Článek
Andrej Babiš a jeho vládní garnitura s obrovským rachotem narazili. Dlouhé měsíce jsme sledovali nedůstojnou přetahovanou, ve které se premiér a jeho ministr zahraničí Petr Macinka snažili ponížit prezidenta republiky a dětinsky mu zamezit v účasti na červencovém summitu NATO v Ankaře.
Hráli si na výhradní majitele české zahraniční politiky a klíčníky od vládního tryskáče. Nyní ovšem přišel ostrý a zcela jasný budíček. Ústavní soud vydal předběžné opatření a vládě jasně nařídil, aby Severoatlantické alianci okamžitě notifikovala, že Petr Pavel bude součástí české delegace.
Absolutně směšná účast? Tak ať premiér zůstane doma
Ještě před samotným zásahem soudu se Andrej Babiš nechal slyšet, že by prý bylo „absolutně směšné“, kdyby s prezidentem na summitu NATO vystupovali společně.
S typicky hranou pozicí nepochopené oběti si stěžoval, že ho tyhle konflikty vlastně strašně mrzí, že je vláda nechce, a za prezidentovou snahou plnit svou ústavní roli viděl jen lacinou kampaň za znovuzvolení.
Zastavme se na chvíli u toho slova „směšné“. Pan premiér má totiž v jednom ohledu naprostou pravdu. Skutečně by působilo poněkud komicky a disproporčně, kdyby na klíčovém bezpečnostním summitu Aliance stáli tito dva muži vedle sebe.
Na jedné straně by stál bývalý předseda Vojenského výboru NATO, mezinárodně respektovaný generál, který bezpečnostní architektuře rozumí do posledního detailu, má v Alianci vybudované hluboké osobní vazby a naprosto přesně ví, o čem se v kuloárech reálně jedná.
Na straně druhé by postával Andrej Babiš. Politik, který opakovaně prokazuje svou mezinárodní nekompetenci, který nezvládá krizové řízení a jehož zahraniční politika se dlouhodobě omezuje na marketingové fotky, přičemž svými kroky často jedná spíše v zájmu svého holdingu než v zájmu České republiky.
Pokud má tedy premiér Babiš upřímný pocit, že by jejich společná účast byla směšná a trapná, řešení se nabízí naprosto samo. Může s klidným svědomím zůstat doma v Průhonicích.
Petr Pavel má totiž spojencům v Ankaře skrz svou vojenskou a diplomatickou minulost co říct. Zato Babišova přítomnost na summitu by se pravděpodobně omezila jen na čtení papírů, které mu na poslední chvíli připraví poradci, a následné stěžování si do mikrofonů, jak mu zase všichni ubližují.
Útok na základy právního státu v přímém přenosu
Zatímco samotný pokus odstavit prezidenta byl ukázkou vládní malosti, reakce na verdikt Ústavního soudu už hraničí s nebezpečným zpochybňováním samotných základů právního státu.
Andrej Babiš sice po vydání opatření procedil skrz zuby, že rozhodnutí respektuje, ale neodpustil si u toho pasivně agresivní rýpnutí, že šlo o „nezvykle rychlé rozhodnutí“. To je ten typický babišovský alibismus. Formálně sklopit uši, ale mezi řádky jasně vzkázat svým voličům, že tady něco nehraje a že si na něj soudci určitě zasedli.
O skutečnou špinavou práci se pak ale tradičně postaral Radek Vondráček z ANO. Bývalý předseda Poslanecké sněmovny a člověk s právním vzděláním bezostyšně okomentoval zásah Ústavního soudu větou: „Ruka ruku myje!“
Tohle už není jen běžné politické pošťuchování do novin. Tohle je naprosto cílené, vědomé a mimořádně nebezpečné nabádání veřejnosti k tomu, aby přestala důvěřovat nezávislé justici.
Vládní politici tu naprosto otevřeně a bez důkazů naznačují, že Ústavní soud nejedná na základě ústavy a práva, ale že se podílí na jakýchsi spiknutích a komplotech. Dělají to z jediného prostého důvodu. Neunesli vlastní pošramocené ego a fakt, že jim soudní moc právě připomněla, že zákony a ústavní zvyklosti tu platí i pro ně.
Zemanův soudce a konec konspiračních teorií
A aby byla Vondráčkova hloupá konspirační teorie o mytí rukou rozmetána na prach, stačí se podívat na jeden drobný, leč naprosto zásadní fakt. O tomto předběžném opatření totiž jako soudce zpravodaj rozhodoval Pavel Šámal.
Tedy člověk, kterého do funkce ústavního soudce nenavrhl nikdo jiný než Miloš Zeman, dlouholetý politický spojenec Andreje Babiše a člověk, kterého rozhodně nelze podezírat z toho, že by kopal za Petra Pavla.
Rozhodnutí soudu tak není žádným účelovým spiknutím, jak by se nám hnutí ANO s Motoristy rádo snažilo namluvit. Je to jednoduše tvrdý a zasloužený náraz vládní arogance do mantinelů ústavního pořádku.
Babišova vláda zkrátka dostala lekci. Ukázalo se, že zemi nelze řídit jako dceřinou společnost holdingu, kde si majitel svévolně rozhodne, koho pustí do zasedačky a koho nechá stát na chodbě.
A pokud na tuto ústavní facku reagují vládní představitelé tím, že začnou plivat po hlavním strážci ústavnosti, potvrzují tím jen to, před čím mnozí varovali. Že pro udržení vlastní moci a ukojení vlastní ješitnosti jsou ochotni bez mrknutí oka zdiskreditovat jakoukoliv nezávislou demokratickou instituci v této zemi.
Sledovat vrcholné politiky, jak se snaží dětinsky vyškrtnout vlastního prezidenta ze summitu, aby vzápětí po zásahu soudu začali plakat a zpochybňovat nezávislost justice, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance a sdílíte můj názor, že ústavní soudci nejsou onuce pro uražená ega Babišových ministrů a poslanců, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup letenek do Ankary pro lidi, kteří tam nemají co říct, ani na lekce ústavního práva pro hnutí ANO, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
