Článek
Bylo časné ráno 6. srpna 1945 a nad temnými vodami Tichého oceánu letěl americký bombardér B-29 Superfortress, jehož trup zdobil nápis Straight Flush, v překladu „čistá postupka“, který byl odkazem na karetní zálibu jeho velitele. V kokpitu seděl teprve šestadvacetiletý major Claude Eatherly z Texasu. Eatherly neměl shazovat pumy ani se zapojit do přímého boje. Jeho úkol byl zdánlivě prostý, a to letět před hlavní skupinou bombardérů a ověřit počasí nad vybraným cílem.
Když se Straight Flush přiblížil k Hirošimě, nad městem se začalo rozednívat. Dole ve městě se teprve probouzel běžný život a lidé začali mířit do práce, děti se chystaly do školy a ulice se pomalu plnily životem. Mraky, které mohly útok zkomplikovat, se mezitím rozestoupily. Viditelnost byla téměř dokonalá. Eatherly se sklonil k vysílačce a odeslal kódovanou zprávu. Krátké hlášení o jasné obloze se v tu chvíli změnilo v jeden z nejosudovějších signálů moderních dějin.
Zpráva, kterou zachytil letoun Enola Gay letící přibližně hodinu za Eatherlym, zněla jasně: „Oblačnost méně než tři desetiny v zadané výšce. Doporučení: bombardujte primární cíl.“ Pro velitele Enoly Gay Paula Tibbetse to znamenalo jasné sdělení, že mise může pokračovat a krátce nato se nad Hirošimou otevřela pumovnice a k zemi začala padat atomová bomba známá jako Little Boy. Následoval oslepující záblesk a exploze, která během několika okamžiků změnila celé město k nepoznání. Desítky tisíc lidí zahynuly okamžitě, další umírali později na popáleniny, zranění a následky ozáření. Místo živého města zůstaly trosky, kouř a ticho přerušované nářkem přeživších.
Letoun B-29 při bombardování Japonska na začátku června 1945
Zatímco někteří vnímali svůj těžký úkol jako událost, jak urychlit konec války, Claude Eatherly se s vlastní rolí v celé události vyrovnával úplně jinak. Z člověka, který pouze odeslal meteorologické hlášení, se postupně stal muž pronásledovaný představou, že právě jeho zpráva otevřela cestu jedné z nejničivějších akcí v dějinách lidstva. Před letem nad Hirošimou byl považován za sebevědomého amerického pilota, který se během války vypracoval mezi schopné a respektované letce.
Kolegové ho znali jako muže s pevnými nervy, který dokázal zachovat klid i v nebezpečných situacích. Právě tato kombinace odvahy a sebejistoty z něj udělala vhodného kandidáta pro mimořádně tajnou misi. Do skupiny si jej vybral plukovník Paul Tibbets a jednotka procházela výcvikem nejprve na odlehlé základně v Utahu a později na ostrově Tinian v Tichomoří. Běžní členové posádek přitom znali jen minimum podrobností. Věděli, že se připravuje něco zásadního, ale přesnou povahu zbraně jim nikdo nevysvětlil. Mluvilo se o speciálním zařízení, které může změnit průběh války. Jako voják věřil, že plní povinnost, chtěl přispět k porážce Japonska, ukončení války a návratu domů jako vítěz.
Hrdinské oslavy, které nedokázal přijmout
Jakmile Eatherly odvysílal zprávu o počasí, obrátil svůj letoun zpět směrem k základně na ostrově Tinian. Mise pro jeho posádku formálně skončila. Jenže brzy se na obzoru objevil výjev, který nikdo z nich nedokázal pochopit jako běžný důsledek bombardování. Nad Japonskem se do výšky zvedal obrovský hřibovitý mrak. Rostl stále výš a působil jako něco nepřirozeného. Jeden z členů posádky později popsal, že měl pocit, jako by se otevřela samotná země a z ní vystoupilo peklo.
Eatherly tehdy ještě nemohl znát počet obětí, přesto mu při pohledu na ten děsivý sloup začalo docházet, že se nestal svědkem obyčejného vojenského úderu. Nešlo o zničení skladu munice nebo mostu, ale o zničení celého města. V samotné Hirošimě během několika okamžiků zmizely ze světa desetitisíce lidí, nebyli to pouze zfanatizovaní vojáci, ale i civilisté, ženy, starci a děti. A Eatherly si začal spojovat tuto katastrofu se svou vlastní zprávou, protože právě jeho hlášení o jasné obloze umožnilo pokračování útoku na primární cíl.
Následky v Hirošimě
Po návratu do Spojených států čekalo na muže spojené s atomovou misí uznání a veřejný obdiv. Paul Tibbets, velitel letounu Enola Gay, se stal symbolem vítězství, vystupoval před novináři, setkával se s politiky a po celý život obhajoval, že svržení bomby bylo nezbytné rozhodnutí, i když v ústraní také mluvil o svých pochybnostech. Zatímco Eatherly tuto roli nedokázal přijmout ani v nejmenším, jeho podíl na misi byl navenek menší, ale to jeho vnitřní zápas nijak nezmírnilo. V noci se mu objevovaly představy hořícího města a lidí uvězněných v plamenech. Slyšel křik, zraněné civilisty a stále silněji cítil, že na sobě nese vinu za jejich smrt.
Když se svěřoval, že má na rukou krev, okolí pro jeho slova nemělo pochopení. Amerika tehdy chtěla slyšet příběh vítězství, ne zpověď muže, kterého právě tento válečný triumf zlomil. Pokusil se začít znovu, po válce odešel z armády, mimo jiné po incidentu souvisejícím s podváděním při zkouškách v roce 1947, který už tehdy naznačoval jeho vnitřní rozklad. Vrátil se do Texasu, oženil se, založil rodinu a našel práci v ropném průmyslu. Navenek mohl působit jako člověk, který se vrátil do normálního poválečného života, uvnitř se však propadal stále hlouběji. Hirošima jej nikdy zcela neopustila. Začal pít, bral prášky na spaní a utíkal k hazardu. Pocit viny se časem nezmenšoval a stále pevněji věřil, že není válečný hrdina, ale masový vrah.
