Krásná slova, krutá realita: Co usvědčuje Andreje Babiše z falešného mravokárství?

Sváteční příspěvek Andreje Babiše plný slov o míru a pokoře je jen cynický výtvor jeho PR týmu. V realitě se toto falešné mravokárství střetává s ignorováním závazků NATO, útoky na prezidenta a chybějící empatií k obětem na Ukrajině.

Když si přečtete sváteční příspěvek na profilu Andreje Babiše, musíte smeknout klobouk. Není tam žádné fňukání, žádné útoky na „polistopadový kartel“, ani kňourání o tom, jak mu všichni ubližují.

Zato je tam nádherná stylistika, filozofický přesah a plynulá gradace. Buďme k sobě ale brutálně upřímní. Sám Andrej Babiš by tento text nenapsal, ani kdybyste mu k ruce dali slovník spisovné češtiny a zavřeli ho na týden do knihovny.

Bezesporu je to čistokrevná práce jeho PR týmu, který dostal jasné zadání: Vezměte výročí konce války a ušijte z toho nějakou dojemnou deku, pod kterou schováme náš politický apel na to, že dodávat zbraně napadené zemi je špatně.

Závěrečná věta o tom, že „skutečná síla státníků se nepozná podle toho, jak dlouho dokážou vést válku, ale podle toho, jestli dokážou najít odvahu ji ukončit“, je brilantní marketingový spin. Zní to jako moudrost dalajlámy, ale v reálu je to jen líbivě zabalená výzva ke kapitulaci.

A když se podíváme, kdo se za tenhle text schovává, je z toho člověku vlastně dost úzko.

Pan premiér Babiš nám ústy svých marketérů káže o síle a odvaze státníků. To je docela silná káva od člověka, který v přímém přenosu před celým národem v prezidentské debatě bezelstně vyhrkl, že by v případě napadení Polska nebo Pobaltí, tedy našich spojenců, neposlal na pomoc naše vojáky.

To není odvaha státníka. To je esence zbabělosti a totální rezignace na spojenecké závazky, na kterých stojí naše vlastní bezpečnost. Kázat v den výročí porážky nacismu o míru, když vy sami byste spojence hodili přes palubu při první známce nebezpečí, je definicí absolutního pokrytectví. I vzhledem k tomu, co se v historii stalo Československu.

Nemluvě o tom, že se pod Babišovým politickým vlivem dlouhodobě handlovalo s obranným rozpočtem a závazky vůči NATO pro něj často představovaly jen nepříjemnou položku v excelovské tabulce, kterou lze kdykoliv obětovat pro pár populistických bodů. Obětovat vlastní obranyschopnost není odvaha, ale národní hazard.

V textu se dojemně mluví o skutečném utrpení, strachu, strádání a hladu. Ale kde je Babišova empatie, když se tohle všechno děje dnes, jen pár stovek kilometrů od našich hranic? Realita je taková, že lidské životy jsou mu naprosto putna.

Za celou dobu konfliktu na Ukrajině nedokázal jasně, tvrdě a bez alibistických vytáček odsoudit ruské zločiny. Nikdy upřímně nepolitoval ukrajinské oběti – zničené rodiny, zabité děti, vybombardovaná města. Naopak, ještě nechutně štval proti Ukrajincům, aby získal laciné politické body.

Jeho volání po „ukončení války“ není motivováno hlubokým soucitem se zabíjenými civilisty. Je to jen chladný politický kalkul, jak nahrabat hlasy od voličů, kteří chtějí před ruskou agresí prostě jen zavřít oči. Anebo dokonce ještě více nepochopitelně fandí ruským teroristům.

O to absurdněji pak působí pasáže o chybějící „pokoře k tomu, co válka opravdu znamená“. Kde je ta Babišova pokora, když neustále a zcela bez skrupulí útočí na prezidenta Petra Pavla? Tedy na muže, který na rozdíl od něj nestrávil život budováním holdingu s pomocí dotací, ale v uniformě. Na muže, který je skutečným dekorovaným válečným hrdinou a který reálně zachraňoval životy vojáků pod palbou.

Když Babiš útočí na hlavu našich ozbrojených sil, nechce ji pustit na summit Aliance a dělá z ní posměšně politického nepřítele, o pokoře k válce a vojákům by měl raději uctivě mlčet.

A zlatý hřeb tohoto svátečního cynismu z pera PR poradců? Babiš píše o ranách, které v naší zemi zůstaly po válce, a o tom, že se vytrácí pochopení. Ano, rány tu jsou. Ale kdo je dnes sype solí?

Je to ten samý Andrej Babiš, jehož vláda zrovna v těchto dnech dělá všechno pro to, aby zhatila sudetoněmecký sjezd v Brně.

Namísto aby podpořil snahy o usmíření s potomky lidí, kteří tu kdysi žili a kteří už se dávno vzdali jakýchkoliv nároků, rozdmýchává Babiš hysterii, straší lidi neexistujícím revanšismem a brání hojení oněch historických ran, o kterých na Facebooku tak dojemně píše.

Andrej Babiš zkrátka není žádný státník, který by hledal cesty k usmíření. Je to jen cynický obchodník s emocemi, který si na svátek nechá napsat hezký status, aby ještě hned ten samý den mohl dál rozdělovat společnost, ignorovat ruské zločiny, plivat po spojencích a urážet ty, kteří pro naši bezpečnost dělají první poslední.

Kázat o morálce, odvaze a pokoře je sice na sociálních sítích hezké, ale vyznívá to neuvěřitelně trapně, když tyto vlastnosti samotnému autorovi profilu dlouhodobě a prokazatelně chybí.

Sledovat každodenní jízdu našich vládních elit a čelit jejich profesionálně napsaným mediálním iluzím vyžaduje občas pořádný nadhled a schopnost číst mezi řádky. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politického pokrytectví, budu moc vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na najmutí vlastního PR týmu ani na šíření falešného mravokárství, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás mohl vše s odstupem glosovat. Díky, že to čtete a že v tom jedete se mnou!