výměna. Časovkářský speciál pryč. Nahoru na silničce.
U Pogačara — čistý pohyb, přesná choreografie. Sekundy sklouznou po asfaltu a mizí.
U Rogliče — zaváhání. Drobný moment, sotva polknutí. Ale v tuhle chvíli je každá vteřina hlasitá jako výstřel.
Nad závodem se stahují mraky. A ještě není ani na úpatí kopce.
Kopec, který rozdělil svět
La Planche des Belles Filles.
Název jemný jako hedvábí, realita tvrdá jako žula.
Pogačar letí.
Lehký, plynulý, s neutuchající silou v pedálech. Každý šlápnutí jako metronom, žádná panika, jen klidná jistota. V očích soustředění — a možná i podivná radost z bolesti.
Roglič tuhne.
Tělo ztěžkne. Rytmus se láme. Čelo se sklání blíž k řídítkům. Nohy už neposlechnou tak ochotně. A zlomek sebevědomí mizí v každé otočce klik.
Čas se stává nepřítelem. A na vrcholu čeká pravda.
V cíli: Pogačar vítězí.
O téměř dvě minuty.
Berou se mu oči do slz. Možná nevěří, možná to ještě nedochází. A přitom je to jasné: žlutý dres mění majitele.
Tour, která měla být klidná, právě explodovala.
Deja vu: návrat do roku 1989
Jednou už to cyklistika zažila. Tour de France 1989.
Greg LeMond a Laurent Fignon.
Časovka na Champs-Élysées.
Padesát sekund ztráty — a nakonec vítězství o osm vteřin. Nejmenší rozdíl v historii.
Rok 2020?
Pogačar dojíždí s mínusem, odjíždí jako král.
Jiná kola, jiná doba. Ale stejná pointa:
dokud nezvedneš kolo na cílové pásce, Tour žije.
Zrod legendy
Právě na této Tour se zrodila legenda Tadeje Pogačara. Ten své vítězství zopakoval i o rok později. V dalších dvou ročnících se sice musel sklonit před Jonasem Vingegaardem. Ovšem v letech 2024 a 2025 se vrátil mnohem silnější a předvedl jedny z nejdiominantnějších sezon v historii cyklistiky. Proto je neustále srovnávám s legendou tohoto sportu, jenž v 70. letech minulého století drtil své soupeře jako „kanibal“ a srovnání s Eddyem Merckxem se Pogačar již nevyhne.
Anketa
Autor: David Sobola
Zdroje: https://www.idnes.cz/sport/cyklistika/tour-de-france-2020-20-etapa-zpravodajstvi.A200919_111731_cyklistika_mkou
https://www.radynacestu.cz/magazin/historie-tour-de-france/
