Článek
Tenkrát to byla největší klasika – Prodaná nevěsta v Národním divadle. Původně čistě pragmatická cesta se rychle změnila v nadšení. Edward z Pretty Woman měl pravdu: operu buď milujete, nebo nenávidíte. A když ji milujete, je to navždy.
Patnáct let jsem snila o tom, že jednou uvidím operu Nabucco ve Veroně. Ale děti byly malé a rodinný rozpočet nedovoloval samo-výlet do ciziny. Ne bez špatného svědomí. Až letos konečně.
Veronský amfiteátr (italsky Arena di Verona) je starověká stavba pocházející z 1. století našeho letopočtu. Kdysi tu probíhaly gladiátorské zápasy stejně jako v římském Koloseu. Překonal časy zapomnění a už od 13. století je památkově chráněný. V současnosti se tu v letní sezoně konají světově vyhlášená operní, koncertní a baletní představení.
Vstupenky na Nabucco jsme si zakoupily s víc než půlročním předstihem přes internet. Na výběr je několik cenově odlišných kategorií. Můžete sedět na pohodlných sedadlech přímo na ploše, na kovových sklápěčkách na nižším prstenci nebo na kamenných stupních na vyšším prstenci. Zvolily jsme střední kategorii. I z vyššího prstence (a tedy za levnější vstupné) je ale krásně vidět a slyšet. Před arénou navíc stánkaři prodávají podsedáky, které mohou několikahodinové sezení výrazně zpříjemnit.
Svá místa jsme našly asi půl hodiny před začátkem představení. Kvůli horkému italskému podnebí se začíná až ve 21 hodin. Aréna se rychle plnila, a ač se hraje pod širým nebem, teplota s příchodem diváků stoupala. Pohled do hlediště připomínal hejno motýlů mávajících křídly, jak se návštěvníci snažili vějíři rozhýbat vzduch kolem sebe. Okolo nás se mísily různé světové jazyky.
Poslední gong a začínáme. Celé provedení opery bylo impozantní. Obrovské jeviště, obrovský sbor, obrovský orchestr i hlasy sólistů. Se stmívající se oblohou postupně vyniklo nádherné svícení. Mezi jednáními bylo příjemné se osvěžit aperolem a protáhnout se.
V přestávce jsem slyšela starší Francouzku broukat si nejslavnější melodii Nabucca – Sbor židů. Taky se těším, taky si od rána broukám. A pak před půlnocí… konečně… po vší té nádheře přišlo poslední jednání a Sbor židů byl tu. Čekala jsem, že italští diváci se přidají se zpěvem, že se přidám i já. Ale nikdo ani nehlesl. Ani se nehnul. Nikdo ani nedýchal. Nepopsatelný zážitek, hudba z nebes. Po doznění posledních tónů a chvíli ticha se strhl obrovský potlesk a volání Bravo! Bravo! Na tohle jsem patnáct let čekala a teď jsem tady, opravdu se to děje. Cítím obrovskou vděčnost.
Opera končila až před půl jednou v noci. Diváci se od amfiteátru rozcházeli do postranních ulic, někteří do hotelů, někteří na pozdní večeři do stále otevřených restaurací. Troufám si říct, že všichni spokojení a pohlazení po duši.
Návštěva opery ve Veroně je jedním ze životních zážitků, který si můžete vychutnat spolu s objevováním romantických zákoutí Verony, města milenců. Tak neváhejte!
Působivé nasvícení noční scény
