Vláda selhala. Schodek 310 miliard není nehoda, ale vědomé porušení rozpočtové odpovědnosti

Schodek státního rozpočtu ve výši 310 miliard korun už nelze omlouvat ani zlehčovat. Nejde o technickou chybu, špatnou prognózu ani o „dojezd krizí“. Jde o politické selhání vlády, která sama slibovala pravý opak: návrat k rozpočtové odpovědnosti, konec života na dluh a respekt k pravidlům, jež měla chránit veřejné finance před přesně takovým vývojem.

Rozpočtová odpovědnost není ideologická mantra pravice. Je to elementární závazek státu vůči vlastním občanům – že nebude systematicky utrácet víc, než si může dovolit, a že nebude přehazovat účet za dnešní pohodlí na budoucí generace. Právě tento závazek vláda porušila. A to v době, kdy už nemá k dispozici žádné silné alibi.

Nejsme uprostřed pandemie. Nečelíme plošným lockdownům, masivním kompenzacím ani kolapsu ekonomiky. Válka na Ukrajině je vážná geopolitická krize, ale nevysvětluje strukturální deficit, který vzniká hlavně kvůli běžným výdajům státu. Přesto vláda hospodaří s jedním z nejvyšších schodků v moderní historii České republiky mimo krizové roky. To není krizové řízení – to je rozpočtová kapitulace.

Zvlášť cynicky působí skutečnost, že právě tato vláda stavěla svou legitimitu na kritice „nezodpovědných rozpočtů“ předchůdců. Voličům slibovala, že nastolí disciplínu, že zastaví rozjíždějící se dluhovou spirálu a že stát konečně začne rozlišovat mezi nutnými výdaji a politickým pohodlím. Realita? Schodek 310 miliard korun, který se už ani vláda nesnaží obhajovat jako dočasný výkyv, ale jako nový normál.

Tím se dostáváme k jádru problému. Český stát dnes neutrácel hlavně na investice, které by posilovaly budoucí růst. Neutrácel proto, že by masivně modernizoval infrastrukturu, školství nebo vědu. Velká část deficitu vzniká proto, že stát financuje vlastní provoz dluhem. A to je přesně to, před čím měl zákon o rozpočtové odpovědnosti chránit.

Formálně se možná dluhová brzda neaktivovala. Materiálně ale její smysl vláda popřela. Rozpočtová odpovědnost není jen o tom, zda se vejdeme do tabulky. Je o postoji. O ochotě říct, že ne všechno je možné platit hned, že některé sliby se musejí odložit, že stát – stejně jako domácnost – nemůže donekonečna žít na kreditní kartu.

Místo toho vláda zvolila pohodlnější cestu. Odkládání problémů. Rozpouštění odpovědnosti v mlze makroekonomických výmluv. A především ticho. Ticho k tomu, že schodek této velikosti se stává trvalým rysem veřejných financí, nikoli výjimkou.

Nejde přitom jen o čísla. Jde o důvěru. Vláda, která hlásá šetření, ale sama utrácí bez jasné strategie, podkopává vlastní autoritu. Vláda, která vyzývá občany k odpovědnosti, ale stát řídí stylem „nějak to zaplatíme“, vysílá nebezpečný signál: pravidla platí jen pro někoho.

A účet přijde. Ne dnes, ne zítra, ale přijde. V podobě vyšších daní, omezených veřejných služeb nebo menší schopnosti státu reagovat na skutečnou krizi, až přijde. Každá další stovka miliard dluhu totiž zužuje manévrovací prostor budoucím vládám. To není abstraktní hrozba, ale matematika.

Schodek 310 miliard korun proto není jen rozpočtová položka. Je to politický verdikt. Verdikt o vládě, která měla být symbolem návratu k odpovědnosti – a místo toho ukázala, že i ona podlehla pokušení vládnout na dluh. V tomto smyslu vláda selhala. Ne v detailech, ale v samotném principu, na kterém měla stát.

Autor: David Sobola

Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-vlada-schvalila-rozpocet-s-deficitem-310-miliard-40559461