Článek
Když se snažíte obhájit neobhajitelné, máte v zásadě dvě možnosti. Buď přiznáte barvu, sklopíte uši a doufáte, že se na to zapomene, nebo se do toho začnete zamotávat takovým způsobem, až z toho vytvoříte alternativní vesmír.
Andrej Babiš si u řečnického pultíku tradičně vybral druhou možnost. V sestřihu, na který upozornil Vít Rakušan, nám premiér během chvíle naservíroval argumentační trojité salto:
„Žádný střet zájmů nemám a nikdy jsem ho ani neměl.“ (…o pár vteřin později…) „Já jsem střet zájmů vyřešil velice nadstandardně.“ (…a finále…) „Střet zájmů je vymyšlená věc.“
Pojďme si tuhle mentální gymnastiku přeložit do běžného života. Představte si, že přijdete domů a načapáte partnera, jak lžičkou ujídá váš tajný narozeninový dort.
Partner se na vás podívá a s naprosto vážnou tváří prohlásí: „Žádný dort jsem nejedl. Ale to, jak skvěle jsem ho snědl, je obdivuhodné. A navíc, dorty vůbec neexistují, vymysleli si je zlí sousedé, aby nás rozdělili.“
Zavolali byste mu sanitku? Zřejmě ano. V politice za to ale získáte potlesk věrných poslanců. Rakušan si naopak vysloužil pochvalu.
Tekutá pravda v přímém přenosu
Z hlediska politického marketingu je to vlastně fascinující podívaná. Babišův tým totiž už dávno rezignoval na nějakou faktickou kontinuitu. Spoléhá na to, že voliči vnímají jen emoci daného okamžiku.
Potřebujeme ukázat křivdu? „Střet zájmů je vymyšlená věc.“
Potřebujeme ukázat kompetenci a akci? „Vyřešil jsem to nadstandardně.“
Potřebujeme absolutní nevinu? „Nikdy jsem ho neměl.“
Nezáleží na tom, že se tyto tři věty navzájem absolutně vylučují. Cílem není říct pravdu. Cílem je zahltit informační prostor takovým množstvím protichůdných nesmyslů, až to průměrný občan prostě vzdá, mávne rukou a řekne si, že „pravda je asi někde uprostřed“. Není.
Není uprostřed. Je ukrytá v těch milionech, které se ze státní kasy vesele dál sypou do Agrofertu (což Brusel proplácet odmítá), ať už pan premiér u pultíku vykládá cokoliv.
Rakušanův trefný zásah
Vítu Rakušanovi se tenhle sestřih povedl na výbornou. Opozice občas mívá tendenci psát sáhodlouhé tiskové zprávy plné právnických kliček a citací z evropských směrnic, které nikdo nečte.
Přitom mají opoziční poslanci ten nejničivější nástroj na populisty celou dobu přímo před nosem. Stačí je nechat mluvit a pak jejich vlastní slova pustit lidem v uceleném kontextu.
Zároveň je ale nesmírně důležité, že nezůstalo jen u vtipných videí na sociálních sítích. Zatímco si totiž premiér u pultíku hraje se slovíčky a popírá nos mezi očima, jeho podřízení konají.
A právě proto Rakušanův stranický kolega Martin Dvořák nedávno podal trestní oznámení kvůli spornému proplácení dotací Agrofertu. Je to jasný signál, že jedna věc je smát se premiérovým logickým veletočům, ale druhá věc je bránit peníze daňových poplatníků před dost možná značně nehospodárným nakládáním.
Babišův trojitý lapsus není jen vtipným přeřeknutím z únavy. Je to naprosto přesná diagnóza toho, jakým způsobem současná vládní garnitura přistupuje k faktům.
Pravda pro ni není neměnný stav. Pravda je to, co se jí zrovna hodí do aktuální věty. A přesně proto potřebujeme nejen břitká videa, ale i nekompromisní právní kroky, které Dvořák předvedl.
Sledovat politiky, kteří se v přímém přenosu zamotají do vlastních lží tak, že popřou i nos mezi očima, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance a chytání politiků za jejich vlastní (často velmi vtipná) slova, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup Schrödingerových dortů ani na lepení dotačních děr, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto bizarnímu divadlu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
