„Méněcenní“ kritici ministra Macinky. Když se hulvátství začne maskovat jako autenticita

Pokud jste si mysleli, že po urážkách prezidenta a jeho dehonestaci na úroveň „lampasáka v záloze“ už ministr zahraničí Petr Macinka v nedělní Partii nemůže klesnout hlouběji, podcenili jste jeho ambice.

Šéf Motoristů totiž v přímém přenosu odpálil verbální nálož, která už není jen ukázkou politické neomalenosti, ale mrazivým svědectvím o tom, jaké myšlenkové pochody ovládají klíčového člena Babišovy vlády.

Macinka prohlásil, že se lidé sice rozčilují, ale jemu je to jedno, protože ty, kteří s ním nesouhlasí, považuje za „méněcenné“. A aby toho nebylo málo, hrdě dodal, že je prostě „autentický“ a rozhodně se nehodlá polepšit.

Začněme u té fascinující obhajoby vlastní arogance skrze slovo „autenticita“. V dnešní politice se z autenticity stala univerzální propustka na cokoli. Chováte se jako hulvát? Jste autentický. Urážíte hlavu státu? Jste autentický. Považujete spoluobčany za podlidi? No, to jste prostě jen děsně svůj.

Petr Macinka nám tím vzkazuje, že slušnost, diplomatický protokol nebo nedejbože úcta k jinému názoru jsou pro něj jen zbytečné masky, které on, coby majitel jediné pravdy, nepotřebuje.

Problém je, že když ministr zahraničí demokratické země veřejně prohlásí, že část populace je pro něj „méněcenná“, přestává to být otázka jeho osobního stylu a stává se to bezpečnostním rizikem pro pověst celého státu.

Vít Rakušan na tuto rétoriku reagoval velmi ostře a je nutné říct, že i trefně. Termín „méněcenný člověk“ totiž není jen tak nějaká náhodná nadávka, kterou vypustíte v zápalu diskuse.

Je to termín s hlubokým a tragickým historickým nánosem. Je to přesný překlad nacistického konceptu Untermensch, tedy podčlověk. Právě tímto dělením na „plnohodnotné“ a „méněcenné“ začínala ta nejtemnější kapitola evropských dějin.

Nacisté ho používali k tomu, aby ospravedlnili diskriminaci, odebírání práv a nakonec i masové vraždění. Když tedy Macinka tento slovník vytahuje v roce 2026, už to není jen „politika pro princezny“, jak s oblibou říká. Je to ideologický suterén, ze kterého táhne pach totalitních režimů.

Je až s podivem, jak se v Macinkově světě všechno krásně propojuje. Minulý týden jsme tu rozebírali, jak Filip Turek, jeho vládní souputník a zmocněnec, mluvil o úřednících jako o hmyzu zralém k „deratizaci“.

Dnes nám pan ministr Macinka vysvětluje, že kritici jsou „méněcenní“. Vidíte ten vzorec? Ti, co s námi nesouhlasí, nejsou oponenti, které je třeba přesvědčit argumenty. Ne, jsou to škůdci, paraziti a méněcenné bytosti, se kterými se netřeba bavit, ale je třeba je v lepším případě ignorovat a v horším „deratizovat“.

Autenticita v podání Motoristů začíná nebezpečně připomínat kádrování podle míry loajality k jejich hnutí.

A kde je v tom všem „silný premiér“ Andrej Babiš? Vít Rakušan ho ve svém vyjádření přímo vyzval, že takovou rétoriku by ve své vládě trpět neměl. Jenže u Babiše víme, jak to chodí. Dokud mu Motoristé drží koaliční většinu, může si Macinka vykládat o méněcenných lidech třeba od rána do večera. Veřejnosti sice řekne, že vyšle jasný signál. Jenže těch signálů už bylo…

Možná by mu mohl premiér přibalit do ministerské aktovky ty své slavné homeopatické kuličky. Nejen na křivdu, ale tentokrát možná na ztrátu soudnosti a historické paměti. Protože mít ve vládě člověka, který otevřeně nálepkuje lidi jako méněcenné, to už není jen koaliční partner. To je politické závaží, které dříve či později stáhne ke dnu každého, kdo se s ním spojí.

Možná by si měl Petr Macinka uvědomit, že v demokracii není nikdo méněcenný. Ani ten nejhlasitější kritik v laciném baru, ani opoziční poslanec, ani úředník, kterému „leze na nervy“.

Pokud má někdo s jeho vystupováním problém, není to proto, že by byl „potrefený“, ale proto, že má v sobě ještě zbytky citu pro to, co je v civilizované zemi přípustné.

Pokud se pan ministr nepolepší, protože je tak „autentický“, pak je jedinou autentickou reakcí voličů i kolegů jasné odmítnutí takové řeznické rétoriky.

Protože pokud politika není pro princezny, tak vládní křesla by rozhodně neměla být pro lidi, kteří své spoluobčany dělí do kategorií podle jejich „ceny“. To jsme tu už totiž měli a víme, jak to dopadlo.

Sledovat každodenní jízdu našich vládních „autentiků“ vyžaduje nejen silný žaludek, ale i neustálou ostražitost, aby se z nenormálního nestal standard. Pokud vám mé glosy pomáhají v tom politickém pískovišti nezapadnout, budu moc vděčný za jakoukoli finanční injekci na provoz mé opotřebované klávesnice. Slibuji, že vaše peníze nepoužiji na nákup žádných pofidérních homeopatik, ale čistě na kávu, která mi pomáhá udržet se v bdělém stavu, i když pánové z Motoristů zrovna jedou svou „méněcennou“ hitparádu. Díky, že mě čtete a že v tom lítáte se mnou!