Článek
GLOSA: Putinův projev na Den vítězství je výsměch realitě. Zatímco mluví o boji s nacismem, posílá na Ukrajinu skutečné neonacisty a stafáž mu dělá slovenský premiér Fico. Praví hrdinové nepochodují Moskvou, ale brání ukrajinské zákopy.
Sledovat každoroční projev Vladimira Putina na Den vítězství je jako nahlédnout do paralelního vesmíru, kde historie a realita neexistují. Letos ruský diktátor prohlásil, že Rusko „stojí proti agresivní síle vyzbrojené a podporované celým blokem NATO“ a že jeho takzvaná speciální vojenská operace je inspirována generací, která bojovala proti nacismu.
Byla to opět jen zoufalá snaha vyburcovat národ k podpoře války, která se mu čím dál více rozpadá pod rukama. A snad se bude rozpadat ještě více. Z původní třídenní operace je masomlýnek, a tak nezbývá než lidem tvrdit, že vlastně Rusové bojují proti celému Západu.
Když ale Rusko tak rádo mluví o nacismu a překrucuje dějiny, je načase připomenout fakta, která se do kremelských učebnic jaksi nevešla.
„Hrdinové“, kteří začínali jako spojenci Hitlera
Současná ruská propaganda se tváří, jako by Sovětský svaz byl odjakživa jedinou a nejčistší hrází proti nacistickému Německu. Realita? Dne 23. srpna 1939 podepsal Sovětský svaz s nacistickým Německem pakt Molotov-Ribbentrop.
Moskva se s Hitlerem zcela chladnokrevně dohodla na rozparcelování východní Evropy. Zatímco Evropa krvácela, Stalin zásoboval Třetí říši surovinami a společně s Wehrmachtem si rozebral Polsko.
Sověti začali s nacismem „bojovat“ až ve chvíli, kdy Hitler v roce 1941 pakt porušil a napadl je. Ohánět se dnes odkazem boje proti nacismu, a přitom vést vyhlazovací válku proti suverénnímu sousedovi je čistokrevný výsměch všem skutečným obětem druhé světové války.
Skuteční nacisté bojují v ruských uniformách
Zdaleka největším paradoxem kremelského boje za „denacifikaci“ Ukrajiny je ale to, koho k ní Putinův režim reálně využívá. V Rusku operuje celá řada otevřeně neonacistických a pravicově extremistických skupin, které nejenže stát toleruje, ale aktivně je zapojuje do války na Ukrajině.
Statistiky a zprávy mezinárodních organizací i analytických center (např. Flashpoint, TRM Labs nebo centrum SOVA) mluví jasně:
- Skupina Rusič (Task Force Rusich): Jde o ruskou neonacistickou polovojenskou jednotku, která na Ukrajině operuje už od roku 2014. Její velitel Alexej Milčakov se na kameru zcela nepokrytě a s úsměvem označil za nacistu. Tato skupina používá nacistickou symboliku, je mezinárodně sankcionovaná za brutalitu a v jejích řadách prokazatelně bojují evropští neonacisté.
- Ruské imperiální hnutí (RIM): Organizace, která je ve Spojených státech na seznamu globálních teroristických skupin. Jde o bělošské suprematisty a ultranacionalisty, jejichž ozbrojené křídlo (Ruská imperiální legie) cvičí bojovníky a otevřeně se účastní invaze na Ukrajinu s cílem vybudovat „Nové Rusko“.
Putin tak posílá doslova certifikované fašisty a neonacisty, aby na Ukrajině „bojovali proti nacismu“. Tomuto se už ani nedá říkat pokrytectví, to je absolutní ztráta jakékoliv příčetnosti. Ale co čekat od Ruska, že ano?
Fico jako užitečný mopslík Moskvy
Aby ale tento bizarní moskevský cirkus nabral ty správné grády, objevil se na něm opět slovenský premiér Robert Fico. Lze pochopit, že si totalitní vládci potrpí na pompézní přehlídky. Ale že se tam jako poslušný mopslík pojede ukázat předseda vlády členské země NATO a Evropské unie, je čirá hanba.
Robert Fico se v Moskvě nestal vyslancem míru. Stal se užitečným mopsíkem, slušně řečeno. Ve chvíli, kdy ruské rakety srovnávají se zemí ukrajinská města a vraždí civilisty, si Fico opět stoupne vedle architekta tohoto teroru a svým úsměvem legitimizuje jeho agresi.
Tímto krokem pošlapal veškerou bezpečnostní solidaritu NATO, které Slovensko chrání. Ficova účast není poctou padlým vojákům Rudé armády. Je to tichý souhlas se současnými zločiny Putinova režimu. A vlastně vzhledem k tomu, jak se pravidelně vyjadřuje, ten souhlas není ani tichý.
Ukrajina bojuje za to, co Rusko dávno ztratilo
Ať už bude Vladimir Putin na Rudém náměstí hlásat cokoliv o věčných vítězstvích, realita je taková, že Rusko tuto válku prohrálo morálně, historicky i politicky hned první den invaze.
Skuteční hrdinové dnes nepochodují po moskevské dlažbě pod dohledem ostřelovačů a v doprovodu evropských kolaborantů.
Skuteční hrdinové dnes sedí v zákopech na Donbasu, brání Charkov, Kyjev a Oděsu. Jsou to Ukrajinci, kteří čelí nevyprovokované, brutální a lživé agresi státu, jenž se chová přesně jako to, proti čemu prý před jednaosmdesáti lety bojoval.
Zastávat se Ukrajiny není jen otázkou geopolitiky, je to otázka základní lidské slušnosti a pudu sebezáchovy před agresorem, který nezná hranice. A na tom žádný přepsaný učebnicový výklad dějin ani zmenšená kremelská přehlídka nic nezmění.
Sledovat každodenní přehlídku kremelské propagandy a politiků, kteří jí z nepochopitelných důvodů ochotně dělají křoví, vyžaduje občas opravdu silný žaludek a jasnou mysl. Pokud vám mé glosy pomáhají v tomto dezinformačním smogu neztratit orientaci a vážíte si toho, když se věci nazývají pravými jmény, budu moc vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na letenku do Moskvy, nákup zlevněného ruského plynu ani na lístky na vojenskou přehlídku s Robertem Ficem, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás mohl i nadále odkrývat podobné absurdity. Díky, že to čtete a že stojíte na straně zdravého rozumu!
