Článek
DPF není volitelná součástka
Filtr pevných částic je u moderního dieselu součást emisního systému, bez kterého auto neodpovídá stavu, v němž bylo schváleno do provozu. Není to komfortní výbava, kterou si majitel může po záruce odškrtnout jako vyhřívané sedačky. Když byl vůz homologován s DPF, má s ním jezdit.
A právě tady začíná problém. Oprava nebo výměna filtru může stát nepříjemné peníze, zatímco jeho odstranění a softwarové „ošetření“ auta působí jako levná zkratka. Jenže levná je jen pro majitele. Účet pak platí všichni ostatní: chodci, cyklisté, lidé v kolonách, města s horším vzduchem i poctiví řidiči, kteří nechají filtr vyčistit nebo vyměnit.
Český zákon o podmínkách provozu vozidel říká, že vozidlo musí být technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Auto s odstraněnou částí emisního systému je přesně ten případ, kdy se papírová technická způsobilost rozchází s realitou na silnici.
Kouř z výfuku je pozdě, systém má odhalit i chytré podvody
Nejjednodušší představa zní: když auto kouří, neprojde. Jenže moderní problém není jen starý diesel, který za sebou nechává černou clonu. Horší je vůz, který má filtr vykuchaný, řídicí jednotku upravenou a při běžné kontrole se tváří dostatečně slušně na to, aby prošel.
Evropská komise v doporučení o měření počtu částic výslovně upozornila, že současné testy kouřivosti nejsou dobře přizpůsobené novějším dieselům s filtry částic. Laboratorní testy podle ní ukazují, že i vozidla s vadným nebo zmanipulovaným filtrem mohou projít testem opacity, aniž by se závada odhalila.
To je přesně důvod, proč řada lidí označuje STK za frašku. Ne proto, že by každý technik podváděl a každá stanice byla špatná. Ale proto, že pokud kontrola nechá projít auto, které má vyřezaný filtr a jen dobře upravený software, ztrácí důvěru celý systém. V tu chvíli se z technické kontroly stává spíš rituál s razítkem než ochrana silnic.
Poctivý řidič nesmí být za hlupáka
Ministerstvo dopravy v debatě o přísnějším dohledu nad STK a stanicemi měření emisí napsalo věc, kterou by měl slyšet každý majitel dieselu: cílem je, aby lidé, kteří platí za péči o vůz a nenechávají si vymontovat důležitou součástku, nebyli znevýhodněni proti těm, kteří pravidla obcházejí. Přehled postupu zveřejnilo Ministerstvo dopravy.
To je jádro věci. Řidič, který dá za opravu DPF desítky tisíc, není ekologický blázen. Jen udržuje auto ve stavu, v němž má jezdit. Vedle něj stojí někdo, kdo filtr vyhodil, zaplatil úpravu softwaru a doufá, že emise „nějak projdou“. Pokud oba dostanou stejné razítko, stát tím poctivému řidiči říká, že byl naivní.
A nejde jen o osobní auta. Stejný princip platí u dodávek a nákladních vozidel, kde špatné emise bolí ještě víc. Na silnici pak člověk dýchá výsledek rozhodnutí, které se udělalo někde mezi garáží, počítačem a benevolentní kontrolou.
Řešení není hon na stará auta
Byla by chyba udělat z tématu válku proti všem starším dieselům. Staré auto automaticky neznamená podvod. Některá auta filtr nikdy neměla, protože byla schválena podle starších pravidel. Jiná ho mají a funguje jim správně. Problém není stáří samotné, ale vědomé vyřazení emisního systému nebo jeho dlouhodobé ignorování.
Současně nestačí strašit řidiče. Stát musí tlačit hlavně na měření, dohled a odpovědnost stanic. Ministerský metodický postup pro měření emisí už dnes stanovuje pravidla pro stanice měření emisí, STK i technické silniční kontroly. Pokud se ale v praxi najdou způsoby, jak s výsledky manipulovat nebo projít s autem, které by projít nemělo, musí následovat postih konkrétní stanice, ne jen další papír na nástěnce.
Dobře fungující STK má být nepříjemná pro podvodníka, ne pro normálního motoristu. Má poznat rozdíl mezi autem, které je starší, ale udržované, a autem, které někdo záměrně zbavil části emisního systému.
Dokud budou po silnicích jezdit diesely s vykuchaným DPF a čerstvou technickou, bude mít slovo fraška bohužel oporu v realitě. Technická kontrola má smysl jen tehdy, když razítko znamená skutečný stav auta, ne schopnost projít testem.
