Konec brečení na sítích. Trestní oznámení za Babišův Agrofert ukazuje, jak se má chovat opozice

Sledovat první měsíce nové vládní koalice Andreje Babiše, SPD a Motoristů je pro leckoho pořádným budíčkem. Člověk by možná čekal, že se noví ministři budou v úřadech chvíli rozkoukávat, přebírat agendu a seznamovat se s chodem resortů.

Jenže tato vládní mašinerie zařadila nejvyšší rychlostní stupeň hned od prvního dne. Od kádrování občanů na „méněcenné“ přes výhrůžky škrtáním dotací nepohodlným kulturním spolkům až po bleskové sanování dotačních průšvihů Agrofertu z peněz českých daňových poplatníků.

Demokratické strany se po prohraných podzimních volbách přesunuly do opozičních lavic teprve nedávno. Logicky ještě nejspíš léčí volební šrámy, hledají novou společnou tvář a taktiku, jak proti tomuto populistickému bloku bojovat.

Vyčítat jim v této chvíli pasivitu by bylo možná lehce předčasné, byť ne nesmyslné. O to důležitější ale je, když se v těchto měsících ukáže někdo, kdo na nic nečeká, nepropadne apatii a vládnímu parnímu válci se postaví čelem. Krok Martina Dvořáka (STAN) je přesně tím momentem.

Martin Dvořák neudělal jen to, že by nad dotačním skandálem Agrofertu bezmocně lomil rukama na sociálních sítích. Vzal zjištění Seznam Zpráv, tedy že nová vláda poslala 200 milionů soukromé firmě, ačkoliv moc dobře ví, že Brusel tyto peníze kvůli premiérovu střetu zájmů neproplatí, a přetavil je v trestní oznámení na konkrétního zodpovědného ministra Šebestyána.

Zároveň to dokázal naprosto brilantně vysvětlit jazykem, kterému rozumí každý občan. Dvě stě milionů korun je pro běžného člověka nepředstavitelné, abstraktní číslo. Ale když Dvořák dodá: „Inu, v Hradci bychom za tuhle částku mohli postavit třeba nový parkovací dům,“ najednou to získá hmatatelný, reálný obrys.

Každý řidič, který ráno marně krouží sídlištěm a hledá místo k zaparkování, si v tu chvíli uvědomí, že ten chybějící parkovací dům vlastně právě teď z donucení dotuje holdingové linky na toustový chléb.

To je přesně ten způsob, jak má nová opozice komunikovat. Ne v unylých frázích o evropských směrnicích a dotačních ředitelstvích, ale na konkrétních příkladech z reálného života. Veřejné peníze opravdu nejsou peníze vlády ani žádného holdingu. Jsou to naše peníze.

Někdo by mohl cynicky podotknout, že Dvořák si tím jen nahání politické body a snaží se zviditelnit hned na startu nového volebního období. A víte co? Má zřejmě naprostou pravdu. Možná sbírá politické body. A je to tak naprosto v pořádku!

Od toho tu opozice je. Jejím úkolem je hlídat novou vládu od první minuty, chytat ji pod krkem při každém přešlapu a ukazovat voličům, že existuje lepší, zákonnější a hospodárnější alternativa.

Pokud opoziční politik získá popularitu tím, že brání státní kasu před rizikem zjevného nehospodárného nakládání a sporným přesouváním prostředků ve prospěch premiérových firem, je to přesně ten typ politické práce, který tato země nutně potřebuje.

Je to tisíckrát poctivější způsob zviditelnění, než když si noví vládní představitelé dělají kampaň na vyvolávání nenávisti vůči Ukrajincům a sudetským Němcům nebo kádrování oponentů.

Krok Martina Dvořáka by měl posloužit jako jasný příklad pro zbytek opozičního spektra, které se možná ještě pořád trochu oklepává z volebního šoku. Pánové a dámy v opozičních lavicích, na rozkoukávání opravdu není čas.

Pokud nová vládní garnitura nejedná s péčí řádného hospodáře a hned od prvních týdnů funguje jako bankomat pro oligarchy, zapojte právníky, podávejte trestní oznámení, tahejte ministry na kobereček a dělejte jim z vládnutí peklo.

Čest výjimkám, jako je právě tato iniciativa. Ukazuje totiž, že bránit peníze daňových poplatníků se dá aktivně i z opozičních lavic. Snad tohle trestní oznámení nezapadne někde v šuplíku a pan ministr Šebestyán bude muset velmi detailně vysvětlovat, proč mu byla košile Agrofertu bližší než kabát státního rozpočtu už po pár měsících v úřadě.

Sledovat to nekonečné divadlo plné politického pokrytectví, papalášských manýrů a arogance moci vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás to pravidelné rýpání do politiků, kteří si myslí, že jim projde úplně všechno, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na sanování cizích holdingů ani na stavbu fiktivních parkovacích domů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto bleskovým absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!