Článek
Dvacet let dějin NHL lze číst jako kroniku změn, ale také jako pohádku o třech králích, kteří si mezi sebou rozdělili jednu korunu. Mezi roky 1981 a 2001 se Art Ross Trophy – cena pro nejproduktivnějšího hráče ligy – stala více než jen statistikou: byla zrcadlem doby, svědectvím o proměně hokeje a především pomníkem tří géniů, kteří si podmanili led každý po svém. Gretzky jako tichý architekt hry, Lemieux jako majestátní virtuóz a Jágr jako vládce tvrdnoucí moderny.
Koruna, která mění svůj lesk
Art Ross Trophy má zdánlivě jednoduchý význam: dostane ji hráč s nejvíce body po základní části. Jenže v těchto dvaceti letech byla víc než jen cenou – byla ukazatelem, jaký hokej se právě hrál.
V 80. letech zářila jako zlatý odlesk ofenzivní svobody, kdy se hrálo s lehkostí, odvahou a tvůrčí drzostí. V 90. letech už se její lesk lámal přes tvrdší skla bránících systémů. A na přelomu tisíciletí připomínala spíš korunu vykovanou z pevné oceli – těžší, odolnější, určenou jen pro ty, kteří unesli tlak moderní NHL.
A přesto – po celé toto období ji střídavě nosili jen tři muži.
Gretzky: Šachista, který rozsvítil led (1981–1990)
Když Wayne Gretzky poprvé vstoupil na led NHL, nepůsobil jako bouře. Spíš jako tichý génius, který vidí mapu hry tam, kde ostatní viděli jen chaos. Jeho brusle nekreslily dramatické oblouky, jeho střely nebyly vždy nejtvrdší – a přesto vládl.
Sedm Art Ross Trophy v řadě mezi lety 1981 a 1987 zní jako suchý údaj, ale ve skutečnosti jde o příběh naprosté nadvlády. V sezóně 1985–86 nasbíral 215 bodů – číslo, které se dnes zdá téměř mytické, jako by patřilo jinému sportu, jiné planetě, jiné realitě.
Gretzky neporážel soupeře silou. Porážel je myšlenkou. Věděl, kam se puk odrazí dřív, než se odrazil. Věděl, kde bude spoluhráč dřív, než ten sám věděl, že tam pojede. Zatímco jiní hráči bojovali s hrou, on ji četl jako otevřenou knihu.
Art Ross Trophy v jeho rukou nebyla jen oceněním. Byla pečetí nové éry – éry, kdy se hokej přestal hrát jen tělem a začal se hrát především hlavou.
Lemieux: Král, který létal nad ledem (1988–1996)
Pokud byl Gretzky mozkem hokeje, Mario Lemieux byl jeho srdcem a tělem zároveň.
Vysoký, silný, ale neuvěřitelně ladný – Lemieux působil, jako by se nad ledem spíš vznášel, než po něm bruslil. Jeho kličky měly ticho baletu, jeho střely razanci kladiva. Dokázal soupeře obehrát, přetlačit i zesměšnit během jediné akce.
Šest Art Ross Trophy (1988, 1989, 1992, 1993, 1996, 1997) však nevyprávějí celý příběh. Ten skutečný je o promarněném potenciálu kvůli nemocem a zraněním. Sezóna 1992–93, kdy nasbíral 160 bodů v pouhých 60 zápasech, je dodnes považována za jeden z nejčistších projevů hokejové geniality.
Kdyby byl Lemieux zdravý, možná by dnes kroniky vypadaly jinak. Možná by Art Ross Trophy nesla ještě silnější otisk jeho jména. Přesto zůstává symbolem hráče, který spojil sílu s krásou tak, jak to nikdo jiný nedokázal.
Gretzky byl logika. Lemieux byl poezie.
Jágr: Vládce éry, která přitvrdila (1998–2001)
Na konci 90. let už NHL nebyla tím volným ofenzivním karnevalem jako v dobách Gretzkyho. Obrany se zdokonalily, systémy zpřísnily, hokej ztěžkl. Každý centimetr ledu byl vybojovaný, každá přihrávka riskantní, každý gól vykoupený bolestí.
A právě v této době vystoupil Jaromír Jágr jako nový pán Art Ross Trophy.
Čtyři vítězství v řadě (1998–2001) nebyla triumfem lehkosti, ale vytrvalosti. Jágr nebyl kouzelník jako Gretzky ani aristokrat jako Lemieux. Byl spíš panovník z ocele a vůle.
Držel puk pod tlakem, odolával hitům, trpělivě si budoval pozice a rozhodoval zápasy kombinací techniky, síly a neústupnosti. Kde jiní ustupovali, on stál. Kde jiní ztráceli rovnováhu, on ji nacházel.
Zatímco Gretzky definoval ofenzivní svobodu a Lemieux její dokonalost, Jágr zosobnil éru, kdy už nestačilo být jen geniální – musel být i nezlomný.
Salute 😄 pic.twitter.com/SgcSpG75if
— Jaromir Jagr (@68Jagr) November 3, 2022
Tři králové, tři podoby hokeje
Tyto dvě dekády lze číst jako kroniku tří vládců:
- Gretzky – mozek.
Hokej jako šachy na ledě, kde vítězí ten, kdo myslí o krok napřed. - Lemieux – majestát.
Hokej jako umění, kde se síla a elegance prolínají v jediném pohybu. - Jágr – pevnost.
Hokej jako zkouška odolnosti, kde vyhrává ten, kdo vydrží nejdéle.
Nešlo jen o body. Šlo o to, jak každý z nich ztělesňoval svou dobu.
Co po nich zůstalo
Gretzky naučil NHL, že přihrávka může být krásnější než gól. Lemieux ukázal, že genialita může mít i svaly. Jágr dokázal, že i v tvrdé moderní lize může jeden hráč stále stát nad všemi ostatními.
Art Ross Trophy mezi lety 1981 a 2001 tak není jen seznam jmen. Je to mapa proměny hokeje – od hravé svobody přes přechodnou nejistotu až k disciplinované moderně.
Kdo byl největší?
Tahle otázka zůstane navždy otevřená.
Gretzky má čísla, která budí úctu i nedůvěru. Lemieux má talent, který dodnes vyvolává úžas. Jágr má triumfy z doby, kdy bylo vládnout bodování možná nejtěžší.
Možná ale není třeba volit jednoho. Možná je pravým vítězem celé éry právě Art Ross Trophy – jako koruna, kterou si tři králové půjčovali, aniž by kdy ztratili své místo v dějinách
Celková bilance éry (1981–2001):
- Wayne Gretzky — 10× vítěz
- Mario Lemieux — 6× vítěz
- Jaromír Jágr — 5× vítěz
Roční přehled vítězů a jejich bodů
1981–82 Wayne Gretzky (EDM)164 (55+109)
1982–83 Wayne Gretzky (EDM)212 (92+120)
1983–84 Wayne Gretzky (EDM)196 (71+125)
1984–85 Wayne Gretzky (EDM)205 (87+118)
1985–86 Wayne Gretzky (EDM)215 (52+163)
1986–87 Wayne Gretzky (EDM)183 (62+121)
1987–88 Mario Lemieux (PIT)168 (70+98)
1988–89 Mario Lemieux (PIT)199 (85+114)
1989–90 Wayne Gretzky (LAK)142 (40+102)
1990–91 Wayne Gretzky (LAK)163 (41+122)
1991–92 Mario Lemieux (PIT)131 (44+87)
1992–93 Mario Lemieux (PIT)160 (69+91)
1993–94 Wayne Gretzky (LAK)130 (38+92)
1994–95 Jaromír Jágr (PIT)70 (32+38)
1995–96 Mario Lemieux (PIT)161 (69+92)
1996–97 Mario Lemieux (PIT)122 (50+72)
1997–98 Jaromír Jágr (PIT)102 (35+67)
1998–99 Jaromír Jágr (PIT)127 (44+83)
1999–00 Jaromír Jágr (PIT)96 (42+54)
2000–01 Jaromír Jágr (PIT)121 (52+69)
Gretzky dominoval vysokými bodovými zisky zejména v ofenzivní éře 80. let, Lemieux exceloval v raných 90. letech s několika sezónami nad 150 bodů a Jágr ovládl bodování i v přísnější době 90. let.
- Gretzky má rekordní deset vítězství Art Ross Trophy v historii celé NHL — nikdo jiný nedosáhl více.
- Lemieuxova sezóna 1988–89 s 199 body patří mezi nejvyšší v celé historii ligy.
- Jágrova nejvyšší bilance 127 bodů (1998–99) přišla v éře, kdy liga výrazněji utahovala obrany, a jeho pět vítězství znamená dominanci i v tvrdších podmínkách.
- Gretzky vyhrál Art Ross Trophy sedmkrát v řadě (1981–1987) — rekord, který téměř jistě nikdy nepadne.
- Lemieux měl v sezoně 1992–93 průměr přes 2,6 bodu na zápas, přestože odehrál jen 60 utkání.
- Jágr získal všechny své Art Ross Trophy v defenzivnější éře NHL 90. let, kdy se bodovalo výrazně hůř než v 80. letech.
Autor: David Sobola
Zdroje: https://www.ruik.cz/art-ross-trophy-1981-2001-aneb-dominance-gretzkyho-lemieuxe-a-jagra/
https://www.nhl.com/cs/news/seznam-vitezu-nhl-art-ross-trophy-299592180
