Tohle nevymyslíš. Expert z Oxfordu vyletěl, protože zranil ego Filipa Turka

Pojďme si tento fascinující souboj mozků rozebrat trochu blíž. Na jedné straně tu máme Martina Abela, který svůj intelekt evidentně zbytečně trápil na jedné z nejprestižnějších světových univerzit.

Nač se učit energetické analytice, složitému modelování a evropské legislativě, když se můžete inspirovat přímo u našeho pana zmocněnce? Filip Turek totiž moc dobře ví, že nejlepší kvalifikací pro řízení české klimatické politiky je neutuchající láska ke spalovacím motorům, pestrá sbírka luxusních aut a schopnost mluvit hlubokým, rezonujícím hlasem do podcastového mikrofonu.

Zatímco Abel ztrácel čas v oxfordských knihovnách a následně tři roky dřel pro stát na přípravě takzvaných akceleračních zón, pan zmocněnec sbíral akademické ostruhy nepoměrně efektivněji.

Svůj bakalářský titul dokázal hrdinně vybojovat na soukromé vysoké škole, které ministerstvo školství posléze podle Seznam Zpráv pro jistotu zakázalo přijímat další studenty a která nakonec raději potichu zanikla. Patrně proto, aby už nikdo další nemohl dosáhnout tak nedostižné úrovně vzdělanosti.

A když si nedávno pan Turek dodělával magistra na dalším privátním institutu, završil to diplomovou prací, jež reagovala na myšlenky Václava Klause. S takto oslnivou odbornou výbavou je přece naprosto logické, že když vám začne do očí oponovat nějaký namyšlený analytik s tvrdými daty a racionálními argumenty, musíte ho okamžitě vyrazit dřív, než vás nakazí logikou a nedejbože ohrozí vaše pečlivě budované dojmy.

Případ vyhozeného experta, kterému podle jeho vlastních slov pro Deník N „prakticky vzápětí“ po debatě s Turkem vypověděli smlouvu, je kouzelnou ukázkou toho, co se stane, když se uměle vybudovaná internetová póza v plné rychlosti srazí s realitou.

Filip Turek si léta pečlivě pěstuje image drsného, nekorektního chlapáka. Prezentuje se jako štít proti novodobé cenzuře, hřímá proti takzvané cancel culture a v jednom kuse si stěžuje, jak jsou všichni kolem něj přecitlivělé sněhové vločky, které neunesou nepříjemnou pravdu.

Jaká je ale každodenní praxe, když na to přijde? Jakmile se objeví někdo, kdo se z jeho youtubového šarmu neposadí na zadek a dovolí si mu tváří v tvář věcně oponovat, drsný alfasamec se rázem hroutí jako domeček z karet.

Turek dlouhodobě ukazuje, že disponuje tou absolutně nejkřehčí skleněnou bradou v celé české politice. Nezvládá věcnou kritiku, neumí argumentovat čísly a, jak se teď v přímém přenosu ukazuje, když dostane do rukou reálnou exekutivní moc, raději oponenta rovnou byrokraticky zlikviduje, než aby s ním musel vést rovnocenný dialog.

Je to vlastně nesmírně dojemný, byť z pohledu státu děsivý paradox. Člověk, který si vybudoval celou politickou kariéru na boji proti umlčování nepohodlných názorů, teď z pozice státního mocipána doslova a do písmene „canceluje“ špičkové odborníky. A to všechno jenom proto, že mu jejich hluboké znalosti způsobily ošklivé bebíčko na přebujelém egu.

Pokud by se tato tragikomedie odehrávala někde v privátní firmě, mohli bychom se tomu jen hořce smát. Jenže on je tu v sázce strategický rozvoj České republiky. Martin Abel poslední roky připravoval podklady pro akcelerační zóny, což je přesně ten typ nepopulární, ale životně důležité mravenčí práce.

Má zajistit, abychom tu větrné a solární elektrárny nestavěli dekády, ale roky, a abychom zjednodušili brutální byrokratické procesy.

Tím, že se stát takového člověka zbaví, nedává facku jen jemu, ale i sám sobě. Pan zmocněnec pro klima tím vlastně akceleroval jedinou věc, a sice personální rozklad úřednického aparátu. Namísto zrychlování výstavby klíčové infrastruktury jsme svědky zrychleného odstraňování kohokoliv, kdo si dovolí vidět dál než na špičku vlastního výfuku.

Vzkaz, který tímto vládní garnitura vysílá směrem k dalším expertům, je naprosto zničující. Proč by měl jakýkoliv talentovaný člověk, který vystuduje špičkovou zahraniční univerzitu, vůbec uvažovat o tom, že půjde pracovat pro český stát? Aby mu pak jeho měsíce složitých analýz shodil ze stolu pán, jehož hlavním pracovním nástrojem je sebevědomý úšklebek a jehož znalost energetiky končí u objemu válců?

Můžeme tedy s klidným svědomím pogratulovat státní správě k další fantastické personální sebevraždě. Česko sice zoufale potřebuje řešit svou energetickou bezpečnost, zlevnit lidem elektřinu a neztratit definitivně krok s vyspělou Evropou, ale buďme k sobě upřímní, to všechno může klidně počkat.

Daleko důležitější přece je, aby se pan vládní zmocněnec cítil na svých poradách a debatách maximálně komfortně, aby mu nikdo nekladl záludné otázky a aby si mohl dál v naprostém klidu malovat klimatickou politiku podle svých vlastních autíčkářských dojmů a načtených mouder.

Skuteční odborníci jsou zkrátka pro současný státní aparát už jenom nebezpečný a otravný přežitek. Akorát zdržují svými zbytečnými daty a mají tu donebevolající drzost být prokazatelně chytřejší než jejich nadřízení.

Dnešní doba si žádá poslušné kývače, kteří nepřekáží. A pan Abel si po této zkušenosti nepochybně dvakrát rozmyslí, jestli mělo vůbec smysl studovat na věhlasném Oxfordu, když ho pak doma v Česku beztak bez mrknutí oka vyrazí člověk s diplomem ze zrušené soukromé školy.

Pokud vás moje glosování českého politického bizáru baví, budu vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Píšu sám za sebe, nezávisle a ve volném čase. Sledovat tyhle vládní personální rošády ovšem vyžaduje silný žaludek a hektolitry kávy, takže každý příspěvek na údržbu mých nervů a opotřebované klávesnice s radostí uvítám. Díky, že mě čtete a lítáte v tom se mnou!

Zdroj: https://denikn.cz/2035453/turkovy-vyroky-oznacil-za-nesmysly-kratce-nato-prisel-o-misto/