Článek
Může se to někomu zdát divné, ale je to tak. Nejsem „sudetský Čech“, jsem rodilý Pražan. Ve stejném pražském domě jako my bydleli i manželé Schneiderovi. Byli to už staší lidé; oba mluvili dobře česky a tak jsem jako dítě nějaký rozdíl mezi nimi a ostatními obyvateli našeho domu nevnímal. Jen mně bylo vždy divné, proč pan Schneider kulhá: až tak starý totiž zase nebyl. Pamatuji si, jak se vždycky belhal o holi do třetího patra, protože v domě tehdy nebyl výtah.
Když už jsem byl větší a začal jsem „rozum brát“, moje maminka mně to vysvětlila. Schneidrovi byli pražští Němci (úmyslně nepíši „sudetští Němci“, protože Praha není v Sudetech), hodní lidé, kteří nikdy nikomu neublížili. Neměli žádnou vinu na tom, že německá armáda 15. března 1939 obsadila Prahu a že zde byl o den později Hitlerem vyhlášen protektorát. Byli to sociální demokraté, takže pochybuji, že měli z příchodu Hitlera radost. V květnu 1945 je oba dva sebrala tzv. revoluční garda (RG - obyvatelstvo ji ne zcela neprávem přejmenovalo na "rabovací gardu"), odvedla je do internačního tábora, a pana Schneidera tam tak zmlátili, že měl pak už až do smrti zdravotní potíže. Ani s jeho ženou nezacházeli nijak dobře. Podmínky v provizorním inergrančím lágru byly otřesné. Můj otec, sám sociální demokrat, se tehdy zasadil, aby Schneiderovi byli z internace propuštěni. I lidé z domu se za své německé sousedy většinou postavili. Nakonec byli Schneiderovi vyřazeni z odsunu a mohli zůstat v Praze.
Od té doby často přemýšlím, kdo asi byli ti „revolucionáři desátého května“, jak se jim trefně říkalo, kteří zmrzačili pana Schneidera - a řadu jiných. Nebyli to - náhodou - včerejší kolaboranti, kteří podle hesla „zloděj volá chyťte zloděje“ chtěli jen zamaskovat svoje včerejší hříchy? V Brně v květnu 1945 revoluční gardy z tamní Zbrojovky shromáždili všechny Němce ve městě a nutili je pěšky pochodovat do Mikulova na rakouské hranici, což hodně z nich nepřežilo. A opět se ptám: kdo byli tihle „revolucionáři?“ Brněnská zbrojovka byl za války důležitý zbrojní podnik pracující samozřejmě pro Německou řísi - proto zde dělníci měli různé výhody. Nebyli v narychlo založené závodní stráže, ze které pak vznikla Revoluční garda náhodiou právě ti někdejší zaměstnanci, kteří do té doby pracovali do úmoru pro vítězství Německa až se z nich kouřilo?
A totéž platí i dnes. Proti sudetoněmeckému krajanskému dni v Brně protestuje pan Okamura a jeho SPD, která se ale na druhé straně bratříčkuje s německou AfD, jež (na rozdíl od Sudetoněmeckého krajanského svazu) skutečně požaduje revizi tzv. Benešových dekretů. A komunisté, kteří se vždy oháněli svým údajným internacionalismem, rozdmychávají protiněmecké vášně. Takže je to dnes jako tenkrát: zloděj volá: chyťte zloděje.
