Článek
Tentokrát bych se s vámi chtěl podělit o zážitky z podzimních lesů, do nichž jsem se vydal při další těžce zasloužené pracovní přestávce.
Když jste setřásli jho falešného Žáby a osvobodili jeho rukojmí, nastal velmi hektický čas. Bylo potřeba prošetřit všechno, co mohl pokazit a narušit, a zabralo to několik týdnů. Pak mě však moji asistenti Ropucha a Rosnička přesvědčili, že i já musím někdy zvolnit a doslova mě vyhodili z kanceláře. Za to jsem snížil plat, ale zpět jsem se nedobýval a místo toho jsem se skokem vydal do lesů.
Listí na stromech už není žábově zelené, ale to mi nevadí. Celé lesy se zlatají jako sluneční paprsky nebo zlaté cihly. Rázem jsem byl Ropuchovi a Rosničkovi vděčný, že zkrotili můj workoholismus a hopsal jsem od stromu ke stromu, cestou necestou, po kamenech přes potok a zase zpátky, jako bych se byl ocitnul v přírodě poprvé, až jsem se ocitnul u studánky za rybími sádkami. Pode mnou zurčel potůček, ve kterém cvakala račí klepeta a já pokračoval opatrně po jeho břehu proti proudu, ale kdovíjak daleko jsem nedošel, jelikož se mi do cesty postavil mostek. Jeho mohutné kamenné základy vypadaly, jako by tady dříve byla hráz rybníka, po němž se však nic nezachovalo. Svítilo ještě odpolední sluníčko, já jsem se posadil na okraj můstku a houpal nohama nad vodou. Workoholismus se však opět ozval. Nechtělo se mi jen tak sedět, a tak jsem si začal opakovat německá slovíčka. Radím vám dobře, zapamatujte si výraz der Frosch, neboť ten znamená žába. Má 6 písmen, díky čemuž je dobře použitelný při šifrování. Asi to navrhnu Fabachovi.
