Článek
Co doma? Nic. Sbalili jsme auto, řidič sedl za volant a jelo se. Byl to typický spontánní nápad. Pojedeme do Dánska. Jeden den jsme to vymysleli a druhý den už jsme byli na cestě. Nic složitého, žádné dlouhé plánování. Kam pojedeme a co uvidíme jsme řešili až za jízdy. Spát jsme měli kde, naše auto nás nikdy nenechá ve štychu.
První dojem z Dánska
Po pár hodinách cesty přes Německo jsme překročili hranice. A najednou to přišlo, jsme tady. Dánsko je malé a placaté, ale má svoje kouzlo. Klid, prostor a taková zvláštní pohoda, která na tebe hned padne.
Nejstarší město Ribe
První zastávkou bylo nejstarší město Dánska Ribe. Zaparkovali jsme na záchytném parkovišti a vyrazili do centra. Město nás dostalo hned na první pohled. Domy nakřivo, okna nakřivo, ale všechno dohromady je dokonale krásné. Každý dům měl svůj charakter a historii. Některé byly křivé, jiné široké a další zase až moc úzké.
Na náměstí jsme objevili nádherný kostel. Automaticky jsme hledali, kde se platí vstupné, jak jsme zvyklí z Česka. Místo toho jsme slyšeli jednoduché „It’s free“. Tak jsme poděkovali a šli dovnitř. Uvnitř nás čekaly nádherné malby, barevné a úplně jiné, než známe od nás. Jedním slovem nádherné.
Katedrála ve městě Ribe
Noc na ostrově Rømø
Po procházce městem jsme začali řešit, kde dnes přespíme. I když se dá v severských zemích kempovat na divoko, tentokrát jsme si dopřáli trochu pohodlí. Vybrali jsme kemp na ostrově Rømø. Sprcha a zázemí přišly vhod. Kemp byl velký, klidný a moc hezký. Ideální místo na odpočinek po cestě.
Jízda autem po pláži
Další den nás čekal jeden z hlavních zážitků. Pláž na ostrově Rømø, kam můžeš jet autem. Chvíli jsme váhali. Nemáme čtyřkolku a představa, že se zahrabeme v písku, nebyla úplně lákavá. Nakonec jsme to zkusili.
A úplně zbytečné obavy. Písek byl pevný a jízda naprosto v pohodě. Na pláži stála spousta aut i obytných vozů. Lidé si tu normálně udělají zázemí, sedí, odpočívají a užívají si klid. Když nefouká, je to opravdu nádherné místo. Jen v noci je vjezd zakázaný.
Pláž na ostrově
Nejvyšší bod Dánska
Z ostrova jsme pokračovali dál za dalším cílem. Nejvyšší bod Dánska. Na naše poměry spíš kopeček než hora. Když jsme dorazili na místo, mysleli jsme si, že jsme v cíli. Jenže cedule nás rychle vyvedla z omylu. Před pár lety to přeměřili a nejvyšší bod je jinde, kousek dál. Potkali jsme tam i partu Čechů a padla klasická hláška o výškové nemoci.
Maják a vítr, na který nezapomeneš
Řekli jsme si, že si ještě dáme jednu zastávku. Nějaký maják na rozloučenou. Našli jsme krásné místo u moře. Maják, pláž a z písku vykukující staré vojenské bunkry. Bylo to krásné, ale vítr jel na plné obrátky. Písek jsme měli úplně všude. V botách, ve vlasech, prostě všude.
Návrat domů
Pak už bylo jasno. Je čas vyrazit zpátky. Čekala nás dlouhá cesta přes Německo domů. Byl to krátký výlet, ale plný zážitků. Takový, na který se nezapomíná. A jedno víme jistě. Do Dánska se ještě vrátíme. Tohle byla jen malá ochutnávka.
