Článek
Zimní olympijské hry v Itálii probíhají právě nyní a Česko již slaví první medaile. Televize plní obrazovky emotivními příběhy sportovců, fanoušci řvou nadšením a politici se fotí s vlajkami. Ale za touto fasádou národní hrdosti se skrývá nepříjemná pravda. Vrcholový sport, včetně olympiád, je luxusním koníčkem hrstky vyvolených, financovaný z kapes daňových poplatníků. My všichni platíme miliony, abychom si koupili pár lesklých medailí a chvilkovou iluzi jednoty. Stojí to skutečně za to?
Koníček elit na úkor všech
V Česku financuje vrcholový sport především Národní sportovní agentura, která čerpá peníze ze státního rozpočtu, tedy z našich daní. Český olympijský výbor dostává desítky až stovky milionů ročně, například v olympijském roce 2024 to bylo přes 125 milionů jen na zajištění účasti, a podobné částky tečou i v roce 2026. K tomu přidejte různé programy, akční plány podpory sportu, celkově jde o stovky milionů ročně. A to není vše. Stát odměňuje medailisty štědrými bonusy. Za zlato na ZOH slibuje vláda v individuálních sportech 2,4 milionu korun, a když Česko přiveze několik medailí, jen tyto prémie vyšplhají do desítek milionů korun. Přitom tyto peníze nejdou na masový sport, školní tělocvik nebo dostupné sportoviště pro děti, jdou na profesionální elitu, která často trénuje v prémiových podmínkách a žije z veřejných dotací.
Globálně je situace ještě horší Pořádání olympiád pravidelně překračuje rozpočty o desítky procent. Rozpočet pro letošní olympiádu v Miláně a Cortině je přes 70 miliard korun, ale už teď se mluví o zpožděních, dluzích a korupci. Mezinárodní olympijský výbor si bere lví podíl z komerčních příjmů, zatímco hostitelské země nesou rizika. Daňoví poplatníci platí infrastrukturu, která po hrách často chátrá. A současný ministr Boris Šťastný by chtěl přenést olympiádu i do Česka. Přitom vrcholový sport je v podstatě koníček bohatých nebo talentovaných jedinců, který stát dotuje na úkor jiných priorit.
Sportovci jako Ester Ledecká nebo biatlonisté jsou inspirací, ale proč bychom my všichni měli financovat jejich tréninkové kempy, fyzioterapeuty a vybavení? Mezitím se školy potýkají s nedostatkem tělocvičen, nemocnice s nedostatkem personálu a důchodci s nízkými penzemi. Proč platíme za hobby hrstky, když masový sport, tedy ten který by skutečně zlepšoval zdraví národa bude mít vždy deficit a prostor, co zlepšovat. Statisticky se vrcholoví sportovci rekrutují z privilegovaných vrstev, protože potřebuje čas, peníze na vybavení a podporu rodiny. Státní dotace tak prohlubují nerovnost.
Česká televize vadí, ale olympiáda ne
Tady přichází vrchol pokrytectví. Mnoho lidí a politiků zuřivě kritizovalo koncesionářské poplatky za Českou televizi a Český rozhlas. „Proč musím povinně platit pár korun měsíčně za něco, co nesleduji?“ křičeli. A měli částečně pravdu, bylo to povinné a mnozí to vnímali jako daň na propagandu, což je subjektivní názor. Lidem vadily povinné poplatky na veřejnoprávní média, ale peníze na olympijské koníčky nevadí vůbec, proč? Protože sport evokuje emoce, vlajky a národní hrdost. Když ČT vysílá zpravodajství, tak je to propaganda, ale když koukáme na olympiádu nebo na mistrovství světa, tak je najednou svět v pořádku, protože medaile nám dávají pocit, že jsme velcí, i když ve skutečnosti jen platíme za drahou show.
Zdroje:
https://www.denik.cz/zimni_sporty/zimni-olympijske-hry-odmeny-medaile-zlato-paralympijske-hry-milan-cortina.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_olympijsk%C3%A9_hry_2026
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/koalice-oznamila-shodu-na-zruseni-poplatku-za-verejnopravni-media-369420
