Tak jak? Nedávno byl Ústavní soud podle Okamury zaujatý, teď si pochvaluje verdikt v jeho prospěch

V politice, zejména pak u hlavních představitelů nynější Babišovy vlády, se běžně stává, že aktéři mění názory podle situace.

Tomio Okamura ale v přístupu k Ústavnímu soudu předvádí obrat, který bije do očí svou naprostou účelovostí. Ještě nedávno pro něj byla tato instituce ztělesněním svévole a práce na politickou objednávku.

Nyní, když soudci rozhodli v jeho prospěch v kauze sněmovních zahraničních cest, se předseda Sněmovny raduje a soudní rozhodnutí s chutí využívá k útoku na opozici.

Pojďme si krátce připomenout, co se dělo teprve nedávno kolem prezidentovy cesty na summit NATO v Ankaře. Když tehdy Ústavní soud vydal předběžné opatření, které překazilo vládní snahu vyšachovat Petra Pavla z delegace, Tomio Okamura nešetřil těmi nejdrsnějšími slovy.

Zpochybňoval nezávislost soudců, stěžoval si na podezřelou rychlost verdiktu a rovnou prohlásil, že se Ústavní soud stal „jakýmsi vazalem pana prezidenta“.

Vykresloval tehdy instituci jako nedůvěryhodnou a zaujatou. Šlo mu zkrátka o to, vytvořit dojem, že pokud soud nerozhoduje v souladu s přesvědčením současné vládní garnitury, je to automaticky špatně a justice selhala.

Nyní se ale situace otočila. Opoziční poslankyně Irena Ferčíková Konečná (Piráti) a Adriana Chochelová (STAN) podaly ústavní stížnost, protože jim Okamura ,coby šéf organizačního výboru, zablokoval cestu na zasedání výboru Evropského parlamentu.

Ústavní soud jejich stížnost na neveřejném zasedání odmítl s tím, že zásah nebyl natolik intenzivní, aby jim zcela znemožnil výkon mandátu.

Reakce Tomia Okamury? Okamžitě se na Facebooku pasoval do role vítěze a neohroženého strážce veřejných financí.

Na sociálních sítích se pochlubil, jak zarazil snahy udělat ze Sněmovny „luxusní cestovní kancelář“ a „automat na zahraniční cesty“. Po řečech o vazalech a zpochybňování objektivity soudu už není ani památky. Jakmile dá verdikt za pravdu jemu, je Ústavní soud evidentně naprosto v pořádku.

Celá tato kauza má navíc ještě jednu podstatnou rovinu, kterou Okamura svými řečmi o šetření chytře maskuje. Na onom zasedání v Bruselu se měla řešit situace právního státu v EU.

Jak sám předseda Sněmovny na uzavřeném jednání přiznal, vadilo mu téma a prohlásil, že některé cesty zkrátka z „ideologických důvodů“ schvalovat nebude.

Nešlo tu tedy v první řadě o peníze, ale o to, že Okamura účelově znemožnil opozičním poslankyním, aby Českou republiku oficiálně zastupovaly na jednání, které mu politicky nevonělo.

Tomio Okamura se ve svém vítězném prohlášení také taktně zapomněl zmínit o jednom klíčovém detailu celého rozsudku. Ústavní soud sice stížnost poslankyň pro tentokrát odmítl, ale vůbec poprvé jasně konstatoval, že rozhodnutí organizačního výboru Sněmovny mohou být do budoucna předmětem ústavního přezkumu.

Soudci tím vyslali jasný signál, že vedení Sněmovny nemá absolutní moc a nesmí svévolně zasahovat do samotné podstaty výkonu poslaneckého mandátu.

Zůstává nám tu tak ukázkový příklad politického pokrytectví. Vnímání nezávislosti justice se u vládních představitelů evidentně řídí čistě tím, jestli se jim papír s rozsudkem zrovna hodí do tiskové zprávy, nebo ne.

Sledovat předsedu Sněmovny, jak podle momentální potřeby mění Ústavní soud ze zkorumpovaného vazala na nástroj pro své PR, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politického pokrytectví a sdílíte můj názor, že justice má být respektována nezávisle na tom, kdo zrovna vyhraje, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na financování luxusních cestovních kanceláří ani na ideologická školení, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli politické realitě čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!

Zdroj: https://www.respekt.cz/cesko/ustavni-soud-zamitl-stiznost-dvou-opozicnich-poslankyn-ktere-okamura-nepustil-do-bruselu?srsltid=AfmBOorJnciAumfzwfrgAzcTe0Ivpk8ur5lrftK1FfmqaRNfJD_bp8D_