Článek
Tenhle příběh není jen o starých knihách a tajemných rukopisech. Tohle je příběh mého života, příběh, který se táhne staletími a který ovlivnil celou Prahu, jak ji znáte. Příběh o alchymistech, mimozemské technologii a o tom, jak se dobro utkalo se zlem.
Vítejte v Praze, jakou si ji nepamatujete. V Praze, kde se pod starými dlažebními kostkami skrývají tajemství a kde se mezi gotickými věžemi prohánějí stíny minulosti. A právě tady, v srdci tohohle magického města, jsem kdysi žila. Knihovnice Eliška, která milovala staré knihy víc než cokoliv jiného.
Jednoho dne se v knihovně objevil Jakub. Muž s očima, které pohlcovaly světlo a s hlasem, co šeptal tajemství starších než čas. Hledal rukopis z dob Rudolfa II., rukopis, který měl odhalit tajemství mimozemské technologie. Mimozemské technologie, slyšíte? Jako z nějakého sci-fi filmu, že? Ale tohle je skutečný příběh.
Rukopis ale ukradla paní Nováková. Žena s tváří vrásčitou jako stará mapa a s očima, které skrývaly temná tajemství. „Musím ho získat,“ syčela na Kováře, zkorumpovaného detektiva, „ten rukopis patří mé rodině. Můj prapředek, alchymista z dob Rudolfa II., byl kvůli němu zdiskreditován. Musím očistit jeho jméno.“
Já s Jakubem jsme ale byli chytří a brzy jsme odhalili pravdu. Kovář i paní Nováková byli posláni za mříže. Jakub ale rukopis získal a stal se z něj energetický magnát. Zapomněl na mě, na všechno, co jsme spolu prožili. „Jsi jen naivní knihovnice,“ smál se mi do tváře, „moc a bohatství jsou to jediné, na čem záleží.“
Já jsem ale nebyla z těch, co se nechají jen tak odkopnout. Po letech jsem se rozhodla Jakuba zastavit. Unesl mě, chtěl mě zabít. „Jsi moje jediná slabina,“ šeptal mi do ucha, „musím se tě zbavit.“ Ale pak se objevil Kovář. Starý detektiv, který se polepšil, chtěl odčinit své chyby. Zachránil mě.
Jak mě zachránil? To je kapitola sama pro sebe. Ten chlap, i když už měl šediny a vrásky, měl v sobě víc energie než celá elektrárna! Proplížil se Jakubovým sídlem jako stín, využil všechny ty staré policejní triky, co se naučil za mlada. Jakub měl sídlo plné moderních technologií, ale Kovář věděl, jak je obejít. Věděl, kde jsou slabá místa, kde se skrývají kamery, kde jsou nouzové východy.
Našel mě v podzemním bunkru, kde mě Jakub držel. Byla jsem slabá, ale ne zlomená. Jakub se mě snažil zlomit psychicky, ale já jsem mu nedala tu radost. Kovář se pustil do boje s Jakubovými strážci, a to byl pohled! Starý chlapík, ale s vervou mladého lva. Jakub se smál, myslel si, že ho nikdo nemůže zastavit. Ale Kovář ho překvapil. Vypnul mu ty jeho hračky, ty jeho mimozemské serepetičky. A pak jsem se do toho vložila i já. Společně jsme ho dostali.
Ale věděli jsme, že Jakub je stále nebezpečný. Museli jsme něco udělat. Proto jsme se vydali hledat paní Novákovou. „Musíme se vrátit v čase,“ řekla nám, „ten rukopis nesmí existovat.“ Prozradila nám, že rukopis skrývá tajemství cestování časem. A tak jsme se vydali do minulosti, do dob Rudolfa II., a ukryli rukopis tak, aby se k němu Jakub nikdy nedostal.
Ale víte co? Neukryli jsme ho jen tak ledaskde. Vzali jsme ho zpátky do té staré knihovny, kde to všechno začalo. Tam, kde se prolíná minulost s přítomností. Ukryli jsme ho tak, aby ho nikdo nenašel, dokud nebude lidstvo připravené na jeho tajemství.
A víte co je na tom nejlepší? Přesvědčila jsem Jakuba, že jsme rukopis zničili. Věřil mi, hlupák. Myslel si, že jsem naivní knihovnice, která nic neví o moci a bohatství. Ale já jsem věděla víc než on. Věděla jsem, že některá tajemství by měla zůstat pohřbena v šepotu starých stránek.
Ale nebyla jsem sama, kdo to věděl. Kovář s paní Novákovou to věděli taky. Proto jsem je nechala, aby rukopis ukradli a zničili. Věděli, že je to jediný způsob, jak zajistit, aby se mimozemská technologie nedostala do nesprávných rukou. A tak jsme společně, i když každý po svém, zachránili svět před zlem. A to je i příběh mého života. Příběh o tom, jak jsem se postavila temnotě a jak jsem změnila chod dějin.“
