Článek
Jdu ke kadeřnici. Obarvit si po několika měsících svou již prošedlou hřívu. Tykáme si, ale zatím jsme se vždy bavily jen o dětem a mužích. Teď je to jiné. Teď to přijde. Nemám kolem sebe nikoho, kdo by se zajímal o věci, které zajímají mě. Aspoň ne tak do hloubky. Jsem k tomu tažená už dlouho. Zuzce zemřel táta. Povídáme si. Bylo to nečekané a rychlé. Když o něm mluví, hraje písnička Over the rainbow. Zvláštní náhoda, pomyslíme si obě.
Mluví o pohřbu, jak ho oblékli do toho, co měl rád. Žádné naškrobené kvádro… Zmíním, že mě zajímají zážitky z blízkosti smrti. Zuzka taky. Neskutečné. První člověk, se kterým o tom můžu mluvit. Vyměňujeme si tipy na knihy. Den před návštěvou kadeřnice jsem si udělala stránky. Už jsem nemohla ignorovat různá znamení, kudy vede moje další cesta. Stránky na téma zážitků blízké smrti. Teď sedím v křesle a dozvídám se, že přede mnou tam měla vzdělaného pána, jehož žena toto zažila. A vždy, když se přijde dát do salónu do pucu, povídají si o tom. Mé další směřování se navléká jako korálky. Krůček po krůčku mě to vede.
Tak jo, říkám si. Pouštím se do toho, poslechnu, i když nemám žádné zkušenosti ani s psaním ani s rozhovory. Vlastně mi to není blízké, sama si vzít tak velký krajíc a začít tak velký projekt. Je to výzva. Oslovovat lidí s tak ještě kontroverzním tématem. Ale jdu do toho!
Chtěla jsem začít natáčením videí – rozhovory s lidmi, co zažili NDE (z angličtiny near death experience, tedy zážitek blízké smrti), ale nemám na to zatím vhodnou techniku, a hlavně nemám na to zatím koule. Začínám knihou. A co jsem dosud vyzkoumala při psaní své knihy?
Co se stane, když lidé zemřou a vrátí se? Někteří nevidí nic. Jako když usnete do spánku beze snů. Ale pak tady máme ty, kteří viděli a vnímali.
Nejdříve to nejdůležitější – láska a jednota. Tito lidé popisují bezpodmínečnou lásku. Lásku, která nejde vyjádřit. Kdybyste měli zapálenou sirku a vedle ní Slunce, tak ta sirka je láska, kterou můžete zažít na Zemi třeba ke svým dětem. A to Slunce je láska, kterou cítíte „tam“.
Bezpodmínečná láska
Jednota – lidé popisují to, co nám říkají staré texty nebo i kvantová fyzika – jsme jedno. Nejsou dva, je jeden. Lidé prožívají svůj život znovu. Všechny obrazy jejich života probíhají naráz, protože čas neexistuje. Co je zajímavé – vnímají vše očima těch se kterými svůj život sdíleli. Prožívají na vlastní kůži to, co dělali jiným, zažívají, jak se druzí cítili v jejich přítomnosti.
Někteří vidí své zemřelé příbuzné či kamarády a své průvodce. Průvodce lidé popisují jako bytosti nesoudící, popisují, že si uvědomili, že je znají od nepaměti. Průvodci také mnohdy mají jemný smysl pro humor. Nakonec si někteří mohou vybrat, jestli se chtějí vrátit nebo zůstat. Jiným je jasně řečeno, že ještě nenastal jejich čas. Vrátí se do těla a často je po takovém zážitku pozorováno až zázračně rychlé uzdravení.
V dalších článcích vám ukážu konkrétní případy takových zážitků, které jsem vyposlechla nebo vyčetla. Jsou to nádherné příběhy lidí, kteří se vrátili a září láskou, kterou zakusili.
Měli jste vy nebo někdo blízký nějakou podobnou zkušenost? A chcete mi pomoct s mojí knihou? Napište mi na zdruhehobrehu@seznam.cz
Moc se těší Vendy Brázdilová
