Článek
Když jsem začala přemýšlet o tom, jak vlastně svou terasu zařídit, nechtěla jsem, aby byla jen místem s několika květináči a okrasnými rostlinami. Mám ráda zeleň, ale ještě více mě baví rostliny, které mají nějaký další užitek. Takové, které člověk může pozorovat během celého roku, těšit se z jejich květů a na konci sezony si třeba utrhnout vlastní ovoce.
Právě proto jsem se rozhodla vytvořit si na terase takovou malou jedlou zelenou oázu. Nemám klasickou velkou zahradu, kde bych mohla vysadit desítky ovocných stromů a keřů. Terasa má ale jednu velkou výhodu. Je přímo u domu a všechno mám na dosah.
Když si ráno vyjdu ven, můžu si rostliny prohlédnout, zkontrolovat, jestli nepotřebují zalít, a sledovat, jak se během sezony mění. A když se objeví první plody, je to ještě větší radost.
Mezi rostliny, které jsem si na svou terasu vybrala, patří arónie, muchovník, zimolez jedlý a rakytník. Každá z nich je trochu jiná a každá má své vlastní kouzlo. Některé mě baví především svými plody, jiné vzhledem a další tím, že přinášejí něco zajímavého v jiné části roku.
Arónie mě zaujala svým vzhledem i plody
Arónie byla jednou z rostlin, které mě při plánování terasy zaujaly. Na první pohled je to poměrně nenápadný keř, ale během roku se na něm pořád něco děje.
Na jaře mě potěší květy a později se začnou objevovat tmavé plody. Ty mají výraznou chuť a nejsou podle mě úplně pro každého, kdo čeká sladké ovoce, které si jen tak utrhne a sní. Já ale právě na těchto rostlinách oceňuji možnost dalšího zpracování.
Plody arónie se dají využít například na domácí marmelády, sirupy nebo různé směsi. Člověk tak nemusí všechno sníst okamžitě a může si část úrody schovat na později.
Na podzim se mi navíc líbí její listy, které se mohou krásně zbarvit. Arónie tak není jen užitkovou rostlinou. Na terase může fungovat i jako zajímavý okrasný keř.
Při pěstování v nádobě je ale potřeba myslet na to, že keř potřebuje dostatek prostoru pro kořeny. Proto bych rozhodně nevolila malý květináč jen proto, že mladá rostlina v něm zpočátku vypadá dobře. Rostlina postupně poroste a její nádoba by tomu měla odpovídat.
Muchovník jako moje malá „borůvková“ radost
Muchovník jsem si oblíbila hlavně kvůli jeho plodům. Na první pohled mohou připomínat borůvky a právě jejich chuť je pro mě jedním z důvodů, proč mě tato rostlina tolik baví.
Muchovník je ale zajímavý po celý rok. Na jaře krásně kvete a v době kvetení je na něm vidět, že nejde jen o obyčejný keř určený kvůli úrodě. Později se objeví plody a na podzim zase může potěšit zbarvením listů.
Na terase se mi líbí právě možnost mít rostlinu, která se během roku několikrát promění. Člověk ji nejdříve sleduje kvůli květům, potom čeká na první plody a nakonec si užívá podzimní barvy.
Plody muchovníku si můžete dát jen tak čerstvé, ale také se hodí do kuchyně. Můžete je přidat do koláče, dezertů nebo z nich připravit domácí zavařeninu.
Pokud ho ale chcete pěstovat v nádobě, je potřeba myslet na jeho velikost. Muchovník může být poměrně vzrůstný a na malé terase by se bez pravidelné péče mohl časem stát příliš velkým. Proto je podle mě důležité vybrat vhodnou odrůdu a případně keř udržovat řezem.
Zimolez jedlý mě láká hlavně svou ranou sklizní
Zimolez jedlý je pro mě zajímavý především tím, že patří mezi rostliny, které mohou nabídnout úrodu velmi brzy. Když se po zimě začne zahrada nebo terasa probouzet, člověk má najednou pocit, že na první vlastní ovoce si ještě dlouho počká.
Zimolez jedlý ale může překvapit. Jeho plody dozrávají poměrně brzy a právě proto je pro mě zajímavou součástí jedlé terasy.
Plody mají podlouhlý tvar a výraznou chuť. Dají se jíst čerstvé, ale můžete je také využít při přípravě různých dezertů nebo domácích zavařenin.
Při jeho výběru je dobré myslet na konkrétní odrůdu a také na opylení. Některým odrůdám prospívá, pokud je v jejich blízkosti další vhodná odrůda, která pomůže s opylením a následnou tvorbou plodů.
Pokud bych tedy plánovala větší jedlou terasu od začátku, přemýšlela bych o zimolezu právě s ohledem na to, jaké odrůdy spolu zkombinovat.
Rakytník je výrazný a nepřehlédnutelný
Rakytník jsem si vybrala především kvůli jeho výrazným oranžovým plodům. Když se na podzim objeví na větvích, dokážou rozzářit celou rostlinu.
Rakytník je ale trochu jiný než předchozí rostliny. Při jeho pěstování je potřeba počítat s větším prostorem a také s tím, že pro tvorbu plodů obvykle potřebujete samčí a samičí rostlinu.
To je něco, co bych si při plánování terasy dobře promyslela. Pokud máte omezený prostor, může být pěstování více rostlin náročnější. Na větší terase se ale podle mě rakytník může stát velmi zajímavým prvkem.
Jeho plody jsou výrazné nejen vzhledem, ale také svou chutí. Nejde o ovoce, které bych si běžně dávala po hrstech jako jahody, ale právě proto je zajímavé pro další zpracování.
Rakytník se dá využít například při přípravě různých domácích výrobků a jeho oranžové plody vypadají krásně i v době, kdy už většina zahrady začíná pomalu ztrácet letní barvy.
Proč jsem si vybrala právě jedlé rostliny
Možná si někdo říká, proč vlastně pěstovat ovocné keře na terase, když se dají koupit v obchodě. Pro mě je ale pěstování něč úplně jiným.
Baví mě sledovat celý proces. Od prvních jarních pupenů přes květy až po malé plody, které postupně dozrávají. Je to něco, co člověk v obchodě nezažije.
Navíc mám ráda pocit, že si můžu něco vypěstovat sama. Nemusí toho být kilogramy. I malá miska vlastního ovoce dokáže udělat radost.
Jedlá terasa má podle mě ještě jednu výhodu. Nemusíte ji vnímat jen jako místo pro pěstování. Může být zároveň příjemným prostorem k odpočinku.
Když máte kolem sebe zelené keře, bylinky, jahody a další rostliny, terasa najednou působí mnohem živěji. V létě se kolem rostlin pohybuje hmyz, objevují se květy a postupně dozrávají plody.
A právě to je pro mě na celé terase možná nejhezčí.
Jak se o rostliny v nádobách starám
Pěstování ovocných keřů v nádobách má samozřejmě trochu jiná pravidla než pěstování přímo v zemi. Největší pozornost věnuji především velikosti nádob a zálivce.
Kořeny mají v květináči omezený prostor, a proto je potřeba rostlinám dopřát dostatečně velkou nádobu. U mladé rostliny se může zdát velký květináč zbytečný, ale časem člověk ocení, že nemusí každou chvíli řešit přesazování.
Důležitá je také drenáž. Voda musí mít možnost odtékat a kořeny by neměly dlouhodobě stát ve vodě.
V létě kontroluji rostliny pravidelně. Terasa může být velmi teplá a nádoby se na slunci rychle prohřívají. Substrát pak může vysychat mnohem rychleji než půda na běžném záhonu.
Zároveň se snažím rostliny zbytečně nepřelévat. Každý druh má trochu jiné nároky a postupně se učím poznávat, co která rostlina potřebuje.
Místo se najde i pro další rostliny
Moje jedlá terasa ale nekončí jen u těchto čtyř keřů. Postupně přemýšlím, co dalšího by se sem ještě hodilo.
Určitě bych chtěla prostor doplnit o bylinky, které mám ráda po ruce při vaření. Bazalka, pažitka, tymián nebo meduňka podle mě do takového prostoru patří úplně přirozeně.
Lákají mě také jahody, které mohou růst v truhlících nebo nádobách, a samozřejmě rajčata. Ta mám spojená s létem snad nejvíce. Není nic lepšího než si v teplém dni utrhnout vlastní zralé rajče a sníst ho ještě teplé od slunce.
Postupně tak zjišťuji, že i terasa může být malou zahradou. Jen je potřeba přemýšlet trochu jinak a využívat prostor, který máme k dispozici.
Nechci mít terasu přeplněnou
Přestože mě pěstování baví, nechci svou terasu zaplnit tak, že mezi rostlinami nebude místo. Je pro mě důležité, aby zůstala příjemným prostorem k posezení a odpočinku.
Proto se snažím vybírat rostliny, které mají kromě užitku také hezký vzhled. Arónie, muchovník, zimolez i rakytník mají každý jiný charakter a společně mohou vytvořit zajímavou zelenou kulisu.
Při plánování také myslím na to, jak budou rostliny vypadat za několik let. To je podle mě u pěstování v nádobách velmi důležité. Mladý keř může být malý a nenápadný, ale časem může potřebovat mnohem více prostoru.
Jedlá zelená oáza podle mých představ
Když se dnes podívám na svou terasu, mám radost, že jsem se rozhodla nejít jen cestou okrasných rostlin. Arónie, muchovník, zimolez jedlý a rakytník mi ukazují, že i malý prostor může být zajímavý a užitečný.
Každá z těchto rostlin přináší něco jiného. Arónie mě baví svými plody a podzimním vzhledem, muchovník krásným kvetením a sladkými plody, zimolez jedlý tím, že nabízí jednu z prvních sklizní sezony, a rakytník zase výraznými oranžovými plody.
Možná z nich nikdy nebude taková úroda jako z velké zahrady. A vlastně mi to ani nevadí. Pro mě není cílem vypěstovat co nejvíce kilogramů ovoce. Mnohem důležitější je radost z toho, že mám kolem sebe živé rostliny, o které se můžu starat a které mě během roku něčím překvapí.
A právě v tom podle mě spočívá kouzlo jedlé terasy. Nemusíte mít velký pozemek ani dokonale naplánovanou zahradu. Stačí několik dobře vybraných rostlin, dostatečně velké nádoby a trochu trpělivosti.
A pak už jen čekat na první květy, první plody a první sklizeň. Protože když si můžete na vlastní terase utrhnout něco, co jste sami vypěstovali, dostane obyčejné posezení venku úplně jiný rozměr.
