Článek
Evropská komise řekla jasné a srozumitelné „NE“. Andrej Babiš je podle Bruselu ve střetu zájmů a Evropská unie nehodlá ze svého rozpočtu dotovat firmy spojené s českým premiérem.
Co by se stalo v normální zemi? Tok peněz by se okamžitě zastavil, dokud se situace nevyjasní.
Co se stane v České republice? Státní úředníci začnou hledat kličky, tváří se, že se jich to vlastně netýká, a miliardovou díru po evropských fondech tiše zalepí z našich společných daní.
Státní kasa se tak definitivně proměnila v nedobrovolný bankomat pro Agrofert a my všichni v jeho sponzory.
Nemusíme být experti na unijní právo, nemusíme se orientovat ve spletitých zkratkách evropských ředitelství ani znát jména jednotlivých bruselských úředníků. Ta základní rovnice této dotační kauzy je totiž děsivě jednoduchá.
Premiér vložil své impérium do svěřenských fondů tak šikovně, že mu na to v Evropě nikdo neskočil. Brusel odmítl proplácet dotace. České úřady, podřízené vládním politikům, ale umožňují holdingu žádat o dotace vesele dál.
Výsledek? To, co měli platit Evropané, platí najednou český daňový poplatník. Tedy vy, já, paní učitelka i soukromý instalatér.
Miliardář na sociálních dávkách státu
Tohle zjištění by mělo zvednout ze židle naprosto každého, bez ohledu na to, koho volí. Nikdo příčetný by přece neměl chtít, aby se z jeho odvodů, které mají jít na opravy silnic, platy sester v nemocnicích nebo na důchody, dotovaly provozy soukromého miliardáře.
Obyčejný člověk je státem popotahován za každou stokorunu na nedoplatcích, finanční úřad mu nekompromisně napaří penále, ale když jde o holding premiéra, úřední aparát se najednou chová jako laskavý strýček, který velkoryse zatáhne sekeru, aby rodinný byznys náhodou nestrádal.
Tohle už není jen arogance moci, to je výsměch do tváře každému, kdo v této zemi poctivě platí daně. Zisky plynou soukromníkovi, ale rizika a ztráty neseme my všichni.
Předplatné na Agrofert pro voliče ANO
Když tak člověk sleduje tu neochotu státu odstřihnout Agrofert od dotačních penězovodů, nabízí se jedno velmi spravedlivé a elegantní řešení. Když dotace, tak ať jsou adresné!
Pojďme to rozdělit. Kdo to hodil hnutí ANO, mohl by vedle daně z příjmu dostat i speciální trvalý příkaz s názvem „Solidární příspěvek na inovační linku na toustový chleba a dotace pro Agrofert“.
Když svého šéfa tolik milují a věří, že vše dělá pro lidi, určitě ho rádi podpoří i finančně. Ostatně, tato kauza není ničím novým. Každý, kdo jej volil, jej volil s vědomím toho, co se může stát.
A pokud to někdo nevěděl? Inu, jako tomu je v případě zákona, neznalost neomlouvá. Bez zodpovědnosti za svá rozhodnutí se nikam jako společnost neposuneme.
A my ostatní, kteří se na sponzorování oligarchy odmítáme podílet, bychom si dál v klidu platili třeba ty koncesionářské poplatky za Českou televizi a Český rozhlas.
Každý by si tak platil to své. Babišovi voliči by měli dobrý pocit, že holding nestrádá, a my bychom měli jistotu, že z našich peněz neodešla ani koruna na něco, co z logiky věci nemáme platit.
Teflonový Andrej a záhada jeho preferencí
Na celé této kauze je ale nakonec to nejděsivější ono společenské zamyšlení. Jak je vůbec možné, že tohle chování je pro obrovskou část národa vlastně v pořádku? Jak může mít politik, který si ze státu dělá průtokový ohřívač peněz pro své firmy, stále třicetiprocentní podporu?
Odpověď leží v dokonalém populistickém marketingu. Andrej Babiš dokázal své voliče přesvědčit o jedné fatální lži: „Když útočí na mě a na můj Agrofert, útočí vlastně na vás, obyčejné Čechy.“
Každou výtku z Evropy Babiš otočí tak, že mu někdo ubližuje. Všechno je kampaň. Kampaň proti němu vede Evropská unie (proč by to sakra dělala?), Francie (důvodem je jeho legendární zámeček), stejně tak všechna média a zkrátka každý.
Je těžké pochopit, že by snad Andrej nebyl dokonalý a bezchybný. Všichni jsou proti němu. Logické. A proto jeho voliči zřejmě mají pocit, že s ním stojí na barikádě proti zlým elitám a udavačské opozici.
Je to syndrom oběti dotažený k naprosté dokonalosti. Bohužel, dokud tato iluze nesplaskne a lidé nepochopí, že Babiš nebojuje za „naše lidi“, ale výhradně za „své firmy“, budeme mu to nedobrovolné předplatné na Agrofert ze svých daní skládat všichni. A to je účet, který bychom opravdu platit neměli.
Sledovat, jak si státní aparát plete peníze daňových poplatníků s bezedným bankomatem pro soukromý holding, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politického cynismu a sdílíte můj pohled na to, že chyby a dotace miliardářů opravdu nemáme platit my všichni, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na dotování inovačních linek na toustový chléb ani na sanování cizích střetů zájmů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že odmítáte dělat politikům nedobrovolné sponzory!
