Článek
Jdi zpátky a žij svůj život beze strachu - tuto větu slyšela Anita Moorjani, když její tělo leželo v nemocnici a umíralo. Anita - ta skutečná Anita - byla však mimo čas a prostor a vše sledovala. Viděla, jak lékař sděluje jejímu manželovi na nemocniční chodbě verdikt, že jí zbývají poslední minuty, možná hodiny života. Viděla také současně svého bratra, který spěchal na letadlo, aby Anitu zastihl ještě živou a mohl se s ní rozloučit. Anita nezemřela. Po návratu do těla se zcela uzdravila z pokročilé rakoviny. Žije, přednáší a dodává lidem odvahu. Odvahu žít svůj život beze strachu.
Podobná sdělení vypráví mnoho lidí, kteří vykročili na druhý břeh a vrátili se. Sdělují nám, že se nemáme čeho bát - tedy ani smrti ani života. Existuje mnoho studií těchto fenoménů, které jsou veřejně dostupné. Studie, které probíhaly a probíhají v nemocnicích po celém světě a které potvrzují nebo pro zaryté materialisty alespoň nastiňují, že bychom se těmito jevy měli zabývat hlouběji. To, co nám mohou totiž přinést, je dnes velmi vzácné.
Je to klid, láska, laskavost, ztráta strachu.
Odvaha
Tady je příběh druhé věty z nadpisu.
Do nemocnice přivezli muže v kómatu. Sestra si všimla, že má zubní protézu. Vyndala ji muži z úst a uložila. Muž byl v kómatu, nevnímal. Byl udržován v umělém spánku asi tři týdny a po tom, co se probral, začal se shánět po svých zubech. Když jednoho dne konečně přišla do práce sestra, která muži zuby uklidila, pacient hned zavolal: „Ta sestra ví, kde jsou moje zuby!“ Sestra nechápala a pacient začal povídat, jak ji viděl z výšky, jak mu zuby vzala a dala je na místo pod spoustou papírů a pod nějakými lahvemi. Přesně tam zuby byly a muž dostal svůj chrup zpět.
Pokud i vy máte podobný zážitek a chcete mi pomoct s mojí knihou, napište na zdruhehobrehu@seznam.cz
Budu se těšit!
Vendy
