Článek
V dějinách střední Evropy se jen málokdy objeví postava tak rozporuplná jako byl Josef Václav Radecký z Radče. Tento český šlechtic se stal jedním z nejlepších vojevůdců 19. století a hned dvakrát v kritických okamžicích ovlivnil osud celého kontinentu a proslavil se po celé Evropě. Přesto jej po vzniku Československa vymazali z národní paměti jako služebníka habsburské monarchie a jeho jméno na mnoho let zmizelo z učebnic.
Radecký pocházel ze starého českého vladyckého rodu, jehož kořeny sahají až do 14. století. Rodina se hlásila k české šlechtě. Matka zemřela jen krátce po jeho narození, otec o několik let později, a mladý Josef tak vyrůstal jako sirotek. Malý Josef byl poslán do Prahy ke svému dědečkovi Václavu Leopoldovi, bývalému důstojníkovi. Dědeček jej vychovával přísně s jasnou představou, že z chlapce jednoho dne vyroste schopný voják.
Studoval na piaristickém gymnáziu v Panské ulici, pak na stavovské akademii v Brně a nakonec ve Vídni. Jako dítě byl vždy hubenější a měl chatrnější zdraví oproti svým vrstevníkům. Lékaři mu opakovaně říkali, že na vojenskou dráhu nemá vlohy. Přesto se nevzdal. Dvakrát se pokusil o přijetí na vojenskou akademii a dvakrát byl odmítnut. V osmnácti letech se proto přihlásil jako kadet na vlastní náklady ke kyrysnickému pluku. Platil si výzbroj, výcvik i stravu sám. Těžká jízda přijala chlapce, kterému lékaři předpovídali předčasný konec, ale on se už o dva roky později se stal poručíkem a o další dva roky později dokonce nadporučíkem. Začínal od nuly, bez protekce a bez vojenského vzdělání. To, co mu chybělo ve škole, tak doháněl přímo na poli.
Třebnický zámek, místo narození maršála Radeckého
Bojoval proti Turkům i Francouzům
První velké zkušenosti získal v rakousko-turecké válce. Na konci 18. století se vyznamenal u Bělehradu a později si ho všiml samotný maršál Gideon von Laudon, který si jej vzal jako svého pobočníka. Mladý důstojník se nebál jít do první linie, později bojoval proti revoluční Francii. Za svou vojenskou kariéru byl celkem sedmkrát vážně zraněn. V roce 1809 se stal náčelníkem generálního štábu a reformoval armádu, jak jen to rozpočet dovolil. Rakousko po státním bankrotu roku 1811 nemělo peníze, ale Radecký přesto dokázal zavádět změny, které se později vyplatily.
Už v roce 1813 stál po boku knížete Karla Filipa ze Schwarzenberga jako jeho náčelník štábu. Spojenci se chystali na rozhodující střetnutí s Napoleonem a samotný Radecký byl mozkem celé operace. Bitva u Lipska trvala od 16. do 19. října a na bojišti se střetlo přes půl milionu mužů. Rakušané, Rusové, Prusové i Švédové postupovali ze všech směrů vpřed, Napoleon se sice pokoušel jejich pozice prorazit, ale marně.
Radecký dokázal neustále upravovat své rozkazy a posílat posily tam, kde jich bylo nejvíce potřeba, a trval na tom, aby se nepřítel nemohl dostat z připraveného obklíčení. Když se francouzská armáda začala hroutit, byl to právě on, kdo tlačil na pronásledování nepřátel. Spojenci nakonec vstoupili do Paříže 31. března 1814, což byl poslední hřebíček do rakve tehdejší Napoleonovy kariéry.
Bitva o Lipsko
Vyznamenal se především v Itálii
Po napoleonských válkách přišla léta relativního klidu. Sloužil v Šoproni, v Olomouci, a pak dostal velení nad vojsky v Lombardsko-benátském království. V roce 1831 se stal vrchním velitelem rakouských sil v severní Itálii a ve věku sedmdesáti let jej císař jmenoval polním maršálem. Většina generálů v tomto věku už dávno seděla na svých venkovských sídlech a užívala si důchodu, ale Radecký zůstal ve středu dění.
