Článek
Policie podle ČT24 odložila vyšetřování textových zpráv, kterými se Petr Macinka snažil „přesvědčit“ Hrad o nutnosti jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Výsledek? Pan ministr zahraničí se může dál bít v prsa, že politika není pro princezny a on je vlastně obětí nepochopení.
Jenže zaměňovat konstatování „není to na kriminál“ za „je to naprosto v pořádku“ je logický faul, který by prokoukl i student prvního ročníku politologie. Do jejíchž učebnic se Macinka mimochodem tak moc toužil zapsat.
Když Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) případ odloží, říká tím z právního hlediska jedinou věc. Skutek nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle trestního zákoníku.
Aby vás policie začala stíhat za vydírání, musíte někomu hrozit násilím nebo těžkou újmou. A ačkoliv je Macinkovo vyhrožování tím, že „spálí mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace“, nesmírně arogantní a hrubé, policisté zkrátka vyhodnotili, že to není ekvivalent hrozby fyzickou likvidací nebo zničením života.
A to je celé. Rozhodnutí NCOZ není certifikát mravní čistoty. Není to glejt, který by říkal, že takto má vypadat komunikace nejvyšších ústavních činitelů demokratického státu.
Kde leží laťka naší politické kultury?
Macinka se celou kauzu snažil bagatelizovat. Prý jde o běžnou součást politického vyjednávání a Hrad je jen plný „princezen“, které nic nevydrží. Tento argument, který použil v již neexistujících Otázkách Václava Moravce, ale kulhá na obě nohy hned z několika důvodů.
Tón řeznického psa? Komunikace s Kanceláří prezidenta republiky by měla mít určitou úroveň. Vyhrožovat hlavě státu ultimáty, že buď bude po mém, nebo udělám takové peklo, že si to za rámeček nedáte, není umění kompromisu. Je to mentalita hokynáře, který si spletl Pražský hrad se stánkem na tržnici.
Předmět „obchodu“? Nezapomínejme, kvůli komu celá tato přestřelka vznikla. Protlačit Filipa Turka, muže proslulého svými kontroverzemi, zrovna na post ministra životního prostředí výměnou za „klid pro prezidenta“, zní samo o sobě jako zápletka špatného satirického seriálu.
Nulová sebereflexe? Místo toho, aby Macinka po zveřejnění zpráv uznal, že to lidsky a diplomaticky tak trochu přepískl, přešel do ofenzivy. Slibuje, že teď bude prezidenta ignorovat. Od ministra zahraničí, jehož úkolem je naopak s prezidentem úzce koordinovat kroky, je to spíše dětinské dupnutí nohou.
Neplést si pojmy s dojmy
Z hlediska elementární logiky a politické kultury je to naprosto jednoduchá rovnice. To, že chování není nelegální, ještě neznamená, že není hluboce nemorální, neetické nebo zkrátka jen hloupé.
Pokud se laťka pro chování v české politice snížila na to, že „je to v pohodě, dokud si pro mě nepřijde Útvar pro odhalování organizovaného zločinu“, máme před sebou docela temné vyhlídky.
Prezident Pavel a jeho tým udělali dobře, že zprávy zveřejnili a nechali je prověřit. Ukázali tím totiž veřejnosti, jaké metody se dnes někteří politici nezdráhají v zákulisí používat.
Odložení případu policií je tak možná vítězstvím pro Macinku coby občana, který nepůjde před soud.
Ale pro Macinku coby politika je to jen další nepříjemná připomínka toho, že jeho styl vyjednávání musela posuzovat protimafiánská centrála. A to opravdu není bod, kterým byste se chtěli chlubit ve svém politickém životopise.
I když Macinka se možná pochlubí. Třebaže by neměl.
Pokud vás baví, jak tu glosuji nejen logické fauly, ale i tenhle ryze domácí hradní bizár, budu rád za jakoukoliv drobnou podporu. Píšu nezávisle, sám za sebe a ve volném čase. Probírat se denně komunikací, kterou musí nakonec posuzovat až protimafiánská centrála, vyžaduje bezedný hrnek kávy. Pokud mi na ni chcete přispět, slibuji, že vám nebudu posílat žádná ultimáta tónem řeznického psa. Beru to prostě jako náš soukromý certifikát mravní čistoty pro moji opotřebovanou klávesnici. Díky, že mě čtete a že v tomhle panoptiku nejste za princezny!
