Článek
Už jste o něm někdy slyšeli? Zsolt Hegedűsovis proslavil ihned po nedávných maďarských parlamentních volbách, když svým tanečním vystoupením získal pozornost celého světa. Americká stanice CNN o něm psala jako o taneční mašině.
Tehdy měl důvody k oslavám, jelikož autokratický režim Viktora Orbána padl, volby dominantně vyhrála TISZA vedená Péterem Magyarem.
Nicméně o víkendu Zsolt snad ještě předčil své původní slavné taneční vystoupení. Tentokráte si mohl zatančit přímo na majestátních schodech budovy maďarského parlamentu. Stalo se tak krátce poté, co Magyar složil přísahu jakožto nový maďarský premiér.
Maďarsko si nyní po letech temna užívá start nové éry. Může to být skutečná revoluce k lepšímu. Jak to ale celé reálně dopadne, to se teprve uvidí. Ovšem energie z Budapešti je nakažlivá.
Hegedűs každopádně má být novým ministrem zdravotnictví. A kdybychom měli posuzovat jeho kompetence i v rámci tance a uvolněnosti, možná by si za své showmanství zasloužil i resort kultury.
Však se na ten jeho parádní tanec podívejte sami. Zaslouženě mu tleskali všichni přihlížející. A že jich nebylo málo. S úsměvem mu tleskal i sám nový premiér.
Babišova ča-ča a Pavlův ukázněný valčík
Nutno zmínit, že Zsolt rozhodně nechtěl ukrást celou show pro sebe. V průběhu svého vystoupení vyzval i další nově zvolené zákonodárce, aby se k němu přidali.
A právě při pohledu na toto spontánní veselí se nabízí naprosto fascinující myšlenka. Dokážete si představit, že by s podobným tancem přišli Andrej Babiš, Petr Fiala, Tomio Okamura, Petr Macinka, Oto Klempíř, Filip Turek či snad prezident Petr Pavel?
Skoro by se chtělo všechny zmíněné vyzvat k tomu, aby svůj styl vládnutí trochu přehodnotili. Když už Babišova vláda s nadšením rozjíždí kulturní války a hádá se o každou malichernost, proč by se o zásadních státnických věcech nemohlo rozhodovat případnými tanečními bitvami?
Představte si ten epický duel o letenku na summit NATO do Ankary. Prezident Petr Pavel by nastoupil v dokonalém smokingu a s heslem „Řád a klid“ by vystřihl naprosto bezchybný, vojensky přesný a ukázněný anglický valčík.
Premiér Babiš by kontroval chaotickým freestylem, připomínajícím spíše zmatenou ča-ču, u které by neustále zakopával o vlastní nohy a do mikrofonu křičel, že mu parket namydlil polistopadový kartel. A v případě, že by přišel na parket tradičně o patnáct minut pozdě a bez omluvy, dostal by od poroty rovnou trestné body.
Limbo pod zákonem a Turek à la Travolta
Místo pořadu StarDance, který podle Oty Klempíře na Českou televizi vůbec nepatří, bychom mohli na ČT1 vysílat objektivní a dramatický formát Když politici tančí.
Zde by se mohli ukázat všichni poslanci bez ohledu na stranické tričko. Při tanci by totiž museli zavřít pusu, takže by nestíhali vyzývat k nenávisti vůči sudetským Němcům, Ukrajincům a tropit skandály jakéhokoliv druhu.
Soutěž by to byla vskutku pestrá. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová by nepochybně excelovala v tanci zvaném limbo. Za potlesku hnutí ANO by se dokázala neuvěřitelně nízko podplazit nejen pod laťkou, ale rovnou i pod celým českým stavebním zákonem, přičemž by obhajovala, že její černé stavby na zahradě jsou vlastně jen avantgardní taneční rekvizity.
Bývalý premiér Petr Fiala by zase předvedl vysoce akademický a upjatý square dance, při kterém by nohama pečlivě vysílal jasné signály, kterým by ale diváci u televizí vůbec nerozuměli.
A co teprve Motoristé? Filip Turek by jistě nastoupil v kožené bundě a pokusil se o disko styl Johna Travolty z Horečky sobotní noci. Jen by měl nejspíš trochu problém s tou pózou, kdy ruka vystřelí šikmo vzhůru, a Petr Macinka by pak musel do médií složitě vysvětlovat, že ten zvednutý pravý pařát není hajlující pravačka, ale jen starý a milý taneční prvek, který „méněcenní lidé“ bez smyslu pro humor prostě nepochopili.
Tomio Okamura by opodál stepoval a křičel, že mu rytmus diktuje Brusel a noty napsal Konrad Henlein.
Rytmus místo arogance
Vítěz parketu by posléze mohl rozhodnout o tom, kdo pojede na zahraniční cesty, kdo bude ministrem v jakém resortu nebo jak se sestaví rozpočet. Rázem bychom nemuseli sledovat ty nekonečné arogantní hádky přes média, dětinské vydírání přes SMSky a uražené odchody ze schůzek na Hradě.
Motoristé by měli tolik práce s tréninkem kroků a piruet, že by už neměli čas ani energii psát skandální věci na sociální sítě. Nebyla by to krása? Lid by se konečně opravdu pobavil a politici by se ukázali v lidštějším, i když trochu zpoceném světle.
Třeba by někteří samozvaní alfasamci a mistři světa v oblecích najednou nepůsobili tak suverénně, když by museli udržet rytmus samby.
Ale vraťme se zpět k realitě a k Zsoltu Hegedűsovi. On sám po svém virálním tanci tvrdí, že se nechce proslavit jen na sociálních sítích, ale především tvrdou prací a reformou svého zdravotnického oboru.
Inu, držme mu palce. Poté, co se během šestnácti let autokratické vlády vyřádil na Maďarsku Viktor Orbán, to nebude mít Magyarova nová vláda vůbec snadné. Instituce jsou rozložené, společnost unavená.
Taneční krok k oslavám je fajn, ale ten skutečný maraton Budapešť teprve čeká. Hlavní však je, aby bylo Maďarsko už napořád co nejvíce svobodné. A pokud se k té svobodě dokážou Maďaři i protančit, tím lépe pro ně.
Sledovat každodenní choreografii naší politické scény, kde místo ladných kroků vidíme spíše neustálé okopávání kotníků a arogantní šlapání po pravidlech, vyžaduje občas pořádný nadhled a úsměv na rtech. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání absurdního politického divadla, budu moc vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na kurzy disko tanců pro Filipa Turka, na hudební podkres k černým stavbám paní ministryně, ani na letenku do Turecka, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás mohl vše s odstupem dál glosovat. Díky, že to čtete a že v tom tančíte se mnou!
