Článek
Politika občas přináší momenty naprosté, až mrazivé upřímnosti. O jeden takový se v Nedělní debatě na ČT 24 postaral ministr práce a (jen tak mimochodem) sociálních věcí Aleš Juchelka.
Když dostal vcelku jednoduchou otázku, zda může garantovat, že sporné dotace firmám pana premiéra nakonec nezaplatí všichni občané a stát je bude po Agrofertu vymáhat, opáčil s odzbrojující drzostí: „Nic slibovat nebudu!“
V překladu z politického ptydepe do běžné češtiny to znamená zhruba toto: Peníze holdingu posílat budeme, a jestli nám to Brusel neproplatí, tak tu sekeru prostě zatáhnete vy z vašich daní.
Logika, která pláče v koutě
Pojďme se na to podívat pohledem obyčejného selského rozumu, z něhož kdysi Andrej Babiš udělal vyloženě společenský trend a hlavní politický argument, a optikou péče řádného hospodáře.
Pokud existuje byť jen stín podezření, a v tomto případě to není stín, ale obří bouřkový mrak střetu zájmů, že Evropská unie odmítne tyto stamilionové dotace proplatit, jaký je jediný logický krok státu? Přesně tak. Okamžitě ty penězovody pozastavit. Zmrazit. Dokud se věc nevyřeší.
Proč by měl stát riskovat peníze vlastních občanů? Každý jeden milion, který odejde na dotaci „holdingové linky na toustový chléb“ nebo masokombinátu a Brusel ho nevrátí, je milionem, který bude chybět jinde.
Bude chybět na platech kuchařek ve školních jídelnách, na modernizaci nemocnic, na údržbě dálnic nebo právě v resortu pana Juchelky na skutečných sociálních službách pro lidi, kteří to opravdu potřebují.
Jenže v logice hnutí ANO je zjevně nejdůležitějším sociálním případem v zemi holding pana předsedy.
Absolutní absence svědomí
Tento přístup odhaluje jednu nesmírně smutnou pravdu o fungování současné vládní mašinerie. Poslanci a ministři za hnutí ANO se už ani nesnaží předstírat, že pracují pro stát a jeho občany.
Fungují spíše jako loajální zaměstnanci obří korporace, jejichž jediným úkolem je chránit zájmy nejvyššího šéfa.
Kde je nějaké osobní a politické svědomí? Jak se může ministr postavit před veřejnost a de facto přiznat, že ochrana peněženek daňových poplatníků pro něj není prioritou, pokud jde o premiérův byznys?
Ta arogance moci, se kterou nám členové vlády oznamují, že si státní kasu pletou s bankomatem holdingu, je naprosto bezprecedentní. Zvedají ruce, mlží v televizních debatách a tváří se, že obětovat peníze nás všech na oltář jednoho podnikatelského impéria je vlastně normální.
Ale čemu se divíme, že ano? Vždyť tomu z pozice premiéra šéfuje Andrej Babiš, který už před lety hlásil, že voliči o jeho střetu zájmů věděli, přičemž nedávno během jediného vyjádření prohlásil, že nikdy žádný střet zájmů neměl, ale nadstandardně jej vyřešil.
Jediný jazyk, kterému rozumí
Naštěstí se ukazuje, že na tohle ostentativní pohrdání veřejnými penězi existuje lék. Krčením ramen a rozhořčenými statusy na sociálních sítích to spravit nelze. Musí přijít tvrdý náraz na realitu.
Přesně z toho důvodu je tak důležité nedávné trestní oznámení opozičního poslance Martina Dvořáka (STAN) na ministra zemědělství.
Dvořák totiž přesně pojmenoval to, co Juchelka a spol. tak bohorovně přehlížejí. Tedy podezření, že stát nejednal s péčí řádného hospodáře a dostatečně nehájil veřejný zájem. Trestní právo je zjevně to jediné, co může tuto vládní garnituru přimět k zamyšlení.
Když ministři odmítají nést politickou odpovědnost a odmítají nám slíbit, že nás nenechají platit účty za Agrofert, nezbývá než jim připomenout odpovědnost trestněprávní.
Sledovat politiky, jak odmítají chránit naše daně před bezednou kapsou premiérova holdingu, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance a sdílíte můj názor, že státní rozpočet není firemní kasička, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na dotování toustového chleba ani na sanování Babišova byznysu, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto politickému cynismu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
Zdroj: https://archiv.hn.cz/c1-61440520-andrej-babis-o-mem-stretu-zajmu-volici-vedeli-a-dali-nam-hlasy
