Uražené ego a prezident jako „lampasák“. Na Macinku zaberou snad jen Babišova homeopatika na křivdu

Petr Macinka v Partii dokázal, že vládní msta za Filipa Turka nezná mezí. Odstavit prezidenta od summitu NATO a nazvat ho lampasákem je naprosté diplomatické dno. Možná by si měl pan ministr od svého premiéra půjčit homeopatika na křivdu. Vítejte u dalšího dílu naší motoristické telenovely.

Je to teprve pár dní, co jsem tu psal o tom, jak se Filip Turek soudil o svou zraněnou čest kvůli jedné hospodské nadávce, ačkoliv jeho šéf Petr Macinka hlásá, že politika přece „není pro princezny“.

Ještě ani nezaschl virtuální inkoust na mých textech o Turkových deratizačních choutkách, vyhozeném expertovi z Oxfordu a drsných zprávách, které Macinka posílal na Hrad. Člověk by si myslel, že si tito pánové dají alespoň na chvíli pokoj. Omyl.

V nedělní Partii Terezie Tománkové Petr Macinka znovu potvrdil, že jizva po tom, co Hrad odmítl Turka jmenovat ministrem, krvácí dál a bere s sebou zbytky diplomatické důstojnosti naší země.

S naprosto vážnou tváří se úřadující ministr zahraničí (!) snažil národ přesvědčit, že odstavení hlavy státu od klíčového summitu NATO v turecké Ankaře není žádnou malichernou odplatou vlády.

Podle jeho výkladu jde o ryze pragmatické rozhodnutí, protože summit Severoatlantické aliance je prý „vrcholný politický summit, nikoli vojenské cvičení lampasáků v záloze“.

Pojďme si tento argumentační veletoč šéfa české diplomacie rozebrat. Bavíme se o Severoatlantické alianci, největší vojensko-politické organizaci na světě, jejímž jediným smyslem je obrana a vojenská strategie.

Tvrdit, že na takovém setkání nemá co dělat bývalý předseda Vojenského výboru NATO, což je vůbec nejvyšší vojenská funkce v celé Alianci, je zhruba stejně absurdní, jako tvrdit, že na celosvětový kongres kardiochirurgů nepošlete emeritního primáře, protože je to přece odborné sympozium, a ne pitevní cvičení saniťáků.

Označit navíc demokraticky zvolenou hlavu státu, válečného veterána a respektovanou figuru mezinárodní bezpečnosti dehonestujícím komunistickým slangem „lampasák“, to už je u ministra zahraničí naprosté selhání.

Europoslanec Alexandr Vondra na to v debatě reagoval přesně, když Macinkovi vmetl do tváře, že mu chybí jakákoliv úcta k ústavnímu uspořádání této země.

Kdyby pan ministr stejnou energii, s jakou vymýšlí urážky pro prezidenta, věnoval naší zahraniční politice, možná by to vypadalo jinak.

Macinkovo úporné přesvědčování, že v tom není ani špetka msty, pochopitelně naráží na realitu událostí, které tu společně na webu už týdny rozebíráme. Prezident Pavel po volbách naprosto logicky odmítl jmenovat na post ministra životního prostředí muže, jehož hlavní kvalifikace spočívá v lásce ke spalovacím motorům, nálepkování oponentů jako parazitů a sbírání podivných totalitních relikvií.

Hradní odmítnutí tohoto personálního experimentu bylo zkrátka nutné pro zachování zbytků politické příčetnosti.

A světe, div se, jen o chvíli později se vládní klika rozhodne, že prezident najednou není dostatečně politicky kompetentní, aby republiku reprezentoval u spojenců. Dokonce o něm mluví jako o lídrovi opozice.

Macinka se může v televizním studiu kroutit, jak chce, ale tahle politická rovnice je jasná úplně každému. Je to učebnicová ukázka uraženého ega.

Když tak člověk sleduje tu nezměrnou osobní zášť, kterou si ministr Macinka kvůli svému kolegovi zjevně nese, napadá ho jediné řešení. Měl by se urychleně obrátit na premiéra Andreje Babiše. Ten totiž o podobných psychických stavech ví své.

Už v roce 2018 se Babiš v celostátním vysílání Otázek Václava Moravce bezelstně přiznal, že mu jeho homeopatička předepsala speciální pilulky na křivdu, které poctivě užíval. Dostal za to tehdy od skeptiků rovnou anticenu zlatý Bludný balvan, se kterou se dokonce pochlubil na sociálních sítích.

Zdá se však, že by si šéf Motoristů měl tento historický recept od pana premiéra urychleně vyžádat. Princip homeopatie spočívá v extrémním ředění látky, ze které ve finálním roztoku nezbude reálně vůbec nic, ale voda si prý uchovává její „paměť“. A to naprosto přesně vystihuje Macinkův současný stav.

Reálný nárok Filipa Turka na ministerské křeslo se dávno zředil na nulu, z vlády vyletěl odborník z Oxfordu a z celého toho green dealového zmocněncování zbyla jen pachuť. Ale ta stopová paměť obrovské křivdy, ta v Petru Macinkovi zjevně žije dál a nutí ho pálit diplomatické mosty.

Minulý týden jsem tu psal, jak Petr Macinka poučuje národ, že politika není pro princezny. Možná by si to měl sám napsat na zrcadlo. Uražená princezna trucující v koutě kvůli tomu, že jí zlý král nechtěl na zámku schválit oblíbeného dvořana, by totiž rozhodně neměla určovat, kdo bude Českou republiku zastupovat mezi světovými lídry na válečné radě.

A pokud mu nezaberou homeopatika, možná může zkusit projít slavnou Turkovu knihovnu. Třeba mezi těmi miliony titulů budou i takové, které mu poradí nejen, jak se zbavit křivdy, ale jak se slušně chovat a netropit ostudu všude, kam přijde.

Sledovat každodenní dění v našem politickém ringu a nezbláznit se z toho vyžaduje občas opravdu hroší kůži. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné brodění naším politickým pískovištěm, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepadne na nákup drahých homeopatik proti křivdě ani na platbu za ublížení na cti, ale půjde čistě na kávu a udržení zdravého rozumu, abych pro vás mohl i dál vše sledovat a analyzovat. Díky, že to čtete a že v tom jedete se mnou!