Článek
Mezi centry, která mají už koncem léta ukončit provoz, je i nejstarší z nich – České centrum v Sofii. Proti uzavření Českého centra protestovali v Praze čeští přátelé Bulharska a místní bulharská komunita. Mnohem větší rozruch ale vznikl mezi bulharskou kulturní veřejností. Proti uzavření Českého centra se vyslovil i senát sofijské univerzity.
Centrum, které se nachází v samém centru Sofie, je naší nejstarší podobnou institucí vůbec. Vzniklo už v roce 1949 jako Československé kulturní a informační středisko. Postupem let si mezi obyvateli Sofie získalo velmi dobrý zvuk. Kino, které se zde nacházelo, např. v šedesátých letech uvádělo filmy z československé „nové vlny“, populární byly i výstavy a přednášky. Při dělení Československa připadla v roce 1993 budova kulturního střediska České republice. Do budovy se přestěhovalo i české velvyslanectví.
Kolem budovy, která je vlastnictvím českého státu, bylo rušno už koncem devadesátých let. Tehdejší český velvyslanec v Sofii Ondřej Havlín, někdejší soudce, který si odskočil do diplomacie, chtěl nechat centrum zrušit a budovu po dohodě s tehdejším sekretářem ministerstva zahraničí prodat. Proti tomu se už tehdy ozvala bulharská kulturní veřejnost a centrum uhájila. Přispělo k tomu i to, že se Havlín v Bulharsku v roce 2000 zcela znemožnil, když v opilosti v den státního svátku 28. října „vysvětloval“ v Československém klubu, že Bulharsko je zaostalá a primitivní země, která se do Evropské unie ani do NATO nikdy nedostane. Havlín musel být ze Sofie odvolán, protože jinak by jej bulharská vláda prohlásila za nežádoucí osobu. Vrátil se do služeb justice a v roce 2015 byl odsouzen pro braní úplatků na šest a půl roku.
Dnes je existence centra po čtvrt století znovu ohrožena. Ministerstvo zahraničí se odvolává na nedostatek financí. Jenže právě v případě sofijského Českého centra jsou náklady minimální: pracují zde jen tři osoby, z nichž pouze ředitelka má plný úvazek; budova je ve vlastnictví českého státu a náklady na její udržování se uzavřením centra nijak nesníží, protože zde sídlí i české velvyslanectví. Ušetřených pár korun tak rozhodně nemůže vyvážit ztrátu prestiže České republiky a kulturní škody.
Podle posledních zpráv slíbil ministr Petr Macinka otázku uzavření centra ještě přehodnotit. To je jistě dobře, ale je třeba si položit zásadní otázku, jakou kulturní politiku chce ministerstvo v zahraničí provádět. A chce vůbec nějakou provádět?