Revoluční rok 1848 jej zastihl v Miláně, kde se město vzbouřilo a Piemont vyhlásil válku. Radecký udělal něco, co by mladší generálové považovali nejspíše za slabost a rozhodl se takticky ustoupit. Následně u Verony počkal na posily a teprve poté udeřil zpět, a i když byli Rakušané početně slabší, tak lepší vedení a koordinace jim zajistily vítězství. Už o několik dní později bylo po všem a Milán se vzdal a stárnoucí maršál znovu ukázal, že umí vyhrát i v početní nevýhodě.
Již o rok později se sardinsko-piemontský král Karel Albert pokusil o odvetu. V březnu 1849 vypověděl příměří a přešel do útoku. Jenže Radecký zareagoval rychle a králova armáda se musela postupně stáhnout do města Novara, které bylo brzy v obležení. Samotný král Karel Albert abdikoval ještě téhož dne ve prospěch syna Viktora Emanuela II. a severní Itálie byla opět pevně pod rakouskou kontrolou.
Polní maršál hrabě Radecký na bojištích v severní Itálii
Osobní život měl mnohem komplikovanější
Osobní život měl komplikovanější. V roce 1798 se oženil s Františkou Romanou, hraběnkou ze Strassoldo-Grafenbergu a měli spolu celkem 5 synů a 3 dcery. Otce přežili pouze syn Theodor a dcera Bedřiška. Také měl ještě čtyři děti se svou dlouholetou milenkou Giudittou Meregalli, tento vztah trval téměř dvacet let a děti přijaly matčino příjmení, protože je Radecký nikdy oficiálně ani neuznal za své, byť se o ně staral.
Celý život jej navíc pronásledovaly obrovské dluhy, protože měl velice nákladný životní styl. Nakonec jeho dluhy zaplatil mecenáš Joseph Pargfrieder s podmínkou, že bude samotný Radecký pohřben v památníku rakouské armády na Heldenbergu v Dolním Rakousku. Císař František Josef I. si sice přál, aby byl pohřben přímo ve Vídni, ale přání mecenáše převážilo.
V únoru 1857, ve věku 90 let, odešel do výslužby a usadil se v rezidenci Villa Reale. O rok později uklouzl na nově navoskované podlaze, zlomil si krček stehenní kosti a zemřel na zápal plic ve věku úctyhodných 91 let. Byl pohřben s plnými poctami právě na domluveném Heldenbergu.
V Praze mu ještě téhož roku nechali postavit pomník na Malostranském náměstí. Bronzovou sochu odlili z děl ukořistěných v Itálii a tato socha tam stála dlouhých šedesát let. Pro mnoho Čechů byl Radecký symbolem české schopnosti uspět v rámci monarchie.
Radeckého pomník na Radeckého náměstí (dnešní Malostranské náměstí) v Praze kolem roku 1900
První republika se ho potřebovala zbavit
Jenže po 28. říjnu 1918 se situace obrátila. Nová republika potřebovala nové hrdiny a Radecký byl symbolem všeho, čemu se chtěla vyhnout. Byl to pro ni jen služebník Habsburků, který hájil starý pořádek. Jeho pomník proto nejprve zahalili plachtou a už o rok později demontovali a ulice i náměstí, která nesla jeho jméno, byla přejmenována. V učebnicích se z něj stal generál, který potlačoval svobodu a češství se z jeho životopisu vytratilo.
Přitom se narodil v Čechách, mluvil česky, pocházel z českého rodu a většinu života sloužil v armádě, ve které Češi tvořili významnou část.
Zdroje:
https://strednicechy.rozhlas.cz/marsal-radecky-patril-k-nejlepsim-vojevudcum-19-stoleti-na-vojenskou-akademii-ho-9622150
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_V%C3%A1clav_Radeck%C3%BD_z_Rad%C4%8De
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/radecky-se-vrati-na-malostranske-namesti-pres-deset-tun-tezke-sousosi-technici-v_2607101148_bva
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipska
