Zlu se neustupuje! Macinka se za výrok o „méněcenných lidech“ neomluvil, chystá se žaloba

Když politik ve vyspělé demokratické zemi v přímém přenosu označí část svých spoluobčanů za „méněcenné lidi“, obvykle následuje jeden ze dvou předvídatelných scénářů.

Buď okamžitě rezignuje, protože si uvědomí, že právě citoval základní příručku nacistické propagandy, nebo se alespoň pokusí o trapnou omluvu s tím, že byl unavený, špatně se vyjádřil a zlá média to jako vždy vytrhla z kontextu, byť by jej záznam pořadu usvědčil.

Petr Macinka ovšem nehraje podle běžných pravidel. Šéf Motoristů a ministr zahraničí naší země se rozhodl, že z tohoto termínu, který použil v Partii Terezie Tománkové, udělá nový etalon politické laskavosti.

Když ho redakce iDNES.cz konfrontovala s tím, zda nezvažuje omluvu, Macinka bez mrknutí oka odpověděl, že označit někoho za méněcenného je podle něj „celkem milý a neagresivní termín“.

Tato věta by se měla tesat do kamene jako definitivní důkaz toho, že u vládního kormidla stojí lidé, kteří buď ztratili poslední zbytky historické paměti, nebo naprosto přesně vědí, co dělají, a jen s bohorovným úsměvem testují, co všechno jim ještě projde.

Pojďme si rozebrat tu fascinující Macinkovu logiku. Milé je štěně. Milé je, když vám někdo v tramvaji uvolní místo. Milé a neagresivní je přání k narozeninám. Ale rozdělovat společnost na plnohodnotné občany a „méněcenné“ bytosti jen proto, že s vámi nesouhlasí, nemá s milým chováním společného vůbec nic. Je to čistokrevná, arogantní a strašidelná dehumanizace.

Pokud pan ministr považuje odebírání lidské důstojnosti za neagresivní, člověk se až bojí domyslet, jak v jeho slovníku vypadá skutečná agrese. Historie nás totiž poměrně tvrdě a krvavě poučila, že jakmile státní aparát začne oficiálně nálepkovat určité skupiny jako méněcenné, nikdy to nezůstane jen u slov.

Ale pan Macinka se zjevně domnívá, že když tyhle fašizující tendence pronese se sebevědomím takzvaného autentického politika, stane se z toho vlastně takové roztomilé pošťuchování.

Největší dávku drzosti si ale Macinka schoval na závěr svého vyjádření. Opozičním politikům totiž vzkázal, že by tento jeho „milý“ termín mohli začít sami používat namísto vulgarit, kterými prý častují vládní politiky i občany. Tady už logika dostává křeče, ze kterých se bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

Hnutí Motoristé, jehož hlavní tvář Filip Turek veřejně označuje úředníky za parazity a volá po jejich deratizaci, si tu najednou stěžuje na vulgaritu opozice. A jako lék na tuto domnělou neslušnost nabízí slovník, za který by se nemusel stydět žádný totalitní kádrovák.

Macinkův vzkaz národu je vlastně průzračný. Když řeknete sprosté slovo, jste nevychovaný hulvát a nepatříte do politiky. Když ale někoho systematicky označujete za hmyz, parazita nebo méněcennou biologickou jednotku, jste kultivovaný státník.

Arogance moci má ale obvykle jednu velkou slabinu. Pocit vlastní nedotknutelnosti. Macinka se možná domnívá, že mu tahle drzost v klidu projde, jenže tentokrát narazil. Publicista a bývalý radní ČT Zdeněk Šarapatka totiž oznámil, že tyto totalitní hrátky nehodlá jen tak přejít.

Společně s Arturem Ostrým a advokátní kanceláří Ostrý & Co. už zahájili kroky pro podání žaloby na ministra Macinku.

Jejich vzkaz k celé věci je úderný a naprosto přesný: „Zlu se neustupuje!“ A mají absolutní pravdu. Z normalizace nepřijatelného se v podání Motoristů stal každodenní sport.

Jenže soudní síň není televizní studio Partie ani sociální síť, kde se můžete schovat za výmluvy o vlastní autenticitě. U soudu se hraje, byť se to vláda Andreje Babiše snaží všelijak zpochybňovat, na zákony. A vysvětlovat soudci, že nacistická terminologie je vlastně „milý a neagresivní termín“, bude pro pana ministra, doufejme, nepochybně mnohem složitější disciplína než mistrování opozice v novinách.

Macinka zřejmě brzy zjistí, že dělat z lidí podlidi je možná milé u něj v kanceláři, ale v právním státě to má své limity.

Sledovat každodenní jízdu našich vládních „autentiků“ a zachovat si u toho chladnou hlavu vyžaduje opravdu silné nervy a ještě silnější žaludek. Pokud vám mé glosy pomáhají v tom politickém dýmu a dezinformačním bahně neztratit orientaci, budu moc vděčný za jakoukoli finanční injekci na provoz mé opotřebované klávesnice. Slibuji, že vaše peníze nepoužiji na nákup drahých doplňků do své kanceláře ani na pochybná homeopatika, ale čistě na kávu, která mi pomáhá udržet se v bdělém stavu, když nás vládní aparát zásobuje podobnými perlami. Díky, že mě čtete a že v tom lítáte se mnou!