Na co si zase Turek hraje? Opět útočí na Petra Pavla, ale čísla i fakta mluví jasně proti němu

Místo toho, aby po skandálních výrocích o deratizaci alespoň na chvíli zalezl do kanálů a doufal, že se brzy bouře přežene, se Filip Turek rozhodl, že právě on je tím pravým, kdo má kázat, co je správně a špatně.

„Většinově nás pan prezident opravdu zklamal. Vyšla najevo realita o jeho normalizační minulosti a potvrdily se bohužel jeho manipulace a lež z kampaně na toto téma. Do toho jeho neúcta k Ústavě a dadaistický výklad práva společně s tím, že se stal tváří opozice, ukázaly, že nemá na to být prezidentem všech,“ vyjádřil se Turek pro server PrahaIn na adresu prezidenta Petra Pavla.

K tomu dodal, že si nedělá naděje, že by mohl být Pavel v případě kandidatury do dalších prezidentských voleb poražen. Důvod? Prý má všechna média na své straně. Nabízí se jedna dobrá a oprávněná otázka. Proč tomu tak asi je?

Prezident rozhodně nemá všechna média na své straně. Jenomže na rozdíl od nějakého Turka netropí skandál za skandálem, nebrečí na sociálních sítích, kdykoliv se někdo dotkne jeho přecitlivělého ega, a rozhodně nemá tak kontroverzní minulost. O tom, že se „Fíla“ prostě neumí chovat, si můžeme povědět později.

Sluší se připomenout, že vcelku nedávno více než 780 tisíc lidí podepsalo petici na podporu Petra Pavla. Jednalo se dokonce o petiční rekord v České republice. Počet podpisů jasně překonal i počet hlasů pro Motoristy v parlamentních volbách, těch totiž bylo „jen“ 380 tisíc.

Jak potom uvádí únorový článek Hospodářských novin, Petr Pavel je nejdůvěryhodnějším politikem. Věří mu 62 procent lidí. Naopak Filip Turek má se 70 % nejvyšší nedůvěru. Je potřeba dodávat více?

Vlastně ano, je potřeba se zastavit ještě u jedné věci: u té dojemné ublíženosti, kterou z Turkových slov cítíme na sto honů. Filip Turek totiž s oblibou hraje kartu antisystémového mučedníka, proti kterému se spikl zlý establishment a samozřejmě novináři.

Tvrdit, že má prezident „všechna média na své straně“, je typický pláč člověka, který odmítá přijmout odpovědnost za vlastní činy. Realita je přitom mnohem prozaičtější. Média se proti panu zmocněnci nespikla, pouze dělají svou práci. Tedy informují o tom, co reálně dělá a říká. A že těch kauz není málo.

Pokud z pozice vládního úředníka trousíte skandální výroky o deratizaci oponentů, vyhazujete špičkové analytiky jen proto, že jejich oponentura nabourává vaše youtubové dojmy, a vaši kariéru lemuje fascinace pochybnou symbolikou, nesmíte se divit, že vás tisk nenosí na rukou. To není mediální kampaň, to jsou zkrátka a dobře následky vlastního chování.

Petr Pavel má lepší mediální obraz z jednoho prostého důvodu: chová se jako dospělý státník. Neřeší každou kritiku hysterickým výlevem na sociálních sítích, nevyhrožuje novinářům pěstmi svých fanoušků a umí udržet dekorum, i když s ním někdo nesouhlasí.

Když pak Turek navíc obviňuje prezidenta z „neúcty k Ústavě“ a „dadaistického výkladu práva“, posouváme se už do roviny čisté komedie. Je to mistrovská ukázka psychologické projekce.

Absurdní a dadaistické je totiž především to, že člověk s Turkovým profilem, s jeho minulostí plnou promlčených excesů a nulovou schopností snést odbornou oponenturu, má z exekutivní pozice řídit klíčovou transformaci naší země.

Petr Pavel možná dělá chyby, jeho kroky lze legitimně kritizovat a jeho komunistická minulost byla předmětem drsné a otevřené debaty v prezidentské kampani. Voliči ji ale zvážili a rozhodli. Zato Filip Turek své vlastní přešlapy neustále lakuje narůžovo, svádí je na „blbý humor“ a každého kritika arogantně onálepkuje.

Zlatým hřebem je pak povzdech, že prezident „nemá na to být prezidentem všech“. Slyšet tohle od muže, který si založil celou kariéru na nekonečném štěpení společnosti, rozeštvávání lidí a urážení každého, kdo nezapadá do jeho vidění světa, je absolutní chucpe. Zmocněnec pro klima rozhodně není zmocněncem všech. Naopak, je to úředník, který aktivně kope příkopy.

Pokud by měl Filip Turek alespoň špetku oné sebereflexe, po které tak hlasitě volá u hlavy státu, přestal by s laciným okopáváním kotníků. Jenže k tomu by byla potřeba dospělost a schopnost unést tíhu vlastní funkce. A tu pan zmocněnec zjevně nemá.

Místo toho raději dál trousí svá moudra a tváří se, že on je ten jediný spravedlivý. S onou sedmdesátiprocentní nedůvěrou v zádech je to ovšem póza, které už věří jen on a jeho nejvěrnější fanklub.

Pokud vás moje glosování a komentování českého politického bizáru baví, budu vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Píšu sám za sebe, nezávisle a ve volném čase. Sledovat tyhle elitářské projevy a dehumanizaci společnosti ovšem vyžaduje silný žaludek a hektolitry kávy, takže každý příspěvek na údržbu mých nervů a opotřebované klávesnice s radostí uvítám. Díky, že mě čtete a lítáte v tom se mnou!