Článek
Motoristé tvrdí, že politika není pro princezny. Filip Turek sice rád nálepkuje druhé jako parazity, ale hospodskou urážku musel řešit přes úřad. Zdá se, že i ti nejdrsnější politici mají nečekaně křehká ega.
Když chcete dělat vrcholovou politiku a hrát si na rebela, musíte mít tak trochu hroší kůži. Přesně to nedávno tvrdil šéf Motoristů Petr Macinka, když v už neexistujících Otázkách Václava Moravce vysvětloval, že politika zkrátka „není disciplína pro princezny“.
Je proto docela úsměvné sledovat, jak se touto poučkou řídí nejvýraznější tvář jeho hnutí. Zatímco Filip Turek bez mrknutí oka plošně označuje své oponenty za parazity a pak se, jak to zmapovaly Novinky, zamotává do svých lží, jedna jadrnější nadávka v nočním baru ho podle serveru Česká justice evidentně zranila natolik, že to nakonec musela řešit přestupková komise.
Ponechme stranou právní kličky a přesné detaily onoho nočního incidentu, o kterém se v posledních dnech píše. V zásadě jde o prostou věc. V pražském baru loni na podzim vzduchem létala ostrá slova na adresu vládního zmocněnce.
A co udělá ostřílený politik, navíc s pečlivě budovanou image nekompromisního alfasamce a milovníka tvrdého byznysu? Člověk by čekal, že nad hospodským extempore ve tři ráno zkrátka mávne rukou, protože ví, že k veřejnému životu patří i to, že vás někteří lidé nemohou vystát a občas vám to dají nevybíravě najevo.
Místo toho se ale věc dostala až před úředníky. Řešilo se ublížení na cti a čekalo se na omluvu. Úřad městské části se musel vážně zabývat tím, jestli slůvka pronesená v nočním podniku náhodou příliš nezasáhla jemnocit pana zmocněnce. A tady začíná ta pravá politická satira.
Káže vodu, pije… deratizátor
Je naprosto absurdní sledovat tento ublížený úřední postup v kontextu toho, jak Filip Turek sám komunikuje s veřejností a svými kritiky.
Bavíme se tu o tom samém člověku, který ještě nedávno bez uzardění mluvil o „deratizaci“ a lidi s odlišným názorem z řad úředníků označil za „parazity“. Je to ten samý politik, kterému kvůli jeho toxickému stylu a veřejným výstupům oponoval vzdělaný expert z Oxfordu, za což byl odejit.
Když jde o to urážet druhé nebo používat slovník, za který by se nemuseli stydět kádrováci v totalitních režimech, je Turek mistrem světa v těžké váze. Když ale někdo v baru utrousí nehezké slovo směrem k němu, volá se pomyslně na úřad, aby sjednal nápravu a ochránil jeho dobrou pověst. Zvláštní, jak Motoristé v praxi definují onu „silnější odolnost“.
Kdo je tady vlastně ten případ pro komisi?
Celou frašku navíc v jiném rozhovoru loni, možná nechtěně, korunoval sám Macinka. V jedné ze svých snah o obhajobu Filipa Turka bezelstně vypustil do éteru neuvěřitelnou perlu, kterou mají natočenou i Seznam Zprávy: „Za Filipa Turka se postavili z židovské obce, kteří říkají, že Filip Turek určitě není žádný neonacista, že je maximálně debil.“
Zastavme se u toho na vteřinu. Zatímco v jednom případě se u úřadů dlouhé měsíce formálně řeší záchrana cti kvůli tomu, že občanka v soukromé konverzaci v hospodě údajně označila Turka podobně nelichotivým slovem, jeho vlastní stranický šéf a hlavní mediální obhájce ho stejným slovem rovnou počastuje přímo do médií.
Vymyslet tohle scenárista pro politický sitcom, vyhodí ho produkce pro přílišnou nereálnost děje.
Jestliže tedy podle Macinky není politika pro princezny a vyžaduje od aktérů skutečně tvrdou náturu, bylo by fajn, kdyby tuto základní poučku předal i svému nejbližšímu kolegovi.
Dvojí metr, kdy na jedné straně burcujete davy agresivním slovníkem a na straně druhé běháte pro náplasti na úřad kvůli každé urážce, je totiž nejen k smíchu. Je to hlavně důkaz toho, že ta drsná maska je ve skutečnosti strašně křehká.
Sledovat každodenní dění v našem politickém ringu a nezbláznit se z toho vyžaduje občas opravdu hroší kůži. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepadne na správní poplatky u přestupkových komisí, ani jím nebudu platit právníky chránící mé křehké ego před kritikou v hospodě. Všechno půjde čistě na kávu a udržení zdravého rozumu, abych pro vás mohl i nadále glosovat bez princeznovských manýrů. Díky, že to čtete a že v tom jedete se mnou!
