Jsem ze Sudet, Němců se nebojím. Straší s nimi ti, co tu nikdy nežili a sami se paktují s extremisty

Život v Sudetech není snadný. S historií našeho drsného kraje se potkáváme na každém kroku. Přesto mě děsí víc pokrytectví, strašení a šíření nenávisti ze strany vlády než návštěva sudetských Němců. Proč z nich politici dělají užitečná strašidla?

Jsem ze Sudet. Žiju tu s jistými kratšími odmlkami vesměs 30 let. Často tady mluvím s místními. S historií našeho drsného kraje se potkávám téměř na každém kroku. Rád procházím i ta nejzapadlejší místa a nejzapadlejší vesničky, případně již zaniklé osady.

Jinam mě to v České republice ani netáhne. Všude jinde mi schází ta melancholie, připomínky všeho, co se tu dělo a co nás formovalo. Sudety jsou pro mě srdcovka. Zejména Jeseníky a Rychleby. Narodil jsem se tu a nedám na náš region dopustit.

Život v Sudetech není vždy snadný. Do klína vám tu zadarmo nic nespadne. Jaksi automaticky tu máme jistou nedůvěru ve stát, přitom pak nemálo těch lidí, kteří nevěří státu, ve volbách hledají toho, kdo jim slibuje spasení. Ale o tom už jsem psal dříve.

Teď je potřeba se zabývat aktuálním děním. Tedy pokrytectvím, strašením a šířením nenávisti ze strany vlády Andreje Babiše vůči sudetským Němcům.

Jelikož se pravidelně toulám všemožnými sudetskými kouty, tak už jsem viděl leccos. A jakožto člověk ze Sudet se pravidelně s dalšími spoluobčany žijícími v Sudetech bavím. I při procházkách po horách či různých osadách. Právě na takových místech často obdivujeme, co sudetští Němci v nesmírně náročných podmínkách vybudovali.

Jen málokdo jim něco vyčítá, spílá jim a plive na ně. S tím jsem se vlastně nikdy nesetkal. Ani jednou jsem nepotkal nikoho, kdo by všechny Němce házel do jednoho pytle. Naopak. Vždy se dokážeme shodnout, že na každé straně jsou dobré, ale i špatné osobnosti.

Sudetští Němci dokázali zkrotit přírodu. Postavili nádherná stavení. Dokázali prosperovat v prostředí, kde to jen tak někdo nedokáže. Vtiskli krajině ráz. Ráz, na který ti, co přišli po odsunu a dostali domy takříkajíc za hubičku, bohužel už nikdy nedokázali navázat. Mnoho toho chátrá, padá a ztrácí svou původní duši. A ne všichni v Sudetech mají k našemu kraji vztah.

Zato v Německu najdeme všude možně i stavby, které mají připomínat některá místa z našich Sudet. Proč? Protože rodiny, které byly vyhnány, nikdy na svůj domov nezapomněly.

S tím souvisí i osobní zkušenosti se sudetskými Němci. Moje rodina patří mezi ty, které Sudety dosídlily. Můj strýc vlastní statek, který patřil sudetským Němcům. A představte si, nikomu, koho znám a s kým jsem se bavil, se nestalo, že by za ním snad přišli oni „zlí Němci“ s tím, že by chtěli svůj domov zpět. Naopak.

Setkávám se jen s tím, že chtějí vidět, jak dnes vypadá místo, kde třeba vyrůstali jejich rodiče, případně oni sami. K tomu přinesou fotografie, jak to vypadalo kdysi, přijdou si popovídat, povyprávět příběhy, zavzpomínat, případně navštíví hroby svých předků. Ta představa, že rovnou přijdou s exekutorem, právníky a výzvou k vystěhování, je, světe div se, absolutně mylná a nesmyslná. Spíše mají radost, že se o dům ještě někdo stará.

Neříkám, že nemohou existovat i negativní zkušenosti. Třeba existují. Ale rozhodně to není něco běžného a častého.

Sudety jsou součástí mé osobnosti a mé identity. Navždy budou. Ale že bych se bál Němců? Větší hrůzu mi nahánějí Rusové, ne naši sousedé a, jen tak mimochodem, SPOJENCI z Německa. Ale o tom třeba jindy.

Radši bych poukázal na již zmíněnou šílenost v podání vlády Andreje Babiše a toho, co předvádí před sudetoněmeckým sjezdem v Brně.

Nejhlasitěji totiž před sudetskými Němci varují lidé, kteří s naším krajem nemají absolutně nic společného. Andrej Babiš, Tomio Okamura, Radim Fiala nebo Jindřich Rajchl. Pro ně nejsou Sudety domovem, drsnou realitou ani místem s hlubokou pamětí. Jsou pro ně jen levnou divadelní kulisou, do které si jezdí pro politické body.

Využívají staré jizvy a foukají do nich tak dlouho, dokud z nich zase nezačne kapat strach. Je to ten nejprimitivnější způsob, jak mobilizovat voliče. Najděte neviditelného nepřítele z minulého století a slibte lidem, že je před ním zachráníte.

