Článek
Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal nám na nedávné oslavě devátých narozenin spřátelené internetové televize XTV podle jeho vyjádření v rozhovoru pro Blesk s odzbrojující upřímností předvedl takovou míru toxického papalášství a sebeklamu, že by to jiným, standardním politikům spolehlivě zlomilo vaz. V jeho specifickém světě je to ale důvod k bouřlivému potlesku.
Geniální recept na nudu v práci? Být placeným inventářem
Filip Turek si do mikrofonu postěžoval, že efektivita české Poslanecké sněmovny je ještě mnohem tragičtější než v jím tolik nenáviděném europarlamentu. Strašně se tam podle něj plýtvá časem, neustále se blokuje debata a je to vlastně jedna velká nuda.
A jaký je recept našeho politického titána a samozvaného alfa samce na tuto tristní situaci? Zcela inovativní. Sám se pochlubil tím, že tam ještě veřejně nevystoupil, protože to zkrátka považuje za ztrátu času.
Představte si, že přijdete do nové práce, sednete si do kouta, ani jednou nepromluvíte, na nic nesáhnete, a pak si o víkendu v hospodě nebo na večírku postěžujete, že ta firma je hrozně neefektivní.
Být štědře placen z daní občanů za to, že hrajete uražený kus nábytku, to vyžaduje opravdu silný žaludek. Pan poslanec zjevně pojal svůj mandát jako placenou dovolenou, během níž z povzdálí pohrdavě sleduje své kolegy, kteří se na rozdíl od něj alespoň snaží předstírat nějakou činnost.
Závratná kariéra prodejce dojmů
Kde se v člověku bere ta bohorovná drzost pasovat se do role jediného spravedlivého, který stojí vysoko nad plebsem v parlamentu? Odpověď možná najdeme, když se podíváme na úchvatný životopis tohoto zachránce naší budoucnosti. Filip Turek rád vystupuje jako ostřílený manažer a myslitel, ale jeho reálné životní úspěchy mají poněkud pachuť levného teleshoppingu.
Bavíme se o člověku, jehož kariérním vrcholem bylo rychlé kroucení volantem, rozebírání luxusních aut na součástky a následně dráha internetového influencera, který kromě svých mouder neváhal lidem prodávat i zappery, tedy pochybné pseudolékařské přístroje na hubení parazitů v těle. Přehled jeho kontroverzí už loni v říjnu zveřejnil server Novinky.
Když k tomu připočteme jeho akademickou dráhu završenou na soukromých školách, z nichž jedna raději úplně zanikla, a diplomovou práci o Václavu Klausovi, dostáváme obrázek muže, jehož sebevědomí je v naprosto gigantickém nepoměru k jeho reálným schopnostem. Přesto se neustále staví do role intelektuálního giganta, kterému je zkrátka pod úroveň vůbec promluvit na plénu.
Tichý společník a stín mocného ochránce
Zatímco ve Sněmovně pan poslanec mlčí jako zařezaný, na večírcích a v podcastech rozjíždí show. A pochopitelně v tom nejede sám. Na celou tuhle toxickou hru mu z bezpečné vzdálenosti dohlíží jeho politický mentor a současný šéf diplomacie Petr Macinka.
Právě Macinka funguje jako jeho pomyslný štít a intelektuální strážce, který za Turka v zákulisí odpracovává ten skutečný politický boj. Zatímco Macinka hraje mocenské šachy na nejvyšších patrech, Turek má volné ruce k tomu, aby mohl objíždět spřátelená média, hrát si na tvrďáka a pohrdat samotnou institucí parlamentu. Je to dokonale symbiotický vztah cynického pragmatika a užitečného populisty.
Iluze lepších lidí
Zlatou korunu všemu pak Turek nasazuje svým grandiózním bludem, že díky tomuto arogantnímu přístupu má Motoristy společnost každý den raději a raději. A nezapomene na to pro něj nejdůležitější upřesnění, a sice že jim tleskají jmenovitě „ti lepší lidé“.
Takže si to shrňme. Člověk, jehož životopis připomíná spíše pouťovou atrakci než průpravu pro státníka, se štítí reálné práce v parlamentu, povyšuje se nad základní demokratické procesy a vzápětí se pasuje do role elity, které za toto nicnedělání tleskají takzvaně lepší lidé.
Kdo do této vybrané genetické či ideologické smetánky patří, to už pan zmocněnec raději nevysvětlil. Zda stačí mít v garáži hlučný osmiválec a nenávidět cyklostezky, nebo je potřeba i členská legitimace v tom správném klubu vyvolených, to se možná dozvíme, až pan poslanec ve Sněmovně konečně najde odvahu zapnout si mikrofon.
Jisté je jen jedno. Sledovat tuhle novou, efektivní správu státu v přímém přenosu vyžaduje opravdu pevnou vůli.
Pokud vás moje glosování českého politického bizáru baví, budu vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Píšu sám za sebe, nezávisle a ve volném čase. Sledovat tyhle vládní personální rošády a elitářské projevy ovšem vyžaduje silný žaludek a hektolitry kávy, takže každý příspěvek na údržbu mých nervů a opotřebované klávesnice s radostí uvítám. Díky, že mě čtete a lítáte v tom se mnou!
