Článek
Coby rodák ze Šumperka, který většinu života žije ve vesnici nedaleko tohoto krásného okresního města v podhůří ještě nádhernějších Jeseníků, jsem se vždy zajímal o dění na regionální hudební scéně. A třebaže z našich končin pochází některé zajímavé hudební značky, až teď mě konečně něco skutečně zasáhlo.
Jistě, hudebně jsem vyrůstal na metalu a rocku, s věkem jsem si ale našel cestu prakticky ke všem žánrům, až na pár výjimek. Přesto mi například O5 a Radeček, kteří občas umí zazářit v hitparádách a jsou suverénně nejúspěšnějšími interprety ze Šumperka, nebo písničkář Pepa Nos nic neříkali.
Trochu se mi do života zapsali dnes téměř až Bohem zapomenutí Koblížc!, kteří dokonce získali ve Slavíkovi v roce 2012 cenu v kategorii Objev roku. Jedním z novějších nadějných interpretů jsou kluci, kteří vystupují pod názvem Trocha klidu. A určitě stojí za poslech. Jenomže až kapela s poněkud zvláštním názvem Byt číslo 4 si získala moje hudební srdce.
Krása seslaná do škaredého světa. Nebo naopak?
Byt číslo 4 už není vyloženě hudební novinkou. První album tato kapela vydala v roce 2024. V lednu 2027 bude křtít druhou desku. Mně se ji ale podařilo objevit až letos. V poměrně těžší fázi života, kdy každé probouzení do nového dne působilo jako trest.
Byt číslo 4 mi ale tohle vnímání světa změnil. Měl-li bych parafrázovat jeden z jejich textů, aby vystihoval, co pro mě objev této šumperské bandy znamenal, pak je to ten z písně Sarajevo. „Jsi krása seslaná do škaredýho světa,“ zní v písni.
Psychicky mi tahle kapela dodala jakýsi vnitřní klid. Čím víc dní ve sluchátkách mi hrála, tím větší klid jsem cítil. A taky jsem si tím víc uvědomoval, že moje vnímání světa jako škaredého bylo zkresleno jen současnou situací. Nevystihovalo stav světa jako takového. A ve výsledku se pro mě stal Byt číslo 4 tou nádhernou škaredostí v krásném světě.
Byt číslo 4 jako punk rock s velkou dávkou syrovosti
Ptáte se, jak to myslím? Byt číslo 4 se dá zaškatulkovat do punk rocku. Ovšem na punk rock je tato šumperská parta hodně syrová. Leckdo si na syrovost snaží hrát, snaží se pomyslnou neučesanost do své hudby vštěpit. Byt číslo 4 nic takového dělat nemusí. Kapela je prostě taková, jaká je. Na nic si nehraje.
Na písničkách nejde hudebně znát, že by je zvukaři ve studiu chtěli učesat k nepoznání. V některých písničkách lze kytarově slyšet podobnost s islandskými Sólstafir, což je výborné. Přenést severskou syrovost z Islandu do podhůří Jeseníků? V našich končinách celkově nevídané, respektive neslýchané, ale tihle chlapci to udělali, ať už to byl či nebyl záměr.
Jindy zase skvěle vynikají basové linky. A zpěv? V tom jsou opravdové emoce. Místy z něj řve frustrace, která vám nedá vydechnout, ale dokážete se s ní ztotožnit na plné čáře. Jako kdyby se z punk rocku stával grunge.
Nechybí sprostá slova, někdy lze najít téměř až poetická spojení, jindy texty posílají básnickou hantýrku do míst, kam slunce nesvítí.
Nečekejte dokonalost. Ta tu být nemá. Ale právě v tom ta dokonalost u této kapely je. Kdo nemá rád dokonale učesané věci, ten si může Byt číslo 4 zamilovat. Je znát, že to kluci dělají srdcem. Snad jim to vydrží.
Najde se i něco pro „měkkýše“
Jelikož jsem zvyknutý na poslouchání grunge, thrash metalu, death metalu, black metalu a kdovíčeho dalšího, nepůsobí na mě Byt číslo 4 nijak tvrdě. Zkrátka je to jen emotivní hudební jízda, která mě svou syrovostí baví. Skoro bych řekl, že je hudba kapely syrovější než celé krásné Jeseníky.
Ale když jsem se chtěl o kapelu podělit a přemýšlel jsem, jak se komu bude líbit, musel jsem hodně přemýšlet, co komu doporučím. Nemám ve své sociální bublině příliš lidí, kteří poslouchají rock, natož pak metal - prý tvrdé žánry.
Přesto i Byt číslo 4 může nalákat fanoušky měkčích žánrů. Skvělá a zdánlivě nenáročná melodie, chytlavý refrén, zajímavý text. To jest písnička Můra, která přitom víceméně nepopírá nic z výše napsaného. Syrovost nechybí, stejně tak emoce, byť v tomto případě jsou vyjádřeny poněkud mírněji a líbivěji.
Dejte Bytu číslo 4 šanci
Byt číslo 4 možná nikdy nevyprodá O2 arenu a pravděpodobně z trůnu šumperské popularity nesesadí uhlazenější O5 a Radeček. Ale o to tady vůbec nejde. Z podhůří Jeseníků se valí hudba, která má v sobě víc potu, krve a skutečných emocí než většina současné české produkce.
Pokud máte pocit, že na vás svět zrovna cení zuby, a potřebujete něco, co vám bez prázdných frází pomůže ten tlak ventilovat, dejte jim šanci. Možná vám ta jejich nádherná škaredost pročistí hlavu úplně stejně jako mně.
Pokud vás baví nejen mé rýpání do politiků, ale i tyto občasné hudební odbočky za kapelami, které to dělají srdcem, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat nákup autotune. Půjde čistě na silnou kávu, občasný lístek do klubu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli objevovat další nádherné škaredosti i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
