Článek
Málokterý přemyslovský vládce prošel takovým množstvím pádů a návratů na knížecí stolec jako právě Jaromír. Připravil jej o jeho mužství jeho starší bratr, naopak jeho mladší bratr jej nechal oslepit. Musel utíkat do ciziny, kde skončil za mřížemi. Několikrát se ale znovu chopil vlády nad Čechami, než jej nakonec dostihla násilná smrt.
Tři bratři, jeden trůn
Jaromír se narodil nejspíše někdy v 70. letech 10. století jako jeden ze synů knížete Boleslava II. Pobožného. Po otcově smrti roku 999 převzal vládu logicky nejstarší syn Boleslav III., později zvaný Ryšavý. České knížectví se tehdy ocitlo v extrémně neklidném období, protože moc Přemyslovců nebyla založena na pevném nástupnickém řádu, podle kterého by bylo předem dané, kdo po zemřelém panovníkovi nastoupí. Seniorát, tedy nástupnictví nejstaršího živého mužského dědice přemyslovské dynastie, uzákonil až Břetislav I. těsně před svou smrtí v druhé polovině 11. století. Dospělí členové rodu proto představovali nejen jednu z nástupnických možností v budoucnu, ale především soupeře.
České knížectví za Boleslava I. a Boleslava II., předtím než začala válka mezi bratry po smrti Boleslava II.
Způsob, jakým se Boleslav III. vypořádal s rodinnými spory, šokoval dokonce i na tehdejší drsné poměry, protože nechal svého bratra Jaromíra vykastrovat a ještě mladšího Oldřicha se pokusil zavraždit během lázně. Bratři ze strachu následně odešli i s matkou do exilu a ačkoliv měla kastrace logicky vyřadit Jaromíra z nástupnické linie tím, že mu znemožnila kdykoliv v budoucnu zplodit potomka, tak i přes toto zmrzačení se Jaromír neodebral do ústraní a aktivně usiloval o knížecí stolec.
Boleslavův plán selhal a svou krutou vládou si stabilní moc nezajistil. Domácí šlechta se proti němu spojila, a byl v roce 1002 z Čech vyhnán. Po něm usedl na trůn Vladivoj, jehož pozice byla úzce provázána s Polskem, nicméně ani tato vláda neměla dlouhého trvání, protože již o rok později zemřel. Právě v tento moment se Jaromírovi poprvé otevřela cesta k českému trůnu, vrátil se do země z exilu a na krátkou dobu se stal knížetem. Jenže situace ve střední Evropě byla mnohem složitější, než byl jeden souboj se starším bratrem. O Čechy měl také zájem mocný polský panovník Boleslav Chrabrý, zatímco na západě sílil budoucí císař Jindřich II.
Jaromír se u moci udržel jen krátce, protože právě Boleslav Chrabrý podpořil návrat Boleslava III., a Jaromír musel zase utéct pryč. Ani druhá vláda Boleslava III. netrvala dlouho. Po dalším krvavém útoku proti svým domácím odpůrcům ztratil veškerou podporu a nakonec jej odstavil od moci sám Boleslav Chrabrý. Polský panovník následně sám ovládl Čechy a české země se na chvíli ocitly pod polskou kontrolou a samotný Boleslav III. byl polským vládcem zajat a oslepen. Český knížecí stolec měnil svého vladaře téměř každým rokem.
Návrat Jaromíra, který rozhodně nebyl pouze loutka
Jaromírův druhý příchod k moci už nebyl pouhým dílem vnitřního převratu na domácí půdě. Klíčovou roli v něm sehrál římskoněmecký král Jindřich II., který chtěl oslabit rychle rostoucí vliv Boleslava Chrabrého a uprostřed léta roku 1004 vytáhlo královo vojsko směrem do Čech po boku s Jaromírem. Právě přítomnost Jaromíra pomohla výrazně změnit náladu Čechů ve prospěch Jindřicha. V Žatci se místní obyvatelé obrátili proti Boleslavovi a otevřeli postupujícímu vojsku brány. Navíc na Pražském hradě vypuklo povstání a kníže musel z Čech uprchnout.
