Článek
Děti odjely na soustředění a my najednou nevíme co s volným časem? Sedět doma se nám fakt nechtělo. Co kdybychom prostě vyrazili za hranice? Třeba do Německa. Jak už je u nás zvykem, plánování probíhalo za pochodu. Z domu jsme vyrazili až pozdě odpoledne. Naštěstí to máme na hranice asi hodinu, takže žádný stres. Po cestě koukám do mapy a zaujalo mě město Budyšín. Historické centrum, kolem jezera, to vypadalo to skvěle. A hlavně, bylo to kousek.
Večeře v Liberci a improvizovaný roadtrip
Pes samozřejmě jel s námi. Náš osobní chlupatý alarm nesmí chybět. Cesta ubíhala rychle. V Liberci jsme se ještě zastavili na večeři a koupili si něco k snídani. Pak už hurá dál. V autě máme jen pár věcí a naši provizorní vestavbu, kterou jsme používali už ve staré Fabii, nic luxusního, ale funguje a my tak máme vždy kde přespat, třeba i na konci světa.
Kde budeme spát? Klasika, to prostě nevíme nevíme
Doprava, doleva, kruháč a najednou jsme byli skoro v cíli. Jenže klasická otázka, kde budeme spát? Kam to naši žluté auto zaparkujeme. Jasně, spíme často „na punk“, klidně i na parkovišti u dálnice, ale nechceme porušovat pravidla. U Budyšínské vodní nádrže jsme našli parkoviště, které bylo podle aplikace vhodné i na přespání. Už tam stálo pár obytných aut, obřích, moderních, tisíckrát lépe vybavených než to naše. Tady se nám líbí, tady dnes budeme bydlet. Stálo tady i jedno auto, které nás fakt dostalo. Staré hasičské auto předělané na obytné a v něm bydlel starší pán. Nádhera. Takový ten sen na kolech.
Večerní pohoda u jezera
Měli jsme cíl, měli jsme místo na spaní. Stačilo jen připravit spaní a vyrazit na krátkou večerní obhlídku. Vodní nádrž se najednou vynořila mezi stromy a bylo to kouzelné. Téměř tma, pár lidí, velká pláž, klid a pohoda. Prošli jsme se a šli spát, ať jsme ráno fresh na objevování Budyšína.
Budyšínská vodní nádrž
Noc plná nostalgie (a motorek)
No „šli spát“, když jsme se vrátili k autu, parkoviště ožilo. Parta německých puberťáků tam řádila na starých motorkách. Nás úplně zalila nostalgie. Přesně takhle jsme kdysi jezdili i my, na babetách a všem, co mělo kola a motor. Tohle už u nás skoro nevidíš. I když byli hluční, vůbec nám to nevadilo, jen ať si užívají, lepší než sedět doma u počítače.
Ráno, kafe a hurá do Budyšína
Ráno jsme si uvařili kávu, nasnídali se a vyrazili. Hurá do Budyšína. Zaparkovali jsme kousek od centra a šli objevovat. Město je staré a nádherné. Tím, že je blízko polských hranic, jsou tu nápisy jak v němčině, tak v polštině. Názvy ulic byly psané starým písmem a vždy oběma jazyky.
Název ulice
Historie na každém kroku
Postupně se před námi objevovaly historické skvosty, hrad Ortenburg, stará vodárna, Bohatá věž a krásné domy. Prošli jsme se po Mírovém mostě a měli pocit, že na nás historie dýchá ze všech stran.
Za mostem jsme zahnuli doprava a zamířili do úzkých uliček pod ním, abychom si ho prohlédli i z jiného úhlu. Kdo by to čekal, kousek od našich hranic a taková krása.
15 kilometrů v nohách, unavený pes
Nachodili jsme snad 15 kilometrů. Pes už toho měl plné zuby, takže jsme to pomalu otočili zpátky k autu. Jediné co nás zde nemile překvapilo byli Němci, kteří na nás automaticky mluvili anglicky, i když jsme se snažili mluvit jejich jazykem. Takže naše němčina bude asi nebude hodně tragická.
Pokud se chcete podívat na nádherné Německé město kousek od Českých hranic, Budyšín vřele doporučujeme, nejsou tu davy turistů a je tu nádherně.
