Bizár v Česku: Babišovi projde vše, pracovití Piráti krvácejí a Motoristé jedou arogantně proti zdi

Když se podíváte na nejnovější průzkum volebních preferencí, který zveřejnil iRozhlas, máte pocit, že česká společnost trpí masivní ztrátou nejen krátkodobé paměti a že jsme zkrátka rezignovali na jakékoliv nároky vůči těm, kteří nám vládnou.

Výsledky, ve kterých hnutí ANO dominuje s 32,5 procenty, totiž zcela popírají základní zákony politické gravitace.

Zkuste si to shrnout. Máte tu vládu, jejíž ministryně pro místní rozvoj bydlí v dotovaném bytě a na pozemku jí levitují černé stavby. Máte tu premiéra, jehož někdejší poradkyně končí u soudů a jehož hnutí generuje jeden skandál a nekompetentní krok za druhým.

V jakékoliv jiné evropské zemi, když tedy nebudeme počítat například Slovensko, by taková vládní sestava padala volným pádem k zemi. Jenže u nás? Andrej Babiš si navlékne teflonový oblek, všechno označí za „kampaň“ a dál vládne pelotonu s obřím náskokem na druhou ODS a třetí STAN.

Fenomén hnutí ANO je už v podstatě předmětem pro sociologické a psychologické fakulty. Čím větší chaos a ostuda, tím víc jim to jejich voliči zjevně házejí do uren.

Druhou naprostou záhadou současného vládního vesmíru je SPD, která si polepšila na úctyhodných 8,7 procenta. Tomio Okamura sedí ve vládní koalici, což by teoreticky mělo znamenat, že ponese zodpovědnost za chod státu. Prakticky ale nedělá vůbec nic, z čeho by měl občan reálný užitek.

Jediným hmatatelným výsledkem jeho vládního angažmá je mezinárodní ostuda. Jak ale trefně podotýkají politologové, Okamura umí „zvedat témata“. V překladu do běžné češtiny to znamená, že si najde neexistující hrozbu a začne před ní hystericky chránit národ.

V tomto měsíci to vyhrál sjezd zpacifikovaných sudetských Němců v Brně. Bojovat proti lidem s heslem Život je setkávání a předstírat u toho záchranu Benešových dekretů je sice intelektuálně na úrovni mateřské školky, ale byznys se strachem zkrátka šlape.

Nač řešit reálné problémy s ekonomikou, když můžete křičet na přízraky z minulého století a preference vám za to rostou?

A pak se podíváme na opozici a rozum už rezignuje úplně. Opoziční Piráti spadli z osmi procent na 6,7 procenta. Je to obrovský paradox a pravděpodobně největší překvapení celého průzkumu.

Když se totiž dnes podíváte do Poslanecké sněmovny nebo na sociální sítě, jsou to právě Piráti, kdo z opozičních stran působí suverénně nejvýrazněji a nejpracovitěji.

Zdeněk Hřib předvádí brilantní projevy, ve kterých Babišově vládě a Okamurovi chladnokrevně odhaluje jejich pokrytecké bratříčkování s revanšisty z AfD. Ivan Bartoš trefně a bez servítků glosuje fašizující tendence koaličních zástupců.

Piráti se s tím nemažou, přinášejí data, argumenty a strhávají populistům masky v přímém přenosu. Navíc se dobře prodávají na sociálních sítích.

Jak je tedy možné, že strana, která jako jediná v opozici rozdává přesně mířené politické šach maty, u voličů krvácí? Je to krutý odraz současné doby.

Zdá se, že v dnešní politice se tvrdá data a logické argumenty nevyplácejí. Možná by Piráti museli začít místo analýz křičet na levitující pergoly paní ministryně, aby u voličů začali znovu bodovat.

Největší komedii, s výraznými prvky tragédie, ale nabízejí vládní Motoristé. Dlouhé měsíce sledujeme jejich neuvěřitelnou a toxickou aroganci.

Pan Macinka nálepkuje lidi jako „méněcenné“, Filip Turek si hraje na vrchního deratizéra a na sílu se snaží dehonestovat skutečné experty, ministr Červený zkouší naordinovat hořícímu národnímu parku úřední hodiny.

Chovají se u toho jako nedotknutelní alfa samci české politiky. Tvrdí, že přesně tohle voliči chtějí, a tváří se, že jim každá další arogantní facka slušnosti přidává pět procent navrch.

Jenže pak přijde realita průzkumu a ukáže se, že tenhle jejich namachrovaný sporťák právě narazil do zdi. Motoristé by s 4,8 procenty vůbec neprošli do Sněmovny.

Zato bezpečně opanovali jinou, mnohem nelichotivější kategorii. Celá pětina dotázaných je označila za největší zklamání posledního měsíce. A ono se není čemu divit.

I ten nejzapřisáhlejší fanoušek spalovacích motorů nakonec zjistí, že neustálé urážení všech okolo a naprostá neschopnost řešit skutečné krizové situace z vás nedělá silného státníka, ale jen nebezpečného hulváta.

Motoristům ty jejich skandály a toxická rétorika nejenže nepomáhají, ale přímo je stahují ke dnu. A to je snad jediná dobrá zpráva celého tohoto květnového měření.

Sledovat každodenní jízdu našich vládních a opozičních politiků a zachovat si u toho zdravý rozum vyžaduje občas opravdu hroší kůži. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politického divadla, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepadne na nákup dotovaného bydlení, na letenky do Mnichova za odprošováním ani na záchranu potápějících se Motoristů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!