Článek
Tomáš Popp začínal jako kuchař. Na čas se ale vzdálil od vařeček a věnoval se ochraně zvířat a ekologickým projektům. To mu pomohlo získat odstup a pochopit, že vaření není jen o chuti, ale i o původu, respektu a příběhu. Když se vrátil zpět do gastronomie, udělal to ve velkém stylu.
Díky kontaktům v Asociaci kuchařů a cukrářů ČR se spojil s Janem Horkým – tehdejším kapitánem Národního týmu kuchařů. A v roce 2016 sám převzal vedení národní reprezentace. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – zlato v Singapuru, osmé místo na světovém poháru v Lucembursku. V podcastu o tom mluví s nadhledem a pokorou. Právě o fungování kuchařské reprezentace i o jeho vztahu k jídlu byl WESTcast, kam jsem si Tomáše Poppa pozval.
Podcast nabízí jedinečný vhled do fungování kuchařské reprezentace, což není téma, o kterém by se běžně mluvilo. Jak se člověk do takového týmu vlastně dostane? Kolik trénuje? Co všechno musí zvládat?
Tomáš vysvětluje, že nejde jen o techniku a kreativitu, ale také o týmovou chemii, schopnost zvládat stres a touhu učit se nové věci. „Reprezentant musí být trochu blázen, trochu robot a hlavně člověk, který to nedělá kvůli medaili, ale protože ho to naplňuje.“
Když se bavíme o jídle, u Tomáše to nikdy není jen o chuti. Důležitý je původ. Chce vědět, kdo surovinu vypěstoval nebo choval. „Proto podporuju malé farmáře, a proto dělám farmářské trhy.“
A dělá je opravdu dobře. Plzeňské farmářské trhy, které založil a dodnes koordinuje, patří mezi nejlépe hodnocené v celé republice. Stejně tak Farmářské obchody, které provozuje, fungují jako denní verze trhů. Nabízí jídlo, které má tvář, jídlo od lidí, které znáte.
Vedle toho je Tomáš také dlouholetým členem a tvůrcem aktivit ENVICu, sdružení zaměřeného na ekologii, vzdělávání a udržitelnost. Všechny jeho projekty propojuje jedno: smysluplnost.
Ve WESTcastu se ale dostáváme i do lehce bizarních vod. Třeba k otázce, co nejpodivnějšího Tomáš ve svém životě ochutnal. Znáte andouillette? Tomáš s úsměvem popisuje, že ochutná všechno, co kuchař má poznat, i když někdy to není zrovna delikatesa: „Andouillette je jako jíst vepřové uprostřed prasečáku.“
Dojde i na školní stravování, na budoucnost české gastronomie i na Tomášův pohled na současnou českou kuchyni. Té podle něj vévodí například vnitřnosti, které on sice miluje, ale z talířů se pomalu ale jistě vytrácejí. O tom, že je to škoda, vás Tomáš Popp dokáže přesvědčit dvěma větami.
zdroje:
