Článek
O tom, že i s tak zdánlivě bezvýznamným koníčkem, jako je hraní Dračího doupěte s přáteli, se dá udělat pomyslný zářez do historie a utvořit fascinující světový rekord, který jen tak někdo nepřekoná, se přesvědčil kanadský historik Robert A. Wardhaugh, který jakožto Pán jeskyně kampaň vede už nepředstavitelných 42 let. Pro čtenáře, kteří nemají ponětí o tom, co hra Dračí doupě je, se hru pokusím stručně vysvětlit. Jedná se o stolní hru na hrdiny ve fantasy světě, ve které hráči společně s Pánem jeskyně, který celou hru vede, vytváří příběhy, kterých jsou postavy hráčů součástí, vydávají se na různá dobrodružství a tak dále. Co tuto hru odděluje od ostatních deskovek, je to, že se při jejím hraní hráči spoléhají zejména na svoji fantazii, fantazii ostatních hráčů a Pána jeskyně, hostitele této hry.
Je vhodné podotknout, že v článku z důvodu zjednodušení zaměňuji českou verzi hry Dračí doupě s tou americkou - Dungeons and Dragons. Přestože se od sebe obě verze v některých věcech liší, princip je stejný.
Pán jeskyně, tvůrce světa
Na kvalitě každé hry a kampaně mají své zásluhy samozřejmě i hráči, ovšem na čem taková hra stojí především, je kreativita, osobnost a nasazení Pána jeskyně, který kampaň řídí, utváří svět, ve kterém se odehrává, a je zodpovědný za všechny vnější události, které hráče a jejich postavy na dobrodružstvích potkávají. Je zkrátka tou nejdůležitější ingrediencí pro skvělou kampaň a výborný zážitek pro hráče. Když tedy vezmeme v potaz, že je pan Wardhaugh historikem, nepřekvapí nás, že je jeho kampaň živá, zábavná a má nezaměnitelnou atmosféru. Jeho svět tvoří modifikovanou/alternativní fantasy verzi toho našeho, v níž si hráči mají možnost vytvořit postavu pocházející z jakékoliv společnosti světa před vynálezem střelného prachu; ať už z těch evropských, jako jsou například Keltové, Slované či Germáni, tak z jakýchkoliv jiných částí světa - hráč si může vybrat také z Arabů, Babyloňanů, Sumerů, Afričanů, Číňanů nebo z Aztéků. Samozřejmě je historie jeho světa a těchto národů v některých případech pozměněna, aby zapadala do jeho konceptu.
Jeho kampaň ale také zahrnuje verzi Tolkienovy Středozemě, a hráč si tudíž může vybrat, zda bude jeho postava pocházet právě z Tolkienova světa, 400 let po zničení Sauronova prstenu. Jelikož sám slavný autor bral Středozem jako alternativní verzi našeho světa, koncept do jeho kampaně nádherně zapadá. Tím to ovšem nekončí, jelikož do svého světa zakomponoval i svět Barbara Conana, a hráč si má tak z čeho vybírat. Svoji postavu a hru však nesmí hráči brát na lehkou váhu, jelikož si Wardhaugh stojí za pravidlem, podle kterého jakmile postava zemře, je již navždy mrtvá a pokud hráč nemá další postavy, ve hře končí.
Historie kampaně
Kampaň jako taková běží bez přerušení už od roku 1982, kdy podle Wardhaugha nejdelší dobou mezi společnými setkáními byly tři týdny. O jeho lásce k hostování kampaně pro ostatní hráče, jeho dobré přátele, kterých bylo více než padesát, svědčí i fakt, že pro svoji kampaň vytvořil již více než 30 000 modelů. Podle vlastních slov chce kampaň vést celý svůj život, dokud mu to zdraví dovolí čili dost možná až do své smrti, a s přáteli ve svém rekordním koníčku pokračovat. Někteří z jeho přátel, kteří s ním hrají už dlouhou dobu, už dokonce hrají například za děti svých původních postav, což dokazuje, jak unikátní jeho kampaň je. V průběhu let, kdy kampaň hrají, také do jeho světa přišlo a odešlo již zhruba 500 postav. Není tedy divu, že Wardhaugh považuje svou kampaň za nejlepší kampaň Dračího doupěte na světě.
V době, kdy s kampaní se svými přáteli začínal, jak Wardhaugh zmiňuje v jednom z dokumentů, který jeho nevšední život ukazuje světu, bylo na rozdíl od dnešní doby mnohem náročnější takovou kampaň hrát a dostat ji mezi lidi, jelikož v té době hru spousta lidí mylně a z nevědomosti spojovala se satanismem. Věřící rodiče samozřejmě nechtěli, aby jejich děti něco takového hráli. Z toho důvodu se pochopitelně hráči před veřejností skrývali, aby nepopudili své konzervativní spoluobčany a mohli v klidu hrát.
Deskovky, rodina a přátelé
Jak vím z vlastní zkušenosti jako pravidelný hráč deskovek, hraní těchto her je nejen skvělým způsobem, jak se společně může sejít a zabavit celá rodina, včetně našich dědečků a babiček, ale také jde o skvělý způsob, jak se socializovat, ať už v prostředí univerzity, jako je můj vlastní případ, tak také v jiných sociálních kruzích a v jakémkoliv dalším sociálním prostředí. Hraní deskovek, což jsou hry, u kterých spolu lidé plnohodnotně interagují a vidí se tváří v tvář, vám může, podobně jako panu Wardhaughovi, najít přátele na celý život. A co vy víte, třeba se zapíšete i do historie.
Zdroje:
