Článek
Podzimní terasa totiž nemusí znamenat prázdné nádoby, suché stonky a uklizený nábytek. Stačí si vybrat rostliny, kterým chlad nevadí, a člověk může mít hezké místo k posezení ještě dlouho po skončení léta.
- Vřes – na podzim ho konečně začínám pořádně oceňovat
Vřes jsem dlouho považovala za takovou typickou podzimní dekoraci, kterou člověk koupí, postaví do květináče a za pár týdnů vyhodí.
Pak jsem ho jednou nechala venku déle a zjistila, že na terase dokáže vydržet opravdu pěkně.
Na podzim mi vyhovuje hlavně tím, že nevyžaduje tolik péče jako letní balkonové květiny. Když má vhodné stanoviště a není přemokřený, dokáže dělat parádu i ve chvíli, kdy už většina letniček dávno odkvetla.
Navíc se mi líbí, jak vypadá v obyčejném keramickém květináči nebo proutěném obalu. Najednou terasa působí podzimně, ale ne smutně.
- Chryzantémy – právě na podzim mají hlavní sezonu
Chryzantémy jsem dříve brala jako květiny na hrob a nic víc. Dnes je mám na terase skoro každý podzim.
A právě tady jsem pochopila, že je škoda řídit se zažitými představami.
Když se letní květiny začnou vytrácet, chryzantémy naopak nastoupí. Kvetou v době, kdy už je večer brzy tma a zahrada pomalu ztrácí letní barvy.
Mám ráda hlavně menší kompaktní rostliny, které se vejdou do květináče a vytvoří jeden výrazný barevný bod.
Jen si dávám pozor na zalévání. V chladnějším počasí nechci, aby stály dlouho ve vodě. To je podle mě jedna z nejčastějších chyb, které člověk na podzim může udělat.
- Okrasné trávy – ty mě překvapily nejvíc
Okrasné trávy jsem si pořídila původně kvůli létu. Jenže nakonec se mi na terase líbí možná ještě víc na podzim.
Když většina květin pomalu ztrácí barvu, trávy zůstávají zajímavé svým tvarem. Stačí trochu větru a jejich stébla se pohybují, takže terasa nepůsobí tak staticky.
Navíc není potřeba všechny trávy na podzim okamžitě ostříhat. U některých druhů je lepší suchá nadzemní část ponechat přes zimu a řez řešit až na jaře.
Samozřejmě záleží na konkrétním druhu a jeho odolnosti. Pokud mám rostlinu v nádobě, počítám také s tím, že kořeny jsou v květináči citlivější na mráz než rostlina zasazená přímo v zemi.
- Rozchodník – nenápadný, ale na podzim skvělý
Rozchodníky jsem dlouho přehlížela. V zahradnictví jsem si jich skoro nevšimla, protože vedle rozkvetlých letniček nepůsobily nijak zvlášť nápadně.
Pak jsem si jeden pořídila a nechala ho na terase až do podzimu.
A právě tehdy jsem pochopila jeho kouzlo.
Není to rostlina, která by na sebe křičela. Spíš postupně zapadne do podzimní atmosféry a jeho květenství mohou zůstat zajímavá i poté, co už odkvetou.
Líbí se mi také jeho nenáročnost. U rostlin v nádobách ale stejně jako u ostatních kontroluji, zda má nádoba dobrý odtok vody.
- Břečťan – zelená barva, když ostatní mizí
Břečťan mám ráda hlavně proto, že dokáže terasu udržet zelenou i v době, kdy už letní výzdoba pomalu končí.
Používám ho spíš jako doplněk. V květináči může pěkně převisat přes okraj a vytvořit měkčí přechod mezi nádobou a okolím.
Tady ale platí moje zkušenost: méně je někdy více.
Když jsem ho nechala růst bez kontroly, během chvíle začal zabírat mnohem víc prostoru, než jsem čekala. Proto jeho výhony občas zkrátím a nenechám ho, aby si na terase dělal úplně vlastní pravidla.
- Macešky – malé květy, které dokážou vydržet překvapivě dlouho
Macešky jsem si oblíbila ve chvíli, kdy jsem chtěla na podzim něco barevného, ale už se mi nechtělo pořizovat velké nádoby s letničkami.
Jejich výhoda je pro mě hlavně v tom, že dokážou v chladnějším období stále vypadat dobře. Některé mohou při mírném počasí kvést i v době, kdy bych to od nich vůbec nečekala.
Samozřejmě nepočítám s tím, že budou vypadat pořád stejně. Když přijde skutečná zima, jejich vzhled se může změnit a kvetení ustane.
Ale právě v září, říjnu a při příznivém počasí i později mi přijdou na terasu skvělé.
- Odolnější trvalky – ty už z terasy neuklízím jen proto, že je září
Tady jsem udělala největší změnu.
Dříve jsem měla v hlavě jednoduchou rovnici: září = úklid.
Dnes už se dívám na každou rostlinu zvlášť.
Některé trvalky mohou venku zůstat bez problémů, jiné potřebují ochranu a u některých je naopak lepší nádoby přemístit na chráněnější místo.
Právě u rostlin v květináčích jsem opatrnější než u těch, které rostou v zemi. Kořenový systém není obklopený tak velkým objemem půdy, takže nádoba může v zimě promrznout mnohem rychleji.
Proto odolnější rostliny nechávám venku, ale když přijde opravdu studené počasí, květináče dávám blíž ke zdi, chráním je před větrem a podle potřeby obaluji samotné nádoby.
A co naopak z terasy uklízím?
Tady už jsem mnohem přísnější.
Jakmile se začnou ochlazovat noci, sleduji hlavně rostliny, které by první výraznější mráz mohl poškodit. Typicky mám připravené k přesunu například citrusy, oleandry a další teplomilné rostliny.
Nečekám, až ráno najdu listy pokryté jinovatkou.
Právě to byla jedna z mých dřívějších chyb. Říkala jsem si, že „ještě jednu noc to vydrží“. Jenže počasí si samozřejmě nikdy nenechalo poradit.
Dnes mám citlivé rostliny vytipované předem a při předpovědi výraznějšího ochlazení už vím, které květináče budou muset změnit adresu.
Podzimní terasa tak u mě dnes vypadá úplně jinak než dřív.
Není prázdná. Jen se postupně mění.
Letní petúnie a muškáty odcházejí, ale jejich místo přebírají vřesy, chryzantémy, trávy, macešky a další rostliny, kterým chladnější počasí tolik nevadí.
A právě to mě na podzimu baví nejvíc. Terasa nemusí být krásná jen tehdy, když je třicet stupňů a všechno kvete. Někdy stačí pár správně vybraných rostlin a místo, které jsem dříve považovala za „po sezoně“, může být příjemné ještě dlouhé týdny.
Jen už dnes vím jednu věc: neuklízet všechno příliš brzy. Rostliny nám často samy ukážou, že jejich sezona ještě zdaleka neskončila.
