Článek
Při mých toulkách mě tentokrát upoutala bílá brána s kovanou mříží, za níž se mezi stromy krčí jedna řada náhrobních kamenů za druhou až ke kostelíčku Všech Svatých. Vzal jsem za kliku, mřížovaná vrata vrzla a pootevřela se. Vklouzl jsem dovnitř.
Hřbitov je oázou ticha uprostřed rušného města. Nedoléhá sem ruch dopravy ani řev dětí, jen šumění větru ve větvích věkovitých stromů. Dýchala na mě atmosféra dávno minulých věků, jejichž svědkové leželi všude kolem mě pod ozdobnými náhrobky. Proti jiným hřbitovům, na něž mě zavedly mé cesty, je na tom ve městě N. obzvláště mnoho náhrobků zdobených sochami, ať už to je Panna Marie, andělé nebo alegorie čehosi. Hřbitov tak působí mimořádně živým dojmem.
Prošel jsem dlouhou hřbitovní uličkou až skoro ke kostelu, který jsem obešel zprava kolem hrobky rodiny našeho slavného skladatele S. V zadním rohu hřbitova, v němž jsem se ocitl, jsem se rozhodnul na chvíli zastavit. Posadil jsem se do trávy pod modřínem, opřel záda o břečťanem porostlou stěnu z lomového kamene a otevřel knihu, kterou jsem si náhodou nesl s sebou. Byla to Bible kralická, originální vydání z roku 1613. Nechtělo se mi počítat slova v jednotlivých verších, místo toho jsem nechal plout svůj zrak po stránkách hustě potištěných hranatým gotickým písmem a užíval jsem si krásu staré češtiny.
Vřele doporučuji všem navštívit také onen kout hřbitova a pokud budete mít s sebou Bibli kralickou, špatně rozhodně neuděláte.