Jaromír se znovu chopil moci a byl uznán za českého vládce. Když dorazil i Jindřich II., tak jej přivítal pražský biskup a českému knížeti byly potvrzeny pravomoci. Tento návrat Jaromíra představuje jedno z mála skutečných vítězství v jeho jinak zcela tragickém osudu. Ačkoliv jej jeho vlastní bratr zmrzačil a vyhnal s cílem navždy mu zabránit vládě, nyní to byl on, kdo vládl a jeho starší bratr byl ten, kdo byl v zajetí. Dosáhl přesně toho, co mu bylo odepřeno, a tentokrát se u moci udržel na tehdejší těžkou dobu dlouhých 8 let.
Jaromír je občas vykreslován jako nesamostatný a neschopný vládce, plně odkázaný na říšskou přízeň. Reálných zpráv o jeho vládnutí je však tak příliš málo, že k podobným závěrům je třeba přistupovat s rezervou. Nepochybné je, že si Jaromír dokázal získat přízeň a patřil mezi nejspolehlivější spojence Jindřicha II. A i když Čechy touto dobou procházely velkou krizí, protože mimo jiné například Morava byla mimo Jaromírovu kontrolu a teprve za vlády jeho bratra Oldřicha se stala opět součástí přemyslovské moci, v tomto náročném období byl právě Jaromír ten, který dokázal si udržet moc na téměř jednu dekádu.
Jaromíra nedokázal zničit ani nejstarší bratr Boleslav III., jeho pád nakonec paradoxně způsobil nejmladší z bratrů, se kterým tehdy utekl. Na jaře 1012 převzal moc Oldřich a Jaromír byl ze země vypuzen o Bílé sobotě, tedy těsně před Velikonocemi. Vyhnanec se zpočátku uchýlil k polskému vládci, ačkoli s ním ještě nedávno válčil, poté hledal zastání u římskoněmeckého panovníka, avšak ani tato cesta mu rychlé řešení nepřinesla.
Jaromír dokonce prosil Jindřicha II. o milost, ale místo návratu na trůn jeho samotného čekalo vězení. Oldřich naopak dorazil do Merseburku a vládu, které se původně zmocnil násilně, následně oficiálně přijal od Jindřicha II., Jaromír přišel již podruhé o Čechy a tentokrát měl mimo hlavní politické dění zůstat na dlouhá dvě desetiletí.
Trůn už příliš nechtěl, protože věděl, že nemá šanci
Evropská politika však dokázala do hry vrátit i muže, kterého již všichni považovali za odepsaného. Roku 1033 se totiž Oldřich dostal do konfliktu s tehdejším císařem Konrádem II. a byl zbaven vlády. Císař se rozhodl právě sáhnout po někom, kdo už prokázal svou loajalitu vůči říši, byl to právě Jaromír. Po více než 20 letech od svého posledního sesazení tak dostává třetí šanci a ocitá se v čele své země. Jenže ani tento návrat neměl dlouhého trvání, protože se Konrád II. usmířil s Oldřichem už o rok později a umožnil mu návrat. Údajně mělo původně dojít k rozdělení moci, ale po příchodu do Čech se rozhodl Jaromíra nechat zajmout a oslepit. Muž, kterého jeden z bratrů nechal vykastrovat, byl nyní z rozhodnutí druhého i oslepen.
Oldřichova druhá vláda netrvala příliš dlouho, protože brzy zemřel. Nárok na knížecí stolec tak znovu formálně náležel Jaromírovi, jenže ten byl v ten moment již fyzicky i psychicky zcela vyčerpaný. Vlády se nakonec ujal Oldřichův syn Břetislav I., kterého Jaromír sám podpořil a v jeho prospěch se svých nároků vzdal, přesto mu klidné stáří nebylo souzeno.
oslepený kníže Jaromír ustupuje synovci Břetislavovi
Jaromír zemřel již následujícího roku, když byl v noci přepaden, kdy seděl na latríně a vrah jej probodl zezadu oštěpem, údajně na příkaz Vršovců. Kronikář Kosmas k tomu poznamenal: „Kochan poslal svého kata a když onen slepec, sedě na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/oslepeny-vykastrovany-zavrazdeny-cesky-knize-jaromir-skonal-na-toalete
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_(kn%C3%AD%C5%BEe)
https://www.centrum.cz/clanek/jeden-bratr-ho-vyklestil-druhy-oslepil-smutny-osud-knizete-jaromira-na-ceskem-trunu-190112?lp=1
https://www.e-stredovek.cz/post/jaromir-i/
