Článek
Tento nápad se objevil už ve volebním programu, jenže tehdy jej málokdo bral vážně. Nyní chce vláda urychleně připravit příslušný návrh ústavního zákona a předložit jej parlamentu.
Pro zavedení či proti zavedení eura bývají zpravidla předkládány ekonomické argumenty. Tady ale není možné dosáhnout žádné shody v názorech, protože - pochopitelně - pro někoho je euro výhodné a pro někoho nikoliv. To závisí na tom, zda zboží nebo komponenty k němu dováží nebo vyváží. K tomu přistupuje u odpůrců eura nechuť širokých vrstev obyvatelstva, především lidí, kteří mají hluboko do kapsy: ti se totiž domnívají, že zavedením eura stoupnou ceny, ačkoliv to nikde není předem dáno: zkušenost států, které euro zavedly ukazuje, že ceny stouply obecně jen tam, kde národní měna používala vysoké nominály, jako třeba v Itálii, kde se počítalo v tisících lir. Pak samozřejmě přechod na euro znamenal zároveň jakousi denominaci a při zaokrouhlování ceny mírně stouply. Obecně ale je realita je taková, že ceny některých komodit sice přechodně stoupnou, ale ceny jiných produktů naopak (opět zpravidla přechodně) klesnou.Ceny ostatně stoupají v průběhu nám známých dějin permanentně, aniž by zatím někdo uspokojivě vysvětlil, proč se tak děje.
O to ale nejde. Ekonomické argumenty pro a proti euru jsou ve skutečnosti druhořadé, protože zavedení eura je primárně politická otázka. Chceme-li skutečně jednotnou, prosperující a konkurenceschopnou Evropu, pak nutně potřebujeme i jednotnou evropskou měnu. Je zřejmé, že v delší časové perspektivě budou nuceny euro přijmout z ekonomických a především politických důvodů všechny státy EU, anebo se minimálně stane euro paralelní měnou i tam, kde se národní měna udrží. Tak proč čekat a nepřijmout euro raději hned?
Je třeba odmítnout sny některých nekritických stoupenců „svrchovanosti“, kteří by chtěli otočit vývoj zpět k pouhému Evropskému hospodářskému společenství, kde by státy byly vázány jen vzájemnými dohodami: takový systém by při sedmadvaceti státech nemohl fungovat, protože každý stát by takovou smlouvu dodržoval jen do momentu, kdy by mu to vyhovovalo. Ve skutečnosti jsou jen dvě možnosti: cesta k další evropské integraci a ta vyžaduje jednotnou měnu, anebo cesta k postupné dezintegraci, která by ovšem ve východní Evropě otevřela cestu opětovné ruské dominanci. Já rozhodně hlasuji pro první možnost.
K zavedení eura se Česká republika zavázala už při vstupu do EU v roce 2004 a občané s tím v referendu vyjádřili souhlas. Zatím euro uzákoněno nebylo, protože při přijetí nebyla Evropské unii stanovena žádná konkrétní lhůta. Avšak zakotvení eura do ústavy by jasně manifestovalo, že Česká republika nehodlá splnit závazek, který přijalo. A to by rozhodně postavení Česka v Evropě neposílilo.
