Článek
Proti vybudování nějaké nové bezpečnostní struktury poté, co se struktury opírající se o výsledky helsinského paktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 obrátily v prach, má jistě své opodstatnění. Teď nám ji slibuje Donald Trump. Ukrajina i evropské státy jsou znepokojeny, byť nikdo zatím přesně neví, na čem má nová struktura spočívat. Ale hlavní princip byl už naznačen. Trump opět telefonicky jednal s Putinem a panuje oprávněná obava, že spolu upečou nějakou lumpárnu. 9. listopadu 2026 jsme si mohli přečíst toto: „Americký prezident Donald Trump se v nedělním rozhovoru pro CBS opět vyjádřil k urovnání konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Sice uznal, že Ukrajina je napadenou zemí, ale podle něj se k Rusku při setkání chovala s neúctou“ a mezi oběma politiky je „příliš mnoho nenávisti“. Ďábel s ejako vždy skrává v detailu: Ukrajina prý po válce bude mít podle Trumpa „trochu jiné hranice.“ Přeloženo do srozumitelného jazyka: Trump souhlasí s územními požadavky Ruska a svou roli vidí v tom, že k nim Ukrajinu dotlačí.
Nechme teď stranou, že Trump už úplně zhloupl a zdětinštěl - nikdo rozumný přece nemůže žádat, aby se oběť agrese chovala k agresorovi s úctou, a už vůnec se nemůže divit, že mezi Zelským a Putinem panují siné osobní averze. Problém je v tom, že se na obzoru skutečně rýsuje nová Jalta a Postupim. Tam totiž byl akceptován princip „reálné politiky“ podle hesla: „co si utrhneš, to budeš mít a to už ti zůstane“. Národy střední a východní Evropy byly postaveny před hotovou věc a na jejich názory se nikdo neptal.
„Nová architektura“ světového řádu je sice žádoucí, ale jen za předpokladu, že s ní budou souhlasit všichni, jichž se to týká a nikoliv tak, že si Rusko, USA a Čína rozdělí tuto planetu a my ostatní budeme „držet hubu a dál sloužit“. Vypracování nové architektury světového řádu by kromě toho vyžadovalo, aby v Moskvě seděli jiní politici než ti, kteří tam jsou dnes. Jakékoliv záruky ze strany Putina totiž nezaručují vůbec nic.
