Článek
Možná si říkáte, že váš domácí mazlíček jen celý den prospí a mňouká u misky. Ale pokud se na chování koček podíváte optikou moderní psychologie a seberozvoje, zjistíte, že nás mají co učit. Zatímco my lidé se potácíme v syndromu vyhoření a špatném svědomí, kočky mají své priority nastavené naprosto jasně.
Řádky níže prosím berte s rezervou! Nemusíte hned 16 hodin denně spát nebo mňoukat na partnera, když máte hlad (i když …).
Tady máte 4 základní body mojí tzv. terapie kočkou:
1. Zná své hranice a nebojí se je bránit
Zkuste pohladit kočku ve chvíli, kdy vám dává najevo, že na to nemá náladu. Co udělá? Jednoduše odejde, nebo vás jemně (či důrazně) upozorní, že narušujete její prostor. Kočka si nastaví hranice a vteřinu poté už o tom nepřemýšlí. Netrápí se tím, jestli se na ni budete zlobit, nebo jestli tím nezkazila atmosféru v místnosti. My lidé často neumíme říct „ne“, protože se bojíme odmítnutí.
Přitom nastavení osobních hranic je základem duševního zdraví. Pokud si nehlídáte svůj prostor, vyčerpáte se pro potřeby druhých.
2. Odpočinek není odměna, ale nutnost
Kočka spí průměrně 16 hodin denně. Dělá to proto, že si to musela zasloužit po těžkém dni v kanceláři? Ne. Spí prostě proto, že to její tělo potřebuje. V kočičím světě neexistuje koncept „zaslouženého odpočinku“.
V naší kultuře výkonu často vnímáme odpočinek jako luxus nebo dokonce prokrastinaci. Pravdou ale je, že odpočinek je nutnost pro fungování. Bez něj nejsme kreativní, laskaví ani efektivní. Vaše tělo si o pauzu řekne tak jako tak: buď mu ji dopřejete sami, nebo vás k ní donutí nemocí.
3. Zdravý postoj k selhání
Viděli jste někdy kočku, které se nepovedl skok na stůl? Možná na moment vypadá překvapeně, ale rozhodně si pak nesedne do kouta, aby celý večer přemítala o tom, jak je neschopná a že už raději nikdy nikam skákat nebude. Prostě se oklepe a zkusí to znovu.
Lidé mají tendenci dělat z chyb tragédie. Přitom chyba není konec světa, ale součást procesu. Pokud se naučíme s chybou pracovat jako s informací (např. „tento stůl je kluzký, musím se víc odrazit“), přestaneme se bát zkoušet nové věci.
4. Jasná komunikace potřeb
Když má kočka hlad, nebo chce otevřít dveře, ozve se. Mňouká, dokud nedosáhne svého. Je jí jedno, jestli zrovna telefonujete nebo sledujete film. Komunikuje své potřeby přímo a bez obalu.
My lidé jsme v tomto mnohem komplikovanější. Často očekáváme, že nám ostatní budou číst myšlenky, a pak se zlobíme, když naše (nevyslovená) přání nejsou splněna. Jasná komunikace potřeb šetří čas a energii oběma stranám. Říct si o to, co potřebujeme, není sobectví, ale projev úcty k sobě i k ostatním.
Možná nemusíme být dokonalí. Možná stačí být trochu víc jako kočky: vědět, kdy se ozvat, kdy se naježit a kdy se prostě jen stočit do klubíčka a vypnout. Svět se kvůli tomu nezastaví a my budeme mít mnohem víc síly na ten další skok, který nás čeká. A když náhodou netrefíme hranu stolu? No a co. Oklepeme se a zkusíme to znovu. S elegancí a vztyčeným ocasem.