Když tedy dnes Poslanecká sněmovna křičí o vlastizradě a chystá se schvalovat usnesení proti tomu, že do Brna na sjezd s heslem „Život je setkávání“ přijedou lidé zavzpomínat a bavit se, je to z jejich strany čirý, cynický kalkul. Sudeťáci pro ně nejsou reálná hrozba. Jsou užitečným strašidlem.

Mimochodem - s nenávistí vůči Němcům jsem se nejčastěji v životě setkal právě v místech, která nepatří do Sudet. Kdovíproč.

Na celém tomto tyjátru je ovšem nejvíc dechberoucí ta astronomická míra pokrytectví.

Vezměte si samotného premiéra Andreje Babiše. Na evropské scéně se dlouhodobě snaží budovat image lídra a udržovat přátelské vztahy s bavorským premiérem Markusem Söderem a německým ministrem vnitra Alexanderem Dobrindtem. Shodou okolností jsou to přesně tito politici, kteří se na brněnský sjezd chystají dorazit.

Jak jim asi pan premiér vysvětlí, že jeho vlastní vláda doma ve Sněmovně peče usnesení, které jejich cestu a samotnou akci odsuzuje jako národní hrozbu?

Je to ukázková politická schizofrenie. V Mnichově se usmívat do kamer a plácat se po zádech, ale doma nechat své koaliční partnery, aby z těch samých německých spojenců dělali před voliči krvelačné revanšisty.

Tím ale absurdita zdaleka nekončí. Na jedné straně tu máme samozvané vlastence typu Tomia Okamury a Jindřicha Rajchla. Ti hystericky křičí o obraně Benešových dekretů tak hlasitě, až jim nabíhají žíly na krku. Tíž pánové si ale vzápětí dají přátelské srazy na evropské půdě a nadšeně se objímají se zástupci německé strany AfD.

Tedy se stranou, která reálně a systematicky bagatelizuje nacismus, omlouvá činy SS a zcela otevřeně má ve svém programu zrušení Benešových dekretů, na což hezky poukazuje server Manipulátoři.cz.

Bránit Česko před smířlivými starousedlíky, kteří se svých majetkových nároků už dávno oficiálně zřekli, ale zároveň si tahat do postele radikály z AfD, kteří chtějí překreslovat dějiny střední Evropy, to už není jen obyčejná hloupost. To je výsměch vlastnímu národu přímo do očí.

Zlatý hřeb této vládní frašky ale spočívá v něčem mnohem mrazivějším. Vládní strany se ohánějí tím, že po sudetských Němcích chtějí, aby jasně odsoudili nacismus. Tedy něco, co krajanské sdružení udělalo v minulosti už stokrát.

Žádat antifašistické garance od lidí, kteří se s minulostí dávno srovnali, a zároveň sedět ve vládě po boku hnutí Motoristé, to je, jak trefně poznamenal hejtman Jan Grolich na sociální síti X, prostě chucpe.

Tato vláda nám ordinuje morální kázání o hnědém nebezpečí z Německa, zatímco si vlastní totalitní skvrny hýčká rovnou ve Strakově akademii.

Klíčová tvář vládních Motoristů, zmocněnec Filip Turek, doma hromadí předměty s hákovým křížem, mluví o deratizacích a parazitech, ale kontroverzí má na svědomí mnoho.

Jeho stranický šéf a ministr zahraničí (!) Petr Macinka pak zcela bezostyšně použije nacistický slovník, když své názorové oponenty označí za „méněcenné lidi“, a ještě se do médií usmívá, že je to vlastně milý a neagresivní termín a odmítá se omluvit.

Žijeme v absolutním absurdistánu. Ti, kteří k nám přicházejí s omluvou a touhou uzavřít minulost smírem, jsou vyháněni poslaneckými usneseními. A ti, kteří do současné české politiky reálně přinášejí fašizující tendence, dělí spoluobčany na podlidi a kamarádíčkují se s německými radikály, nás z ministerských křesel poučují o vlastenectví.

Není se čeho bát ze strany sudetských Němců. Ti přijedou, zavzpomínají a odjedou. Skutečným nebezpečím pro tuto zemi jsou politici, kteří v nás ten falešný strach živí, zatímco sami nenápadně stahují Overtonovo okno zpátky do nejtemnějších let dvacátého století.

Sledovat každodenní jízdu našich „vlastenců“ a zachovat si u toho chladnou hlavu vyžaduje silné nervy. Pokud vám mé glosy pomáhají v tom politickém dýmu a dezinformačním bahně neztratit orientaci, budu moc vděčný za jakoukoli finanční injekci na provoz mé opotřebované klávesnice. Slibuji, že vaše peníze nepoužiji na nákup extremistických rekvizit, ale čistě na kávu, která mi pomáhá udržet se v bdělém stavu, když nás politický aparát zásobuje podobnými perlami. Díky, že mě čtete a že v tom lítáte se mnou!