Článek
Zatímco na ukrajinská města a civilní cíle dál dopadají ruské rakety, Mezinárodní olympijský výbor (MOV) se rozhodl žít ve své vlastní, úhledně odtržené bublině.
Po třech letech předběžně zrušil suspendaci Ruského olympijského výboru a otevírá tamním sportovcům cestu do kvalifikací pro letní hry v Los Angeles 2028. Důvod? Ruští bafuňáři prý formálně vyřadili ze svých struktur sportovní organizace z anektovaných ukrajinských území.
Papíry sedí, svědomí je čisté, pojďme sportovat. Olympijské pokrytectví tímto krokem dosáhlo zcela nového, mrazivého vrcholu.
Krvavý faul na fair play
Předsedkyně MOV Kirsty Coventryová s dojemnou naivitou (nebo spíše cynismem) prohlásila: „Chceme, aby všichni sportovci měli možnost závodit na olympijských hrách a nebyli zodpovědní za kroky svých vlád.“
Zní to jako krásný, vznešený ideál. Jenže v reálném světě naráží na tvrdou zeď ruské reality.
V Rusku totiž sport nikdy nebyl a není oddělený od státu. Je to jeden z nejostřejších nástrojů státní propagandy a Vladimir Putin ho tak dlouhodobě a cíleně využívá. Ruští sportovci nejsou oběťmi svého režimu, jsou jeho integrální součástí.
Tím, že stejně jako většinová ruská společnost mlčí, neprotestují a nesnaží se o změnu, nesou za kroky svého státu spoluzodpovědnost. A to ani nemluvě o tom, že fair play v Rusku neexistovala už dávno před válkou.
Stačí si vzpomenout na jejich masivní, státem řízený dopingový program, ze kterého se olympijské hnutí vzpamatovává dodnes.
To nejodpornější porušení pravidel fair play se ale dnes neodehrává ve zkumavkách, nýbrž na frontě.
Zatímco MOV hájí právo Rusů na závodění, zapomíná, že Rusové se snaží Ukrajince připravit o účast na olympiádě tím nejhorším možným způsobem – snaží se je vyvraždit.
Zničená sportoviště a mrtvé děti
Jak mohou bafuňáři v oblecích mluvit o rovných šancích? Ukrajinští sportovci nemají stejné možnosti se na hry připravit. Mnozí z nich museli vyměnit tretry a dresy za maskáče a zbraně, aby bránili svou zemi.
Jejich stadiony a bazény jsou rozbombardované na prach. Čelí neustálému stresu, ekonomickému kolapsu a ztrátám nejbližších.
A to nejtragičtější? O možnost se o vysněnou olympiádu vůbec porvat přišly stovky zavražděných ukrajinských dětí, z nichž mohli vyrůst noví šampioni.
Představa, jak budou organizátoři na hrách v Los Angeles řešit situaci, kdy se v olympijské vesnici nebo na sportovišti potká ukrajinský sportovec, jemuž raketa zabila rodinu, s reprezentantem země, která tu raketu odpálila, je naprosto absurdní a děsivá.
Rusko je agresor, zosobněné zlo, a dokud válka trvá, nemá na největším svátku sportu co pohledávat.
Zázrak jménem Šťastný
V této záplavě mezinárodního alibismu je ale potřeba ukázat na ty, kteří si zachovali morální kompas. A jakkoliv to může znít neuvěřitelně, jedním z nich je tentokrát ministr Boris Šťastný.
Nutno uznat a nahlas pochválit, že ministr pro sport pro jednou zareagoval naprosto správně, bez zbytečných provokací, a trefil hřebíček přesně na hlavičku.
Jeho slova o tom, že je to radostná zpráva pro Kreml, ale špatná pro svět, a že sport je v Rusku pevnou součástí propagandy, nelze než do puntíku podepsat.
Dnešní rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru zrušit suspendaci Ruskému olympijskému výboru je asi radostnou zprávou pro Kreml a ruské sportovce, ale velmi špatnou zprávou pro svět.
— Boris Šťastný (@borisstastny) July 7, 2026
Zásadně s ním nesouhlasím a stejný postoj bych očekával i od Českého olympijského výboru.…
Stejně tak si zaslouží obrovský kredit Český olympijský výbor. Jeho okamžitá a neústupná reakce, která vychází z jasných hodnot a navazuje na dřívější skvělou práci diplomata Michaela Žantovského, je přesně tím hlasem rozumu, který dnes světový sport potřebuje.
Češi ukázali, že nehodlají před agresorem ohýbat hřbet, i když na to nemají přímé právní páky.
Rozhodnutí MOV je výsměchem nejen Ukrajině, ale samotným olympijským ideálům. Medaile by totiž neměly končit na krku těm, jejichž stát má ruce od krve.
Sledovat mezinárodní bafuňáře, jak se zaklínají právem na sport, zatímco ignorují vraždění ukrajinských civilistů a sportovců, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání pokrytectví mocných a sdílíte můj názor, že státní doping a válečné zločiny do olympijské vesnice nepatří, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup neutrální vlajky pro ruskou výpravu ani na lobbing u MOV, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
